Václav Votruba: zakladatel moderní české a slovenské kvantové fyziky a jaderné vědy

Bohumil Tesařík 2 2016 Dějiny česky

 

(Letos uplynulo již čtvrt století od úmrtí prvního učitele našich teoretických fyziků)


"Neexistuje žádný kvantový svět. Existuje pouze abstraktní kvantový popis." (Niels Bohr)

 

"Člověk by neměl spojovat, co Bůh rozloučil." (Wolfgang Pauli)

 

"Každá jeho přednáška se podobala skutečnému dramatu, který posluchači, fascinovaní jeho výkladem, s napětím poslouchali..." (Milan Noga o svém učiteli)

 

Atomová jádra jsou složena ze dvou druhů těžkých částic (nukleonů): kladně nabitých protonů a přibližně stejně těžkých neutrálních neutronů, vázaných k sobě tzv. jadernými silami. "Průměr" atomu je řádově 10-8 cm - tedy hluboko pod rozlišovací schopnosti optického mikroskopu (atomy jsou mnohem menší než vlnová délka světla); ani elektronkovými mikroskopy nejsou atomy přímo pozorovatelné. Jádra atomů jsou však ještě 100 000krát menší a jejich "průměr" činí asi jen 10-13 cm. Přesto se je lidé za necelých sto let naučili teoreticky i experimentálně zkoumat a jejich zvláštních vlastností široce využívat. Předpokladem k tomu je hluboké poznání světa nukleárních částic a sil, kterými na sebe vzájemně působí.

V letošním kalendáři (2015) historie české vědy a techniky nelze s blížícím se koncem roku přehlédnot 25. výročí úmrtí (11. září 1990) zakladatele moderní československé teoretické fyziky univ. prof. RNDr. Václava Votruby. Byl prvním fyzikem u nás, který se zabýval kvantovou fyzikou (elektrodynamikou) a systematikou elementárních částic a všemi jejich důsledky.

Neopomenutelné jsou jeho zásluhy na výběru a výchově několika generací českých teoretických fyziků. Společně s profesory Františkem Běhounkem, Vladimírem Majerem, Václavem Petržílkou, Čestmírem Šimáněm, Vilémem Santholzerem a Bohumilem Kvasilem a dalšími špičkovými vědci a techniky patří k zakladatelům českého jaderného výzkumu a počátků české a slovenské jaderné energetiky. Spolu s některými z nich se v roce 1955 podílel na založení Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v Praze (Dopplerův ústav pro matematickou fyziku a aplikovanou matematiku uděluje pravidelně od roku 2003 k uctění jeho památky Cenu Václava Votruby za nejlepší disertaci v oboru teoretické fyziky), souvisejícího se zahájením čs. jaderného programu, pro který bylo zapotřebí vybudovat vysoce kvalitní vědecké a pedagogické pracoviště. "Jaderka" letos oslavuje již 60 let od svého založení.

 

Narodil se 19. prosince 1909 ve Slavětíně nad Ohří u Loun, v roce 1933 ukončil studium přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze (byl zde žákem významného představitele prvorepublikové generace českých vědců profesora teoretické fyziky Viktora Trkala, který jako první u nás přednášel fyziku již "kvantovaně") a složil státní zkoušky učitelské způsobilosti pro předměty matematika a fyzika na středních školách, na nichž působil jako středoškolský profesor do roku 1941. V průběhu dalších let druhé světové války byl nuceně nasazen jako dělník na stavbě vinohradského tunelu. Stále však udržoval čilé pracovní styky s teoretickými fyziky v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Aktivity českých fyziků a chemiků v oblasti jaderného bádání se tehdy omezily pouze na publikační činnost opírající se o dostupné oficiální zdroje informací. Šestiletým uzavřením českých vysokých škol, vězněním a smrtí řady našich vědců a odborníků v koncentračních táborech, celá česká věda výrazně utrpěla. Platilo to také o rychle se rozvíjející oblasti teoretické fyziky (snažící se racionálně, často pomocí matematických vztahů, vysvětlit fyzikální jevy pozorované v přírodě), založené na principech kvantové a relativistické fyziky, která se tak musela budovat od počátku. Tento náročný úkol připadl Václavu Votrubovi. Ihned po osvobození od německých okupantů v roce 1945 začal pracovat jako vysokoškolský pedagog v Ústavu pro teoretickou fyziku Univerzity Karlovy v Praze. Celou jeho další vědeckou práci ovlivnilo získání jednoletého stipendia ke studijnímu pobytu na slavné polytechnice v Curychu, kde stážoval u čerstvého nositele Nobelovy ceny za fyziku (za objev tzv. vylučovacího principu) švýcarského fyzika Wolfganga Pauliho (1900-1958), který se zabýval hlavně teorií relativity a kvantovou mechanikou. Ten legendami opředený vědec (kořeny jeho rodu spadají do židovské Prahy) se vrátil do Švýcarska ihned po skončení války z nucené emigrace v USA , kde působil jako profesor teoretické fyziky na Princetonské univerzitě. Votruba již záhy překvapil členy tehdejšího mezinárodního společenství stážistů tím, že se okamžitě zapojil do vědecké práce a během jediného roku proslul svými objevy v oblasti interakce záření gama s prostředím. Jejich presentace v prestižním vědeckém časopise přispěla v roce 1951 k jeho habilitaci. V roce 1953 se stal členem-korespondentem Československé akademie věd (akademikem však až po 24 letech neustálých odkladů), o rok později byl jmenován řádným profesorem teoretické fyziky na UK.

 

O jakou významnou osobnost světového formátu ve svém oboru se jednalo, svědčí skutečnost, že ihned po jeho založení v roce 1956 působil po tři roky jako náměstek generálního ředitele Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy. Vysoká funkce v této mezinárodní instituci v bývalém Sovětském svazu jej v podstatě zdržovala ve vlastní vědecká práci, ale jak později řekl, přijal ji mimo jiné i proto, aby umožnil svým spolupracovníkům studijní výjezdy a pobyty v kapitalistické cizině. Navíc využíval svého odborného renomé k aktivní pomoci pronásledovaným vědcům. Byla zaznamenána řada případů jeho statečných postojů v nejtěžším období zinscenovaných politických procesů v padesátých letech minulého století. Když v roce 1957 navštívila ústav jaderných výzkumů oficiální československá vládní a stranická delegace v čele s tehdejším presidentem Antonínem Zápotockým, provázel je profesor Vobruba jako nejvýše postavený representant československé fyziky. Když se jej na závěr návštěvy president zeptal, co by mohl udělat pro další rozvoj naší fyziky, vyslovil dotázaný vědec přání, aby zařídil propuštění svého kolegy Miloše Lokajíčka, zatčeného StB v roce 1954 za předchozí působení ve sdružení katolických vysokoškolských studentů a právě odsouzeného ve vykonstruovaném procesu "Malíková a spol."k sedmi letům těžkého žaláře. Zápotocký tehdy Votrubovi slíbil, že vše nechá prošetřit a trest určitě nepřesáhne dva roky. Pravděpodobně jako v mnohém, i v tomto případěl lhal, nicméně díky přímluvám a přátelským vztahům Votruby s některými vlivnými sovětskými vědci, byl Dr. Lokajíček nejdříve přeložen z technického komanda v Opavě do Prahy-Ruzyně a ještě v roce 1957 propuštěn na svobodu. Na tomto místě je vhodné dodat, že Václav Votruba nikdy nebyl členem komunistické strany. O tom, že nebyl žádným prominentem svědčí ještě jedna skutečnost. Autor rozhlasového pořadu ke stému výročí jeho narození chtěl v něm jako obvykle uvést malou ukázku hlasu tohoto uznávaného odborníka. Bohužel, od roku 1945, kdy nastoupil dráhu profesionálního vědce a vysokoškolského učitele, až do jeho smrti v Praze v roce 1990, jej Československý rozhlas ani jednou nepozval k mikrofonu.

 

Během činorodého života přednášel na řadě vysokých škol u nás i v zahraničí. Podle vlastních slov neviděl své hlavní poslání v " badatelství", ale právě v "učitelství". V letech 1960 až 1962 byl hlavním redaktorem Československého časopisu pro fyziku a jeho anglické podoby Czechoslovak Journal of Physics. Veškerá jeho vědecká díla a především vysokoškolské učebnice se vyznačovala mimořádnou jasností výkladu i nejnáročných partií k hlubšímu pochopení mikrosvěta, což platí zejména o učebnicích "Teorie elektromagnetického pole" (spoluautor Č. Muzikář, 1955) a "Základy theorie relativity" (1955) i knize "Základy speciální teorie relativity"(1969).

 

Použitá a doporučená literatura:

Brdička, M., Trkal ml., V.: Viktor Trkal. Pouť moderního fyzika. Praha 2007.

Hertl, D.: Václav Votruba. ČRo Sever, 19. 12. 2009.

Churaň, M. a kol.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha 1994.

Kubín, M.: Proměny české energetiky. Praha 2009.

pametnaroda.cz/story/lokajicek.milos-1923-2547.

Šimáně, Č.: Život mezi atomy. Praha 2005.

Votruba, V.: Současný stav a perspektivy fyziky elementárních částic. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, vol. 10 (1965), s. 3-20.

 

Bohumil Tesařík

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012