CHVILKA S NULOU

-red- 5 2016 Rozhovory česky

 

 

Miroslava Besserová

napsala sice řadu knížek, scénářů, natočila „pár“ dokumentů o zajímavých lidech, žijících nejen doma, ale i ve světě, vymyslela a realizovala televizní soutěže, píše rozhlasové fejetony, rozhovory, má na věci vlastní názor, který nemusí být vždycky lichotivý, každému příjemný, přesto ho klidně říká nahlas. Nepokazí žádnou legraci, přitom se o ní nepíše, nechodí na večírky slavných, třebaže ji na ně často zvou.

 

Můžete mi říci proč?

Proč se o mně nepíše, nebo proč nechodím na večírky? To první je mi celkem fuk, druhé moc nebere. Co bych dělala na večírku, kde v pondělí, ve středu i v pátek potkám ty samé lidi, kteří jsou sice v jiných modelech, ale řeči vedou stejné? Mým snem není být titulka v bulváru, ani vařit v televizi.

 

Ale pár kuchařek jste napsala?

Že vy jste ani jednu z nich neprolistovala?

 

Proč myslíte?

Otázka by zněla jinak. Vznikly docela náhodou. Můj muž sbíral recepty svých kolegů a nosil je domů. Některé z nich jsem si načetla, vyzkoušela, přidala k nim pár slov i o lidech, od kterých byly a vznikaly knížky. Jsou tam mňamky, protože herci když už vaří, tak dobře a umějí to i levně. Noblesu třeba obyčejnému guláši dá název, nebo jeho servírování, což jim také jde.

 

Kdy jste začala psát?

Slova někdy koncem první třídy. Nepatřila jsem k dětem, co vstoupily do školy už maličko vyučené v psaní, počtech a čtení. Ale vy jste zřejmě myslela na psaní větších textů a knížek, ne? To první na gymplu a knížky vlastně až na stará kolena. Až jsem měla pocit, že mám co povědět, že by bylo fajn vyzpovídat své kamarády, kteří mi dovolí víc, než novinářům, co je znají jen z povzdálí. Chápu, že to máte těžké, někoho přemlouvat ke zpovědi, ale někteří jste šikovní a slušní a daří se vám. Doufám, že jsem vás neurazila?

 

Vím, že jste z Moravy, podařilo se vám hned po maturitě náhodou vyhrát konkurz do televizní redakce Zvědavé kamery a pak už jste jen postupovala.

Pokud je to otázka, tak hodně dobrá a přesná. Po přijímačkách na DAMU, neb jsem chtěla být hérečka, jsem náhodou vyhrála konkurz, na který jsem se šla původně jen podívat. Drzost, když jsem viděla, kdo se tam všechno hlásí, mi nedala, a připsala se do seznamu.

Náhodou jsem uspěla. No, že bych postupovala jen tak se nedá říci, ale i díky pozdějšímu studiu na FAMU, své práci a docela slušným výsledkům, s pomocí dokonalých profesionálů, jsem měla šanci uspět.

 

Mám tomu rozumět tak, že jste měla protekci?

Nevím, jestli manželství s hercem je protekce, ale možná máte pravdu. Potkala jsem se s řadou velice významných kumštýřů a báječných lidí. Přijali mne mezi sebe a dodnes „k nim patřím“. I když jsem jich řadu znala už od dětství. Dost jich začínalo, nebo prošlo Olomouckým divadlem, kde byl táta dirigentem. Patřím k těm, co jako děti sledovaly představení z kabiny osvětlovačů.

 

Jak jste poznala Viléma Bessera?

Chcete moment, kdy jsem ho zaregistrovala, nebo jsme se domluvili, že by možná nebylo špatné se vzít?

 

Zaregistrovala jako první.

Poprvé jsem si ho všimla, když jsme byli v kině povinně na Janu Husovi a on jako Jíra měl odstávající paruku a nabádal Husa k boji, pak ho ve druhém díle pan Hrušínský sejmul.

Vzali jsme se, až jsme byli nejstarší, jak jsme tomu říkali, po několikaletých setkáváních a jakoby rozchodech. To jakoby znamená, že jsme celé roky o sobě věděli. Vyčerpávající odpověď?

