Slovo redaktorky - Našla jsem deníček

Hledala jsem cosi v hromadách papírů, jichž mám opravdu hodně, dost a moc přes všechno pětinásobné stěhování redakce, kdy se podařilo pár metrických centů starých dopisů, dokumentů, časopisů a knih rozdat (např. autorům, knihovně Libri Prohibiti) či přímo utrousit do popelnice. (Jak jsem v jedné byla ponořená hlavou dolů a nožkama vzhůru, když jsem tam omylem vysypala něco důležitého, bude popsáno jinde.) Totiž, našla jsem v té zmíněné hromádce, kde jsem hledala něco úplně jiného, začátek svého rozepsaného díla s pracovním názvem Z deníčku vydavatelky. A tak jsem do něho nahlídla a připomenula si, že bych to měla dopsat.

Věřte, že i dnes, po letech je to čtení poučné a myslím neskromně, že i čtivé. Mísí se v něm moje osobní nadšení, dobré úmysly, ale i naivita, s nárazy na široširou lidskou zabedněnost či neochotu, ale i potkávání lidí dobrých, vstřícných i úžasných. Jsou tam situace týkající se politické situace v Československu a později v Česku, pestrobarevné denní zážitky od pobývání a zpravodajství v Parlamentu ČR poslední rok před rozdělením Československa, přes humorně-trapné situace, kdy do naší redakce sídlící přechodně v holešovickém bytě po mé zemřelé mamince, přišli vzácní návštěvníci z daleké ciziny. V bytě, kam redakce přesídlila z mé malé ložničky na Proseku, zůstal po ní nejen můj hodný otčím Vladimír Janík, se skautským jménem Dan (je členem Pražské dvojky), ale i "krémová" perská kočka Pralinka. Byla už stará dáma a tak měla sem tam nějaké problémy s vyměšováním. Bohužel, zrovna ve chvíli, kdy vzácní hosté vstoupili do předsíně, vyzuli si boty, jak je tady zvykem a v ponožkách pokračovali dále do bytu-redakce, se Pralince stal vegetativní problém a pánové (dr. Černý ze Švýcarska a dr. Jirásek z Austrálie) šlápli těmi čistými ponožkami do Pralinčiného vegetativního problému... Ale na rozdíl od Pralinky, která brzy poté odešla do kočičího nebe, Český dialog pokračoval. Stěhoval se na reprezentativní místo na Národní třídě...

Pokračování (i začátek) bude v tom dílku, které snad - třeba se to povede - brzy dopíši. Přeji vám všem na severní polokouli krásné jaro a vám všem na té jižní krásný podzim.