První máj byl letos fajn

Když bylo mé neteři asi pět let, přišla jednoho dne ze školky a řekla: "Maminko, už můžeš klidně umřít, neboj, o mě se postará tatíček Lenin." A moje sestra nevycházela z šoku ani posléze, když jí dcerunka potají rozstříhala módní časopis Burda, který měla také tajně půjčený od někoho, kdo se dostal na Západ. "Proboha, co to děláš?!" řvala na ni nepříčetně. "Ale maminko, nekřič, já si přece vystřihuji krásné sovětské lidi. Paní učitelka nám o nich vyprávěla."
Tak takhle mátli komunisté hlavy už i malým dětem.
Když vybouchlo koncem dubna před šestnácti lety atomové monstrum Černobyl a ze vzduchu padala radiace, naše komunistická vláda se to snažila utajit. Vždyť by se lidé báli jít do průvodu!
Já jsem tehdy prvního máje byla venku s dětmi, protože byl krásný slunný den. Trhali jsme pampelišky na pampeliškový med. Z průvodu jsem se jako obvykle omluvila pro naléhavé rodinné důvody, nemluvě o tom, že tehdejší pozvánka mne zrovna nemusela zlákat. Měla totiž pikantní překlep: Zveme všechny prcovníky...
Pampelišky jsme sice uvařili, ale po několika dnech vyhodili, i když nás matička strana a vláda ujišťovala, že i když to bouchlo, vlastně se nic neděje... Ačkoliv jsem člověk navýsost mírumilovný, myslím, že tehdy jsem si představovala pro naše i sovětské soudruhy ta nejhorší muka.
Na prvního máje 2003 nabídla Česká televize divákům báječný dárek. Celých čtyřiadvacet hodin vysílala staré pořady. Šla jimi zpět v čase až do roku 1953, kdy začalo televizní vysílání. Pestrá směsiceod písniček přes sportovní události až ke zprávám a prvním májům, jichž záběry byly zvláště fascinující. Pochodující davy s transparenty Ať žije Sovětský svaz! a skandující Ať žije KSČ!, soudruzi vládci na tribunách láskyplně kynoucí svému pracujícímu lidu. Ve škole jsme mívali soutěž o nejhezčí mávátko a s učiteli jsme povinně pochodovali z Podolí až na Václavské náměstí, kde jsme se teprve mohli vmísit do davu a zmizet. Nikdo tehdy nechtěl nést transparenty a prapory, protože by s nimi musel pochodovat zase zpátky do školy. To byla "výsada" šplhounů...e až k neuvěření, že ještě dnes, čtrnáct let po oficiálním pádu komunismu je spousta lidí zmatených tak jako kdysi moje malá neteř. Zase řvali na Letenské pláni. Dnes už nemají Sovětský svaz, ale zbyla jim Kuba a drahý tatíček-soudruh Fidel Castro. V tomto duchu se nesly projevy a výkřiky. Soudružka Jiřina Švorcová jim z tribuny slibovala "že zas bude šťastná celá zem". (Rozuměj, až komunisti vezmou věci opět do svých rukou.) Nedej Bože, to ať jsem radši "nešťastná" jako jsem byla včera, když jsem trhala s vnoučaty pampeliškové lístky na salát a vyprávěla jsem jim o bývalých prvních májích, čemuž se děti upřímně smály, stejně tak jako televizním ukázkám z nich.
A pro vás, čtenáře, jsem vystřihla z novin "krásné sovětské lidi", tedy ne sovětské, ale české -- komunisty na Letné.
Eva StřížovskáJak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad