České školy bez hranic

Lada Topinková 3 2016 Naši ve světě česky

 

Elektronickou poštou k nám do Českého dialogu dorazilo nové číslo Zpravodaje Českých škol bez hranic z ledna 2016.

 

Informace z jednotlivých škol rádi zveřejňujeme, pokud k nám doputují.

 

Domnívám se, že neuškodí představit České školy bez hranic (dále též ČŠBH).

 

Celosvětová síť Českých škol bez hranic a spolupracujících škol představuje více než 50 výukových center, které navštěvuje přes 2200 žáků.

 

České školy bez hranic nabízejí výuku češtiny a českých reálií pro děti ve věku od 18 měsíců do 15 let za hranicemi ČR jako doplnění každodenního vzdělání, které děti českého původu získávají v zahraničních školách.

 

Činnost Českých škol bez hranic je koordinována spolkem ČŠBH, který je garantem kvality výuky, kterou školy s tímto jménem ve světě nabízejí. Dále spolek pomáhá vzniku dalších výukových center v zahraničí, které se modelem ČŠBH inspirují, eviduje jejich počet, sleduje jejich vývoj.

České školy bez hranic vzdělávají a vychovávají děti, které budou pro svou rodnou zemi a zároveň i pro zemi, ve které žijí, přínosem. Tyto děti budou schopny, díky svým jazykovým a kulturním znalostem, uchovat českou identitu v zahraničí ale i přispívat ke vzájemnému porozumění mezi národy.

Myšlenka ČŠBH vznikla v Paříži na podzim roku 2003, kdy zde byla pořádána první jazyková setkání v češtině pro děti. Postupně vznikla současná mezinárodní síť škol s vlastním návazným vzdělávacím systémem.

 

Více se dozvíte na www.csbh.cz

 

Z lednového Zpravodaje ČŠBH jsem vybrala příspěvek Tomáše Grulicha, předsedy Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí, k její činnosti pro rok 2016

 

Dnešní krajanskou komunitu (lépe českou diasporu) nejde už nazývat pouze novodobou emigrací. Mladí lidé, kteří odcházejí z ČR po roce 1989, často mění místo pobytu. Přechází ze státu do státu. Přesnější by bylo hovořit spíše o mobilitě než o emigraci, zvláště pak v členských zemích EU.

Zájmem státu by mělo být vylepšování vztahů mezi diasporou a většinovou společností. Pozitivním výsledkem pro ČR pak bude šíření dobrého jména v cizině, udržování kontaktů za účelem lobbingu a vytváření takových podmínek, aby případný a také chtěný návrat do vlasti byl co nejméně problematický.

Současný zájem státu o krajany je úředně realizován Oddělením zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti MZV. Jeho základní činnost vyplývá z Usnesení vlády z roku 2015 o pokračování Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2016 až 2020. Mimo zájmu o klasickou krajanskou komunitu se objevují přímo zmínky o výuce češtiny v zahraničí pro novodobou migraci.

Potřeby současné migrace silně přesahují běžné kulturní vztahy státu a  české diaspory a  odehrávají se v  oblastech, které spadají pod různá ministerstva. Proto je třeba hledat takové pracoviště, které může ovlivňovat více resortů, než je pouze ministerstvo zahraničí se svými konzulárními úřady. Na základě našich cest a průzkumu sociálních sítí identifikujeme následující oblasti:

1.

Jednoznačně nejvíce opakovaným dotazem jsou dotazy na daně, sociální a zdravotní pojištění a příspěvky, tedy na povinnosti krajanů v zahraničí tyto platit a možnosti čerpat. S tématem odvodů a příspěvků také souvisí započítávání odpracovaných let v zahraničí do českého důchodu.

2.

Velká část dotazů se týká sňatků.

3.

Dalším velkým tématem jsou děti.

Zde identifikujeme dotazy ve čtyřech základních kategoriích:

(1)

Otázka školní docházky při návratu s dětmi do ČR, případně hledání škol a školek v místě bydliště a otázka dostupnosti dvojjazyčných škol a školek.

(2)

Otázka dětí narozených v zahraničí, jejichž český rodič má zájem o  české občanství pro dítě. S  tím souvisejí i otázky na možnost dvojího občanství pro děti.

(3)

Povinnost doložit překlad očkovacího průkazu pro děti, které byly očkovány v zahraničí.

(4)

Problematika vymáhání výživného na děti, jejichž jedním rodičem je český občan žijící v  Čechách a druhým cizinec zdržující se v zahraničí.

4.

Další série dotazů se týká získání určitých dokladů od českého státu.

5.

Krajany také zajímají možnosti uznání zahraničního vzdělání v případě návratu do ČR.

6.

Série otázek směřuje k případnému návratu do ČR. (Co všechno je nutné zařídit, tj. jaké dokumenty je třeba vyplnit, které úřady je nutné obejít a také co z toho se dá zařídit ze zahraničí ještě před příjezdem do ČR).

 

Výčet jistě není úplný. Může nám být ale vodítkem pro letošní činnost Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí. Téma budeme rozvíjet jak v „kulatých stolech“ za účasti zástupců různých ministerstev, tak nakonec i v chystané konferenci ve spolupráci s Českými školami bez hranic.

Tomáš Grulich

 

 

Foto: Lucie Slavíková-Boucher, iniciátorka myšlenky a zakladatelka České školy bez hranic Paříž, předsedkyně spolku ČŠBH

 

 

Lada Topinková