Rozhovor s Magdou Vášáryovou

Střední Evropa je nebezpečná. Totalitní režimy znegovaly náš hodnotový systém.
LN,16. října 2015
Rozhovor pro pořad České televize Události komentáře spustil lavinu obdivných i odsuzujících reakcí na sociálních sítích. Ukázky z něj lidé sdíleli se svými přáteli ještě o několik dní později, o čemž se videím s roztomilými koťátky může jen zdát.
Ostatně není divu. Slovenská opoziční poslankyně a někdejší populární herečka Magdaléna Vášáryová v televizi označila střední Evropu za nebezpečnou a Středoevropany za kolaboranty, kterým jde jen o vlastní prospěch. Hned druhý den měla shodnou okolností cestu do Česka a přiznávala, že takovou bouřlivou odezvu nečekala. Zároveň si však ještě na adresu Čechů, Slováků a Maďarů a jejich reakci na vlnu lidí na útěku před válkou přisadila.
LN Sedmdesát procent Čechů a stejný podíl Slováků je proti přijímání uprchlíků ze Sýrie a z Afriky. Odůvodňují to tím, že by běženci ohrozili naše křesťanské hodnoty. Vy tvrdíte, že je to falešné, protože žádní skuteční křesťané nejsme.
Všichni jsme vyrostli na hierarchii křesťanských hodnot, ale ne všichni jsou křesťané. Je jedno, jestli věříte v toho dědečka nahoře, nebo trochu kultivovaněji v sílu, která řídí svět. Jde o naše kulturní podhoubí, formované například desaterem. Podvědomě víme, co je špatně a co dobře, i když se podle toho vždycky neřídíme.
LN Proč se ale lidé na tohle, jak říkáte, křesťanské kulturní podhoubí odvolávají najednou až teď, v souvislosti se svým odporem k uprchlíkům?
Protože jsme si vědomi toho, že za vidinu kariéry, nějakého postu či zkonfiskovaného majetku měníme víry lehce. My o sobě víme, že jsme jednou hajlovali a za pár let jsme křičeli „Pověste Horákovou!“. Střední Evropa je nebezpečné území. Prožili jsme dva totalitní režimy, které absolutně znegovaly hodnotový systém našich předků. Žijeme ve státě, kde si Zápotockého manželka po zatčení Slánského vzala jeho peřiny! Připusťme konečně, co také jsme. Na druhou stranu jsme posledních 25 let neuvěřitelně úspěšní, ale jako bychom tomu nedokázali uvěřit. Zastavili jsme se a řekli jsme si: „Ne ne ne, my jsme přece oběť, jako vždycky.“ Bojíme se, že ztratíme naše kulturní hodnoty, křesťanství, ale vždyť my jsme ho ztratili dávno! Vzdali jsme se ho za komunismu, za fašismu. Moje obava jde ale dál. Až lidé, kteří teď podléhají davové hysterii okolo uprchlíků – a slovo hysterie je tady na místě, když se babičky ze vsi zcela vážně bojí, že je běženci znásilní –, zjistí, že jenom podlehli manipulaci a že se báli zbytečně, neřeknou si přece: „Ach jo, tak příště to nemůžu vidět takhle.“ Ne, oni tu nenávist a ten strach, které v sobě mají, nasměrují někam jinam. A kam je mohou nasměrovat? Jedině dovnitř naší společnosti. Až se ukáže, že běženci nejsou zdaleka takový problém, jak se obávali, otočí se jejich nenávist vůči některé skupině obyvatel uvnitř našich států. Davové šílenství nikdy netrvá dlouho. A ti lidé budou muset pro svou nenávist najít nějaké jiné kanály.
LN Proč jsou frustrace a z toho plynoucí strach a nenávist tady ve střední Evropě silnější než jinde na kontinentě?
Ona to není náhoda, že nás vždycky chtěl někdo ovládnout, rozdělit. Byli jsme jako celek po rozpadu monarchie nečitelní. Staletí jsme prožívali a přežívali – my Slováci doslova, vždyť jsme málem vyhynuli – proto, že jsme byli a cítili se být obětí. Být obětí a cítit se obětí jsou ale dvě věci. Skutečná oběť se obětí ani nemusí cítit, a naopak cítit obětí se můžete, i když obětí nejste. Zjistíte, že je to báječná životní strategie. Když jste oběť, nikdo po vás nic nechce. Nikdo nechce, abyste za něco převzala odpovědnost, všichni vás litují. A my jsme se v tom pocitu zabydleli. Většině lidí vyhovuje, když se mohou cítit jako chudáčci. Říkají: „My nemáme dost, počkejte, až budeme mít dost, pak možná pomůžeme.“ Takže nejdřív se musíme zbavit pocitu oběti a převzít odpovědnost za to, abych citovala svého muže, „že těch pár kotrb (slovensky hovorově hlav) jsme taky rozbili.“
LN Takže řekněme, že se přestaneme nazývat oběťmi. To je vše? Budeme pak lepší?
Ne. Ještě je třeba, abychom začali být pyšní na to, čeho jsme dosáhli. Protože my jsme toho po roce 1989 dosáhli moc. Splnili jsme sny všech předešlých generací. A nejen nějaká naše elita – týká se to každého z nás, od lidí, kteří se starají o čistotu ulic, až po vzdělance.
Celý rozhovor s Magdou Vášáryovou o hysterii kolem uprchlíků, kolaboranství v nás a o tom, proč si připadáme jako oběti, si můžete přečíst v digitální verzi LN, po zaplacení poplatku. Zdroj: http://www.lidovky.cz/magda-vasaryova-bojim-se-slabochu-dl0-/lide.aspx?c=A151015_194957_lide_ELE
A navíc!
Aktuální rozhovor Martina Veselovského s Magdou Vašáryovou na téma Kampaň proti Zemanovi je nechtěnou kampaní za jeho znovuzvolení můžete shlédnout zdarma
video.aktualne.cz/dvtv…/r~4306b6d0026d11e6b61c002590604f2e/
-red-
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad