Já jsem Malála/I Am Malala

„Když může umřít Bénazír Bhuttová, tak není v bezpečí nikdo,“ pomyslela si koncem roku 2007 desetiletá Malála Júsufzajová, když v místě svého bydliště, ve městě Mingora v údolí Svát přezdívaném pro krásu přírody a dřívější turismus „pákistánské Švýcarsko“, sledovala se zbytkem rodiny téměř v přímém televizním přenosu bombový útok v Rávalpindí na bývalou pákistánskou premiérku.

Média nás zahrnují s menší nebo větší intenzitou už pomalu patnáct let tokem informací o tématech, jejichž klíčovými slovy jsou terorismus, globalizace, Tálibán, al-Kajda, Usáma bin Ládin či islám, muslimové, radikální výklad islámu. Kolik těchto informací pro řadu radostí a strastí vlastních každodenních životů jen pouštíme jedním uchem tam a druhým ven? Jak moc přes vršené pyramidy informací vlastně rozumíme současnému světu a víme o dění v jeho jednotlivých částech? Přitom se nás v globalizovaném světě dotýká. Místa jako Tora Bora, Abbottábád, Péšávar, děje na pomezí pákistánsko-afghánských hranic, … jsou asi pro řadu lidí jen malinkými kousky puzzle, které před nimi není složeno v celek, aby mohli nahlédnout na vše prizmatem většího pochopení. Na druhou stranu každý má na mysli štěstí a dobro vlastních dětí, rodiny a blízkých příbuzných.

Nejlépe možná pochopíme různé dění na osudu a životním příběhu jednotlivce. V tomto případě je jím Malála Júsufzajová (*12. 7. 1997), v mediálních zkratkách „ta, která jako nejmladší člověk v dějinách získala v roce 2014 Nobelovu cenu za mír“ nebo „ta, která postřelena přežila útok tálibánského ozbrojence“.

Malála s nápomocí oceňované autorky knih pro děti a mládež Patricie McCormickové předkládá před čtenáře příběh svého života. Aktuálně osmnáctiletá autorka prožila a přežila mnohé..

Kniha je psána čtivě a srozumitelně a vykresluje zhruba posledních dvacet let dění v pákistánsko-afghánském prostředí. Relativně i po různých pařížských a bruselským teroristických útocích posledních měsíců bezstarostný Evropan si na příběhu Malály může shrnout postudenoválečný vývoj v muslimské zemi: Více pochopit, jak se do miliónů obyvatel Pákistánu otiskly mudžáhedínští bojovníci ze sousedního dříve Sověty okupovaného Afghánistánu. Mudžáhedínové jsou muslimové „věřící“ ve svatou válku: džihád. Jak rozmach hnutí Tálibán, radikálů vyznávajících strachem a krví prosazovaný nejpokřivenější výklad Koránu, dusil sto osmdesát miliónů Pákistánců. Jak byl a je mnohdy marný boj vládních vojáků proti těmto muslimským radikálům, kteří šíří strach a nenávist, zabíjí jakékoliv střízlivé a hlasité kritiky, děti i ženy.

Kniha vykresluje živoření obyčejných lidí, kteří žijí na přelomu 20. a 21. století v situaci, která by pro přiblížení českému čtenáři těchto řádků mohla leckdy připomínat komunistickou normalizaci v kombinaci se stanným právem v období Protektorátu.

Malála Júsufzajová je obyčejná mladá muslimská dívka, jejíž rodiče jsou výjimeční. Dopřávají jí doušky osobního rozhodování, vymykají se tradicí svázanému muslimskému prostředí. Malálin otec provozuje v Mingoře síť škol poskytujících základní vzdělání bohatým i chudým chlapcům a především dívkám. Jeho dcera nemá žádné privilegované postavení, a i když jde o školu jen se starými lavicemi a tabulí s křídou, má společně se svými spolužačkami nezměrnou chuť po vědění a vzdělávání se. Vzmáhající se hnutí Tálibán destabilizuje nejen Malálin život, ale život všech obyčejných obyvatel oblasti. V té době blogerka, která pro BBC píše články o nelítostném životě v oblasti, se spolu s otcem dostává do hledáčku radikálů. Výhrůžky smrtí neplatí jen jí. Tálibán prosazuje nejradikálnější pojetí práva šária a výkladu Koránu. Fyzicky likviduje školy pro dívky, které dle ideologie hnutí vzdělání nepotřebují. A pomyslným pákistánským 17. listopadem 1939 se stává 15. leden 2009, kdy jsou zavřeny všechny dívčí školy ve Svátu. Uprostřed bojů mezi Tálibánci a pákistánskou armádou v roce 2009 se Malála musí vzdát dosavadního života a spolu s dvěma milióny obyvatel rodné oblasti prchá pryč. Autor dvojverší: Žádný Paštun neopustí svou zem z vlastní vůle. Odejde buď kvůli chudobě, nebo z lásky, si nedokázal představit, že se může vynořit i hybná síla jménem Tálibán. Po utichnutí bojů se Málala vrací do rodného města a tajně s některými dívkami navštěvuje dál školu a vzdělává se. Klid je ale jen zdánlivý. Nebojí se o sebe, nemá strach ze smrti, ale událost, která nastane, nikdo nečeká. 9. října 2012 je cestou ze školy postřelena příslušníkem Tálibánu, který zastaví školní autobus, vejde mezi dívky a z bezprostřední blízkosti střílí. Malála přežije a ví, že jejím životním úsilím bude ještě usilovnější snaha pomáhat prosazovat vzdělání a život bez válečných střetů. „Extremisté se knih bojí, síla vzdělání je děsí. Kniha a pero – to jsou naše nejsilnější zbraně,“ uvedla v řeči, kterou jako šestnáctiletá pronesla na půdě Organizace spojených národů. Stane se z ní jednou další Bénazír Bhuttová?

Zprofanovanými slovy řečeno čtenáři je „předložen silný příběh“ s myšlenkou naděje, že problémy současného světa lze řešit a na řešení se může podílet každý z nás, například Malála, která založila i fond na podporu vzdělávání – viz www.malalafund.org. Tváří v tvář každodenní smrti je strach tím posledním, nač myslet.

Malála Júsufzajová s Patricií McCormickovou: Já jsem Malála.

Skutečný příběh dívky, která bojovala za vzdělání a změnila svět. Z angl. originálu I Am Malala: How One Girl Stood Up for Education and Changed the World. Albatros, Praha 2015, 230 stran, pro dětské čtenáře od 11 let. Pod názvem Já jsem Malála: příběh dívky, jež bojovala za vzdělání a kterou postřelil Tálibán, vyšla kniha v češtině už i v roce 2014 v nakladatelství Ikar (311 stran).

Roman Elner (roman.elner@email.cz)