Já jsem Malála/I Am Malala

„Když může umřít Bénazír Bhuttová, tak není v bezpečí nikdo,“ pomyslela si koncem roku 2007 desetiletá Malála Júsufzajová, když v místě svého bydliště, ve městě Mingora v údolí Svát přezdívaném pro krásu přírody a dřívější turismus „pákistánské Švýcarsko“, sledovala se zbytkem rodiny téměř v přímém televizním přenosu bombový útok v Rávalpindí na bývalou pákistánskou premiérku.
Média nás zahrnují s menší nebo větší intenzitou už pomalu patnáct let tokem informací o tématech, jejichž klíčovými slovy jsou terorismus, globalizace, Tálibán, al-Kajda, Usáma bin Ládin či islám, muslimové, radikální výklad islámu. Kolik těchto informací pro řadu radostí a strastí vlastních každodenních životů jen pouštíme jedním uchem tam a druhým ven? Jak moc přes vršené pyramidy informací vlastně rozumíme současnému světu a víme o dění v jeho jednotlivých částech? Přitom se nás v globalizovaném světě dotýká. Místa jako Tora Bora, Abbottábád, Péšávar, děje na pomezí pákistánsko-afghánských hranic, … jsou asi pro řadu lidí jen malinkými kousky puzzle, které před nimi není složeno v celek, aby mohli nahlédnout na vše prizmatem většího pochopení. Na druhou stranu každý má na mysli štěstí a dobro vlastních dětí, rodiny a blízkých příbuzných.
Nejlépe možná pochopíme různé dění na osudu a životním příběhu jednotlivce. V tomto případě je jím Malála Júsufzajová (*12. 7. 1997), v mediálních zkratkách „ta, která jako nejmladší člověk v dějinách získala v roce 2014 Nobelovu cenu za mír“ nebo „ta, která postřelena přežila útok tálibánského ozbrojence“.
Malála s nápomocí oceňované autorky knih pro děti a mládež Patricie McCormickové předkládá před čtenáře příběh svého života. Aktuálně osmnáctiletá autorka prožila a přežila mnohé..
Kniha je psána čtivě a srozumitelně a vykresluje zhruba posledních dvacet let dění v pákistánsko-afghánském prostředí. Relativně i po různých pařížských a bruselským teroristických útocích posledních měsíců bezstarostný Evropan si na příběhu Malály může shrnout postudenoválečný vývoj v muslimské zemi: Více pochopit, jak se do miliónů obyvatel Pákistánu otiskly mudžáhedínští bojovníci ze sousedního dříve Sověty okupovaného Afghánistánu. Mudžáhedínové jsou muslimové „věřící“ ve svatou válku: džihád. Jak rozmach hnutí Tálibán, radikálů vyznávajících strachem a krví prosazovaný nejpokřivenější výklad Koránu, dusil sto osmdesát miliónů Pákistánců. Jak byl a je mnohdy marný boj vládních vojáků proti těmto muslimským radikálům, kteří šíří strach a nenávist, zabíjí jakékoliv střízlivé a hlasité kritiky, děti i ženy.
Kniha vykresluje živoření obyčejných lidí, kteří žijí na přelomu 20. a 21. století v situaci, která by pro přiblížení českému čtenáři těchto řádků mohla leckdy připomínat komunistickou normalizaci v kombinaci se stanným právem v období Protektorátu.
Malála Júsufzajová je obyčejná mladá muslimská dívka, jejíž rodiče jsou výjimeční. Dopřávají jí doušky osobního rozhodování, vymykají se tradicí svázanému muslimskému prostředí. Malálin otec provozuje v Mingoře síť škol poskytujících základní vzdělání bohatým i chudým chlapcům a především dívkám. Jeho dcera nemá žádné privilegované postavení, a i když jde o školu jen se starými lavicemi a tabulí s křídou, má společně se svými spolužačkami nezměrnou chuť po vědění a vzdělávání se. Vzmáhající se hnutí Tálibán destabilizuje nejen Malálin život, ale život všech obyčejných obyvatel oblasti. V té době blogerka, která pro BBC píše články o nelítostném životě v oblasti, se spolu s otcem dostává do hledáčku radikálů. Výhrůžky smrtí neplatí jen jí. Tálibán prosazuje nejradikálnější pojetí práva šária a výkladu Koránu. Fyzicky likviduje školy pro dívky, které dle ideologie hnutí vzdělání nepotřebují. A pomyslným pákistánským 17. listopadem 1939 se stává 15. leden 2009, kdy jsou zavřeny všechny dívčí školy ve Svátu. Uprostřed bojů mezi Tálibánci a pákistánskou armádou v roce 2009 se Malála musí vzdát dosavadního života a spolu s dvěma milióny obyvatel rodné oblasti prchá pryč. Autor dvojverší: Žádný Paštun neopustí svou zem z vlastní vůle. Odejde buď kvůli chudobě, nebo z lásky, si nedokázal představit, že se může vynořit i hybná síla jménem Tálibán. Po utichnutí bojů se Málala vrací do rodného města a tajně s některými dívkami navštěvuje dál školu a vzdělává se. Klid je ale jen zdánlivý. Nebojí se o sebe, nemá strach ze smrti, ale událost, která nastane, nikdo nečeká. 9. října 2012 je cestou ze školy postřelena příslušníkem Tálibánu, který zastaví školní autobus, vejde mezi dívky a z bezprostřední blízkosti střílí. Malála přežije a ví, že jejím životním úsilím bude ještě usilovnější snaha pomáhat prosazovat vzdělání a život bez válečných střetů. „Extremisté se knih bojí, síla vzdělání je děsí. Kniha a pero – to jsou naše nejsilnější zbraně,“ uvedla v řeči, kterou jako šestnáctiletá pronesla na půdě Organizace spojených národů. Stane se z ní jednou další Bénazír Bhuttová?
Zprofanovanými slovy řečeno čtenáři je „předložen silný příběh“ s myšlenkou naděje, že problémy současného světa lze řešit a na řešení se může podílet každý z nás, například Malála, která založila i fond na podporu vzdělávání – viz www.malalafund.org. Tváří v tvář každodenní smrti je strach tím posledním, nač myslet.
Malála Júsufzajová s Patricií McCormickovou: Já jsem Malála.
Skutečný příběh dívky, která bojovala za vzdělání a změnila svět. Z angl. originálu I Am Malala: How One Girl Stood Up for Education and Changed the World. Albatros, Praha 2015, 230 stran, pro dětské čtenáře od 11 let. Pod názvem Já jsem Malála: příběh dívky, jež bojovala za vzdělání a kterou postřelil Tálibán, vyšla kniha v češtině už i v roce 2014 v nakladatelství Ikar (311 stran).
Roman Elner (roman.elner@email.cz)
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad