První máj byl letos fajn

Když bylo mé neteři asi pět let, přišla jednoho dne ze školky a řekla: "Maminko, už můžeš klidně umřít, neboj, o mě se postará tatíček Lenin." A moje sestra nevycházela z šoku ani posléze, když jí dcerunka potají rozstříhala módní časopis Burda, který měla také tajně půjčený od někoho, kdo se dostal na Západ. "Proboha, co to děláš?!" řvala na ni nepříčetně. "Ale maminko, nekřič, já si přece vystřihuji krásné sovětské lidi. Paní učitelka nám o nich vyprávěla."

Tak takhle mátli komunisté hlavy už i malým dětem.

Když vybouchlo koncem dubna před šestnácti lety atomové monstrum Černobyl a ze vzduchu padala radiace, naše komunistická vláda se to snažila utajit. Vždyť by se lidé báli jít do průvodu!

Já jsem tehdy prvního máje byla venku s dětmi, protože byl krásný slunný den. Trhali jsme pampelišky na pampeliškový med. Z průvodu jsem se jako obvykle omluvila pro naléhavé rodinné důvody, nemluvě o tom, že tehdejší pozvánka mne zrovna nemusela zlákat. Měla totiž pikantní překlep: Zveme všechny prcovníky...

Pampelišky jsme sice uvařili, ale po několika dnech vyhodili, i když nás matička strana a vláda ujišťovala, že i když to bouchlo, vlastně se nic neděje... Ačkoliv jsem člověk navýsost mírumilovný, myslím, že tehdy jsem si představovala pro naše i sovětské soudruhy ta nejhorší muka.

Na prvního máje 2003 nabídla Česká televize divákům báječný dárek. Celých čtyřiadvacet hodin vysílala staré pořady. Šla jimi zpět v čase až do roku 1953, kdy začalo televizní vysílání. Pestrá směsiceod písniček přes sportovní události až ke zprávám a prvním májům, jichž záběry byly zvláště fascinující. Pochodující davy s transparenty Ať žije Sovětský svaz! a skandující Ať žije KSČ!, soudruzi vládci na tribunách láskyplně kynoucí svému pracujícímu lidu. Ve škole jsme mívali soutěž o nejhezčí mávátko a s učiteli jsme povinně pochodovali z Podolí až na Václavské náměstí, kde jsme se teprve mohli vmísit do davu a zmizet. Nikdo tehdy nechtěl nést transparenty a prapory, protože by s nimi musel pochodovat zase zpátky do školy. To byla "výsada" šplhounů...e až k neuvěření, že ještě dnes, čtrnáct let po oficiálním pádu komunismu je spousta lidí zmatených tak jako kdysi moje malá neteř. Zase řvali na Letenské pláni. Dnes už nemají Sovětský svaz, ale zbyla jim Kuba a drahý tatíček-soudruh Fidel Castro. V tomto duchu se nesly projevy a výkřiky. Soudružka Jiřina Švorcová jim z tribuny slibovala "že zas bude šťastná celá zem". (Rozuměj, až komunisti vezmou věci opět do svých rukou.) Nedej Bože, to ať jsem radši "nešťastná" jako jsem byla včera, když jsem trhala s vnoučaty pampeliškové lístky na salát a vyprávěla jsem jim o bývalých prvních májích, čemuž se děti upřímně smály, stejně tak jako televizním ukázkám z nich.

A pro vás, čtenáře, jsem vystřihla z novin "krásné sovětské lidi", tedy ne sovětské, ale české -- komunisty na Letné.