Cesty Marko Milanoviče XII

Myslíte, že se na vás život v Černé Hoře něčím podepsat? V čem plusově, v čem negativně? Jak v povaze?

Řekl bych to asi takhle: na každém, kdo žil v Černé Hoře, byť krátkou dobu, se ten čas, tam strávený, podepsal. Já jsem tam žil skoro devatenáct let a zažil celou škálu eskapád, náhlých zvratů a nepředvídaných situací, zážitků, které by vydaly na celou knihu.

Hezkých, i těch opačných. Bohužel ty druhé misky vah velice prudce stahují na svou stranu.

Tyto nepříjemné vlivy pak docela pochopitelně utvořil můj opatrný a dost rezervovaný postoj k světu a lidem.

Nejhlubší brázdu smutných vzpomínek však v mém nitru zanechala devadesátá léta, která přinesla války, inflaci, bídu, šovinismus a dlouhatánskou touhu po normálním životě.

Embarga, sankce, vnitřní nahnilá ekonomie a válka, to všechno vedlo k úplnému kolapsu státu. Nejen k ekonomickému, ale i morálnímu a kulturnímu. To pak vedlo logicky k úplnému rozkladu žebříčku hodnot, na kterém je civilizovaná společnost postavená.

Mračna, která zachvátila zem, nás všechny poznamenala až do konce života. Je otázka jestli se někdo dokáže úplně zotavit z minulosti, aniž by se v dnešní době změn, zvratů a nejistoty zase nedostal k strašáku, zvaný chaos.

Bylo to období, ve kterém jsme se v létě potýkali s těžkými nedostatky vody, a v zimě se nám nedostávalo potřebné množství elektrického proudu. Během chladných, dešťových večerů jsme lehali do vlhkých, často až téměř mokrých postelí v místnostech, kde nebylo topení, a stropy byly obrostlé velkými plísňovými skvrnami. Koupali jsme se v ledové koupelně, kde nám pára šla s pusy, a v bundách sedávali za jídelní stůl.

V letních dnech jsme šetřili každou kapkou vody, která občas v pozdních večerních hodinách jen na pár hodin tenkým pramínkem z kohoutků tekla, abychom mohli doplnit zásoby na další den. Nedostatek elektriky byl v létě o něco snesitelnější, protože dny byli dlouhé a horké.

Prodejny všech sortimentů byly téměř prázdné. Pamatuji, že jsme si třeba mohli koupit pouze jeden, ke všemu ten nejlevnější druh šamponů a jiných nekvalitních hygienických potřeb.

Inflace rostla z hodiny na hodinu, otcův měsíční plat než si ho přišel vyzvednout do banky, devalvoval v přepočtu na dvě německé marky. Z toho by rodina měla žít měsíc, kdyby nás naštěstí tenké úspory v devizách nedržely nad vodou. Ve stejném období kvetl i šovinismus. Náboženská a nacionální snášenlivost klesla na minimum.

Nebylo to lehké ani na tomto poli mého života, protože jsem pocházel ze smíšené rodiny. Jako „nečistokrevnému Černohorci“, mi „prohřešek“, za který jsem vlastně nemohl, byl často překládán, což mi znepříjemňovalo život.

Ale to všechno kapičky události a proudů, které vytvářeli mou povahu, až do podoby jaká je dnes.

S odstupem času musím ale uznat, že ani jedné zkušenosti bych se nevzdal a považuji je všechny za velice důležité na cestě poznání života a lidí. Na konci to může znít paradoxně, ale osudu můžu za ně jen poděkovat.

Miroslava Besserová