Slovo na červenec

Co hýbe Evropou? Odchod Velké Británie z Evropské Unie. Dnes (28. 6.) mluvil v rádiu Dvojka Tomáš Halík. Je pro zachování Evropské Unie tak jak je a věští Británii těžké časy. Ale řekl jednu pravdu: lidé hlasují pro odchod Británie a event. dalších zemí, protože nerozumí tomu, co Evropská Unie vlastně je zač, jaké nesporné výhody z členství plynou. Já tomu nerozumím také. Co se dovídáme z novin a z dalších médií? Že se bruselští poslanci stěhují měsíc co měsíc z Bruselu do Strasbourgu, že to stojí miliony peněz, že Evropskou Unii vlastně vede soudružka Merkelová, o níž už je dávno jasné, že to nezvládá, že poslanci EU nemají jiné starosti, než určovat kolik kuřat se může vozit ze země do jiné země, jak mají být velké okurky a banány, jak se mají balit buchty apod. S migranty si neví rady, rozdělují nesmyslné kvóty pro jejich přijímání atd. Výhody? Ano, vidím, že země české, moravské a slezské mají hodně nových cyklostezek a přebytek nových rozhleden, což všechno zaplatila EU. Také rozdávala dotace zemědělcům, přičemž ale předtím určila, kolik se smí vypěstovat cukrové řepy a jiných plodin, kolik mléka se smí vydojit od kraviček a zase atd., atd. Prostě vidím byrokratickou buzeraci od lidí, kteří asi málo zemědělství a vůbec mnoha jiným věcem rozumějí. Záleží jim hlavně na tom, aby si hlídali své korýtko, stejně jako mnohým poslanců v jiných zemích.

Ale milí čtenáři, jestli tomu rozumíte lépe než já a mnoho dalších občanů, prosím vysvětlete mi to prostými slovy, abych tomu porozuměla, a já se opravdu budu snažit.

Co hýbe Českým dialogem? Dopis od anglické královny. Snad jste si ho už přečetli na úvodní stránce. Vzala jsem jej vytištěný na setkání rádia Praha před týdnem na zahradu v pražské Grébovce. A byla jsem ráda, že jej ocenili jak někteří zástupci Senátu, např. Tomáš Grulich, spisovatelka Milena Štráfeldová a další prima lidé, které zvu svými přáteli. Bylo to pro mne trochu zadostiučinění po šoku od bývalé kolegyně Martiny Fialkové, kdy jsem si na premiéru nového filmového dokumentu o Češích ve Vancouveru musela koupit vstupenku a nebyla jsem pozvána na setkání s novináři, protože asi nejsem novinářka. Ale místopřísežně prohlašuji, že všichni báječní lidé ve zmíněném dokumentu – až na dvě výjimky – byli moji známí a přátelé, s kterými jsem Martinu seznámila, na což zcela zapomněla a osvojila si je. Ale přeji jí všechno dobré a Českému dialogu další dopisy od královen.

Eva Střížovská