S Markem po sedmnácté

17. Kdy jste si poprvé v mládí, či dětství udělal nějakou poznámku k většímu textu? Myslím povídce, vyprávění? Kdy jste poprvé veřejně vystoupil s tím, co vás těší a baví? Jaké byly reakce okolí? Kdy poprvé mělo vaše vystoupení úspěch? Jaká témata vás baví?…
Poznámky k textům jsem si dělal při každém čtení a dělám je i dnes. Neumím si představit, že bych četl, a důležité postřehy nebo myšlenky k tomu si nezapsal. Jakmile se mi nějaká věta nebo odstavec líbí, hned ji podtrhnu, nebo přepíši do zvláštních notesů, které mám pro tyto objevy a informace.
Co se týče vlastní tvorby, poprvé jsem začal tvořit, až mi bylo pětadvacet. Spouštěčem tvořivosti i u mě byla jako i u většiny mladých lidi láska. Zamiloval jsem do sympatické dívky, která pracovala v obchodě s potravinami. Bydlel jsem tehdy hned naproti sámošce, tak jsem tam chodil i pětkrát denně, jen abych jí byl na blízku. Pořád jsem něco kupoval, málem jsem začal kupovat chleba na plátky, jen abych měl důvod se na ni podívat. Brzy jsem zjistil, jestli budu pokračovat tímto tempem, že zůstanu bez peněz. Musel jsem najít alternativu, jak je obdarovat a přitom nevyčerpávat peněženku.
V tomto okamžiku mě políbila múza a začal jsem jí psát básničky. Tematicky byly různorodé od milostných až po „filozofické.“ Během tři čtvrtě roku, co jsem se jí dvořil, jsem napsal asi padesát básniček. A měly úspěch, ale přes veškerou snahu, kterou jsem vynaložil, si nakonec zvolila jiného.
S básničkami však nebyl konec. Po roce a půl když jsem přijel do Prahy, podkal jsem na jedné autogramiádě malířku a spisovatelku Inku Délevovou. Osud chtěl, abychom jsme se pustili do rozhovoru. Padli jsme si do oka a ve všem výborně rozuměli. Slovo dalo slovo, a dostali jsme se taky k mým básním.
To ji zaujalo a poprosila mě, jestli bych nějakou alespoň hrubě nepřeložil do češtiny, že by ji zajímal jejich obsah. Stalo se. Byla velice nadšená mou tvorbou a pomohla mi s překladem. Po krátké době přišla s nápadem, že bychom mohli udělat večer mé poezie v klášteře Boromejek v Řepích.
Sotva vyslovila nápad, už se na tom pracovalo. Za necelé tři měsíce byl organizován dobročinný koncert pro klášterní kostel, na němž Jan Přeučil recitoval mé básničky.
To byla vůbec moje první premiéra! Měla slušný úspěch, takže se podobné akce opakovaly ještě několikrát i na jiných místech. Tento spontánní vývoj, který mi přinesla pouhá náhoda, mě jen přesvědčil, že bych se měl vydat směrem umění. Přátelství s Inkou mě k tomu závěru jen podporovalo a vedlo k cíli.
První báseň, kterou jsme tehdy přeložili, se jmenuje DLAŇ.
Dlaň
Když prvního dne jsem otevřel své oči
A s pláčem zavíral své drobné dlaně,
Tu pomyslel jsem maně
A měl tu velkou víru,
Že celý svět se točí
Jen aby patřil mě,
Až v sobě najdu sílu.
Jen co můj osud poporůst mi přál,
A první zármutek jsem ochutnal,
Pod křídla matky schoulil jsem se ještě.
Zatímco oči mé s dálkou se lákaly,
Já jsem se spokojil s pohledem do dáli!
Sotvaže chlapeckých pak dosáhl jsem let,
Tu mraky z olova zaclonily náš svět.
I horizont, o kterém jsem tak snil.
Tehdy sny hrdinské jsem opustil,
I záři vzdálenou, jež poutala můj zájem
- dům rodičovský stal se pro mě rájem!
Na konci, poslední když přijde chvíle,
neujdeš krok ani vysněné míle
z vyhaslých očí a pobledlých skrání
už nekouká přání.
Sevřené dlaně pozvolná povolí,
studeně zebou…
Víc jim už netřeba.
- Neboť už nikdy nic nevezmou s sebou.
Miroslava Besserová
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad