Červenka obecná - pták roku 2016

Pravidelné čtenáře Českého dialogu jistě nepřekvapí, že dnešní příspěvek věnuji opět jednomu z mých oblíbených témat (ptactvo),  a to ptáčku jménem červenka obecná (Erithacus rubecula).

To proto, že v letošním roce se stala Ptákem roku v anketě, kterou již od roku 1992 u nás pořádá Česká společnost ornitologická (ČSO). Na webových stránkách ČSO najdete spoustu důležitých informací jak o této anketě, tak i o jiných jejích aktivitách, např. o blížícím se tradičním jarním vítání ptačího zpěvu. Mimochodem, ti z vás, kteří si pořídili Český kalendář na letošní rok (2016) jste v něm jistě zaregistrovali seriál o našich opeřených přátelích, který krásně zpracovala kolegyně p. Eva Pavlásková.

A nyní tedy k samotnému "oslavenci", července obecné. Je to poměrně malý ptáček z čeledi lejskovitých, velikostí srovnatelný s vrabcem. Je hojně rozšířená na celém území Evropy (kromě severu Skandinávie), a vyskytuje se také v severozápadní Asii a dokonce i v severní Africe.

Tělíčko má spíše kulovité, dosahuje váhy 16-18 gramů, a má dlouhý ocásek, krátká křídla a zašpičatělý zobáček. Svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, a jejím typickým znakem je oranžovočervená náprsenka (sahající až k "obličejové" části). Oči i zobák jsou černé, končetiny šedé. Na rozdíl od některých jiných druhů (např. kosové) se obě pohlaví zbarvením neliší, pouze mladí jedinci jsou skvrnití a postrádají červenou barvu.

Červenka obecná je spíše takový samotář - žije celoročně v lesích, parcích i zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. Ráda se zdržuje v křovinách a živých plotech. Ráda přilétává na zoraná pole nebo se drží v blízkosti divokých prasat, kde sezobává vyorané živočichy. Hojně se objevuje ve městech a bývá i pravidelným návštěvníkem krmítek.

Často můžeme díky jejímu poměrně početnému výskytu zaslechnout krátké,  opakované "tik", nebo varovné "cií" či "cik". Zpěv je složený z poměrně dlouhých, velice zvučných a různorodých melodií.

Co se potravy týká, živí se drobným hmyzem a jeho larvami, členovci nebo i pavoukovci, na podzim nepohrdne ani rostlinnou stravou, např. plody bezu nebo tisu (ty, jak jistě víte, nejsou jedovaté na rozdíl od jehličí). Sama se ale stává kořistí predátorů, a to dravých ptáků (káňata, sokoli, orlové) či lasiček.

V Evropě hnízdí tento půvabný ptáček od dubna do července. Samička klade do hnízda ve tvaru misky, spleteného z mechu, listí a trávy, většinou 4-6 bílých vajec s červenými skvrnami a zhruba po 14 dnech se z nich líhnou mláďata. V přírodě se dožívá bohužel jen jednoho roku, ale  v zajetí se rekordmanem stala červenka se stářím 12 (!) let.

A na závěr dvě zajímavosti. Podle severské mytologie červenka byla považována za posla zpráv pro samotného boha blesků Thora. A typickou červenou skvrnu na hrudi prý získala od Kristovy krve, když mu jako ukřižovanému zpívala do ucha utěšující píseň.

Doufejme, že počet těchto krásných a užitečných ptáčků u nás se nebude v příštích letech snižovat, tak jak je tomu bohužel u některých jiných ptačích druhů, jako jsou vrabci, skřivani, koroptve, křepelky nebo chocholouši, a že nás svým líbezným zpěvem i zjevem bude oblažovat ještě dlouhá desetiletí.

Miroslav Seifert

P.S. Nemohu si odpustit nepřidat malou poznámku: U mojí chatičky-boudičky se každoročně objevuje tento roztomilý ptáček. Říkám mu Pipík. Nevím jestli je to stejný, když mi říkáte, že se dožívá jen jednoho roku, ach to je smutné. Tak je to asi jeho potomek. Ale vždycky je to kamarád. Přijde, zapípá, zazpívá a hrne se do boudičky. Tam to zkontroluje, sezobne je-li co, a venku, kde já sedím na lavičce zkontroluje zase mě.

Můj žárlivý, starý chlupatý pes Bedřich, válející se na zápraží, na něho trochu po očku kouká, připraven k útoku, kdyby ho bylo třeba. Jednou na něho opravdu vystartoval, za což ode mne dostal pohlavek

"To je taky člen naší domácnosti," vysvětlila jsem mu. Zdá se, že to pochopil.

Mám moc ráda červenky a těším se každoročně na jejich kámošství.

-ES-