 

Vaše první knížka?

HERCI V HOROSKOPECH… (s laskavým svolením a drzým čelem). Je o tom, jak se jmenuje, jak moc se od toho, co horoskopy o nich říkají, liší. Jak žijí, co si přejí, co je baví a co ne.

 

Která z těch asi třiceti je pro vás nejdůležitější?

Každá nová, která vzniká. Tam si pokaždé říkám, že musí být lepší než ta poslední. Je to ptákovina, pochopitelně, ale stejně se o to snažím. Každá z mých obětí je totiž jiná, jinak mluví, jinak uvažuje, jinak se chová a já chci pokaždé, aby byla autentická. Mám radost, když potom dostanu dopis od neznámého člověka a on mi třeba napíše, že měl pocit, jakoby s námi seděl u stolu a povídal si, ptal se on. Když někdo napíše, že se bavil, nebo dokonce smál, jsem nejšťastnější. Mám totiž takovou, možná na hlavu postavenou teorii: Všechno je lepší brát s nadhledem a humorem. I katastrofální a neřešitelné věci. Vyjde to na stejný prachy jako nervy, nebo slzy. Přišla jste s tím, že se chcete dopracovat k mé rakovině, jak jste hned v úvodu řekla, takže – je to daný fakt a řeším ho tím, že pracuju, nečekám na své finále posedáváním a čučením do zdi. A jdeme od toho, ano?

 

Vaše poslední knížka?

Dobrá otázka na to, co jsem právě řekla. Ta se, souběžně s dalšími povídkami, píše. Je o mém muži, o nás dvou, lidech, které jsme cestou životem potkali a stojí za to, z jakéhokoliv důvodu, se o nich zmínit. Jmenuje se JEDEN DEN S NULOU.

 

Ale Vilém Besser zase taková nula nebyl?

V mých očích rozhodně ne, ale ten název je vlastně o mně. Nechci, aby to byla klasika životopisu, narodil se, umřel, tak jsem si vymyslela dialogovou formu. Za mnou přijde mladá investigativní novinářka, otrávená z toho, že ona vyfasovala udělat rozhovor s nějakou nulovou bábou o jejím muži, který byl sice známý, ale neplnil titulní stránky časopisů, i když hrál, co a jak hrál. Ta novinářka je naštvaná, protože se musela zdržovat hledáním informací. Vypadá to, že si zprvu nepadnou do oka, ale ve výsledku spolu stráví nejen plánovanou hodinu, ale celý den… atd., atd.

 

Je někdo, koho mezi herci neznáte?

Jde o to, co si pod pojmem – někoho znát – myslíte. Opravdu znám ty, kteří znají i mne. Některé „znám“, ale nezajímají mne a jsem schopná je docela klidně minout, nebo překročit. Díky svému muži jsem se naučila rozlišovat, i když jsem možná někdy zbytečně důvěřivá a pak se nestačím divit, ale to je život. Jmenovat ty, co se známe, by znamenalo zaplnit několik stránek, ale o tom život není. Není o chlubení se, dokazování toho, čím jste lepší než ti druzí. V tom mám výhodu. Mně mnohdy stačí se představit. Někdo se zasměje, protože pochopil, někde urazí, protože pochopil špatně, ale já se proto nebudu jmenovat jinak. Jsem besser a v téhle kůži se mi líbí.

 

Na co se mám ještě zeptat?

Myslím, že základní informace máte.

 

Přidám alespoň seznam knížek.

Jestli mohu poradit, stačí pár. Vím, že poctivě si lidi čtou jenom seznam věcí nutného nákupu. Děkuji.

 

Štěstí má v popisu práce (Jiří Adamec), Život jako divadlo (Boris Rösner), Když hvězdy vaří dětem, Chlap se sametovým hlasem (Jan Šťastný), Daniel Hůlka: Diagnóza Blíženec, Slovo je podaná ruka, povídky: Maturitní srazy radši ne!, Chlapi na odstřel i na lásku…

 

A. Konrádová