S Markem po sedmnácté

Miroslava Besserová 3 2016 Rozhovory česky

 

17. Kdy jste si poprvé v mládí, či dětství udělal nějakou poznámku k většímu textu? Myslím povídce, vyprávění? Kdy jste poprvé veřejně vystoupil s tím, co vás těší a baví? Jaké byly reakce okolí? Kdy poprvé mělo vaše vystoupení úspěch? Jaká témata vás baví?…

Poznámky k textům jsem si dělal při každém čtení a dělám je i dnes. Neumím si představit, že bych četl, a důležité postřehy nebo myšlenky k tomu si nezapsal. Jakmile se mi nějaká věta nebo odstavec líbí, hned ji podtrhnu, nebo přepíši do zvláštních notesů, které mám pro tyto objevy a informace.

Co se týče vlastní tvorby, poprvé jsem začal tvořit, až mi bylo pětadvacet. Spouštěčem tvořivosti i u mě byla jako i u většiny mladých lidi láska. Zamiloval jsem do sympatické dívky, která pracovala v obchodě s potravinami. Bydlel jsem tehdy hned naproti sámošce, tak jsem tam chodil i pětkrát denně, jen abych jí byl na blízku. Pořád jsem něco kupoval, málem jsem začal kupovat chleba na plátky, jen abych měl důvod se na ni podívat. Brzy jsem zjistil, jestli budu pokračovat tímto tempem, že zůstanu bez peněz. Musel jsem najít alternativu, jak je obdarovat a přitom nevyčerpávat peněženku.

V tomto okamžiku mě políbila múza a začal jsem jí psát básničky. Tematicky byly různorodé od milostných až po „filozofické.“ Během tři čtvrtě roku, co jsem se jí dvořil, jsem napsal asi padesát básniček. A měly úspěch, ale přes veškerou snahu, kterou jsem vynaložil, si nakonec zvolila jiného.

S básničkami však nebyl konec. Po roce a půl když jsem přijel do Prahy, podkal jsem na jedné autogramiádě malířku a spisovatelku Inku Délevovou. Osud chtěl, abychom jsme se pustili do rozhovoru. Padli jsme si do oka a ve všem výborně rozuměli. Slovo dalo slovo, a dostali jsme se taky k mým básním.

To ji zaujalo a poprosila mě, jestli bych nějakou alespoň hrubě nepřeložil do češtiny, že by ji zajímal jejich obsah. Stalo se. Byla velice nadšená mou tvorbou a pomohla mi s překladem. Po krátké době přišla s nápadem, že bychom mohli udělat večer mé poezie v klášteře Boromejek v Řepích.

Sotva vyslovila nápad, už se na tom pracovalo. Za necelé tři měsíce byl organizován dobročinný koncert pro klášterní kostel, na němž Jan Přeučil recitoval mé básničky.

To byla vůbec moje první premiéra! Měla slušný úspěch, takže se podobné akce opakovaly ještě několikrát i na jiných místech. Tento spontánní vývoj, který mi přinesla pouhá náhoda, mě jen přesvědčil, že bych se měl vydat směrem umění. Přátelství s Inkou mě k tomu závěru jen podporovalo a vedlo k cíli.

První báseň, kterou jsme tehdy přeložili, se jmenuje DLAŇ.

 

Dlaň

Když prvního dne jsem otevřel své oči

A s pláčem zavíral své drobné dlaně,

Tu pomyslel jsem maně

A měl tu velkou víru,

Že celý svět se točí

Jen aby patřil mě,

Až v sobě najdu sílu.

 

Jen co můj osud poporůst mi přál,

A první zármutek jsem ochutnal,

Pod křídla matky schoulil jsem se ještě.

Zatímco oči mé s dálkou se lákaly,

Já jsem se spokojil s pohledem do dáli!

 

Sotvaže chlapeckých pak dosáhl jsem let,

Tu mraky z olova zaclonily náš svět.

I horizont, o kterém jsem tak snil.

Tehdy sny hrdinské jsem opustil,

I záři vzdálenou, jež poutala můj zájem

- dům rodičovský stal se pro mě rájem!

 

Na konci, poslední když přijde chvíle,

neujdeš krok ani vysněné míle

z vyhaslých očí a pobledlých skrání

už nekouká přání.

Sevřené dlaně pozvolná povolí,

studeně zebou…

Víc jim už netřeba.

- Neboť už nikdy nic nevezmou s sebou.

 

Miroslava Besserová