Krajané v Jihoafrické republice (IV.)

Článek uveřejněný v Českém dialogu č. 2/2012 pod názvem

40 let Československého Sokola - Jižní Afrika

Do roku 1948 žilo v Jihoafrické republice pouze několik československých rodin, většinou zaměstnaných u firmy Baťa.

V roce 1969 - 70 přicestovalo do Jižní Afriky větší množství českých a slovenských rodin, které většinou z politických důvodů musely opustit svoji vlast. Většina z nich se usadila v severní části Jihoafrické republiky v provincii Transvaal, kde byl soustředěn průmysl země. Hodně z těchto krajanů nalezlo práci v továrně Atlas v Kemptom Parku. Atlas jim již ve Vídni na Velvyslanectví Jihoafrické republiky přislíbil práci a hmotnou pomoc v začátcích po příjezdu do země.

Po krátkém čase, když jsme již trochu začali dýchat v novém prostředí, jsme pocítili potřebu se sdružit do nějaké organizace a vzájemně si pomáhat. Velmi málo z krajanů ovládalo anglický jazyk, což byl velmi nepříjemný nedostatek a způsoboval mnoho potíží v denním životě. Po různých debatách jsme se rozhodli založit krajanskou organizaci a koncem roku 1971 byl utvořen Přípravný výbor k založení Sokola.

Československý Sokol Jižní Afrika byl založen 16. února 1972 u příležitosti 110. výročí založení Sokola v Praze.

Starosta - br. Drahota, jednatel - br. Černý, pokladník - br. Vašák, vzdělavatelé - br. Majer (s. Hášová, náčelník - br. Nový) br. Čtyroký, náčelnice - s. Jeřábková, hospodář - br. Pulpán (br. Pliml, zapisovatel) - br. Škubník, kronikářka - s. Plimlová.

Po velmi krátké době naše jednota měla skoro 100 členů a stovky dalších krajanských příznivců. Vedle tradiční sokolské činnosti, kterou jsme my starší měli ještě v živé paměti, jsme se soustředili na různá setkání se sportovní náplní, pořádali jsme dětské sportovní dny, pěší výlety do přírody (auta většina z nás ještě neměla), organizovali jsme táboráky apod.

Další naší činností bylo organizování společenských akcí, jako jsou taneční zábavy, Sokolské šibřinky, kulturní večery, přednášky, Mikulášské nadílky pro děti i s nezbytným Mikulášem a jeho doprovodem, pořádali jsme česká filmová představení, Josefské zábavy, krojované tanečky pro naše děti, které s velkým úspěchem přenášela i jihoafrická televize a mělo to velký ohlas ve veřejnosti. Později jsme začali vyučovat děti češtině. Nezapomínali jsme každý rok krajanům připomínat 28. říjen.

Všemožně jsme se snažili udržovat národní tradice, mateřský jazyk, a proto jsme založili Masarykovu sokolskou knihovnu, vydávali sokolské oběžníky s užitečnými informacemi, podíleli se na krajanském časopise Jaro a později spolupracovali s krajanským časopisem Našinec vydávaným panem Trojákem v Pretorii.

Sokolsko-krajanskou činností v Jižní Africe jsme se zasloužili, že se v krajanských rodinách mluví česky nebo slovensky a všechny naše děti, i ty narozené již zde, se domluví v mateřském jazyce rodičů. Potíže byly později ve smíšených manželstvích, ale i tam byl u jejich dětí docílen určitý jazykový úspěch ve prospěch češtiny a slovenštiny.

Nevyhýbali jsme se ani politické činnosti. Spoluobčany jiných národností jsme při každé příležitosti informovali o vyspělosti naší rodné vlasti, o kulturních tradicích, vyspělosti školství, průmyslu, sociálních vymoženostech, zdravotnictví a vysoké mezinárodní úrovni našich sportovců, a tak jsme se přičinili, že Československá republika se stala známou zemí v Jihoafrické Republice.

Nezapomínali jsme ani na rodnou vlast, kde občané žili v nesvobodě a při každé příležitosti jsme protestovali proti komunistickému režimu v ČSR. Organizovali jsme protestní manifestace za osvobození Československa od komunistické okupace a proti vojenskému obsazení v roce 1968.

Protože v Jižní Africe po řadu let nebylo zastoupení ČSR, Sokol Jižní Afrika převzal úlohu spojovacího článku mezi čsl. krajany a oficiálními úřady Jižní Afriky a starosta byl zván k různým menšinovým jednáním na zdejší ministerstva.

V 80. letech se odhadoval počet čsl. krajanů v Jižní Africe asi na 3 000 - 4 000 lidí.

V roce 1990 zájem krajanů o krajanskou činnost upadl, protože jsme měli možnost navštěvovat Československou republiku a intenzivní kulturní a politická aktivita již nebyla potřeba. Pokračovali jsme však v činnosti sportovní, pořádají se nadále výlety do přírody a pravidelně se stále scházíme, předvádíme česká videa a návzájem se informujeme o novinkách z rodné vlasti.

Velká většina krajanů se ve zcela novém prostředí Jižní Afriky dobře prosadila. Mnozí z nás se dopracovali ředitelských a vedoucích postavení ve velkých mezinárodních podnicích, mnozí si vybudovali velmi dobře prosperující vlastní firmy a továrny. Naši krajané vyučují na zdejších univerzitách, mají významná postavení ve výzkumných ústavech, ve společnosti a těší se vážnosti Jihoafrických spoluobčanů.

Souhrnně řečeno Čechoslováci v Jižní Africe dělají svému národu čest a jsou zařazeni do špiček národnostních skupin žijících v Jihoafrické Republice.

Autor: Jan Drahota, starosta Sokola Jižní Afrika

Na fotu Jan Drahota

Pan Jan Drahota bohužel v roce 2012 zemřel.

V rámci série článků Krajané v Jihoafrické republice připravila Lada Topinková