Krajané v Jihoafrické republice (I.)

Lada Topinková 2 2016 Naši ve světě česky

 

Stopy Čechů na jihu Afriky


Možná, že již ve druhé polovině 17. století byly mezi holandskými přistěhovalci do jižní Afriky i české rodiny potomků českobratrských exulantů do Holandska, ale nepodařilo se zjistit jejich stopy.

 

Prvními misionáři na území budoucí Jihoafrické republiky se stali Moravští bratři, které vedl Jiří Schmidt. Vznikli z exulantů Jednoty bratrské, kteří se usadili roku 1722 v saském Herrnhutu. Po připlutí v roce 1737 založili sto kilometrů na východ od Kapského Města misijní stanici, později nazvanou Genadendal – Údolí milosti. Je dodnes se svojí kovárnou, výrobnou nožů, kterou proslula, a vodním mlýnem turistickou pozoruhodností. Moravští bratři křtili Khoikhoie, učili je řemeslům, číst a psát. Schmidt si vysloužil přezdívku apoštol Hotentotů, ale pro místní farmáře a duchovní Holandské reformované církve byl on i jeho druzi příliš liberální, takže museli po sedmi letech odejít. V roce 1792 Moravští bratři svou misii obnovili. V roce 1809 připlul do Kapského Města Čech Karel Pácalt z Hradce Králové. Byl misionářem Londýnské misionářské společnosti. Stal se kazatelem a učitelem ve městě Swellendamu.

Když ho náčelník khoikhoiského kmene Outeniquů požádal, aby byl jejich misionářem, usadil se mezi nimi na jihovýchodním pobřeží poblíž města George a vybudoval tam misijní stanici s kostelem, která je po něm pojmenována Pacaltsdorp.

Pět let kázal Khoikhoiům a byl jejich učitelem.

 

V letech 1872–79 a 1883–87 cestoval po jižní Africe později slavný český cestovatel MUDr. Emil Holub. V přístavu Port Elizabeth a v Kimberley si vydělal lékařskou praxí na výpravy do vnitrozemí. V Kimberley se setkal s českým prospektorem Čeňkem Pacltem, který předtím rýžoval zlato v Kalifornii a Austrálii a dobýval diamanty v Brazílii a Indii. Žil v Africe sedmnáct let a zemřel na břehu diamantonosné řeky Vaal. Jeho dopisy byly vydány tiskem. Doktor Holub poznal při svých cestách až na sever od řeky Zambezi značnou část území budoucí Jihoafrické republiky. Zasílal do Evropy rozsáhlé sbírky přírodnin a národopisný materiál, ze kterých sestavil výstavy v Praze a Vídni a potom je rozdal domácím i zahraničním muzeím. Jeho knihy jsou i v jihoafrických knihovnách, například v johannesburské je jich patnáct. Je mu také věnována část expozice muzea v Kimberley.

 

Roku 1880 připlul do jižní Afriky z Polska poslední mužský potomek Jana Amose Komenského Jiří V. Figulus. Nejdříve hledal diamanty, pak se stal správcem farmy Čecha Vladislava Boučka v Oranžsku. Za první světové války bojoval v anglické armádě. Zemřel v naší republice v roce 1927.

 

Koncem devatenáctého století žilo v jižní Africe asi padesát Čechů, po první světové válce roztroušeně stovka Čechů a Slováků. Více jich bylo jen v Johannesburgu a okolí. Byli to řemeslníci a dělníci. Několik z nich občas zkoušelo štěstí na diamantových polích a pak se vraceli ke svému zaměstnání. Někteří se vrátili do vlasti. Jejich děti již většinou nemluvily česky.

 

V meziválečném období se přistěhovali čeští stavební dělníci, řemeslníci, obchodní zástupci, ale i lékaři a architekti. Československá republika zřídila v roce 1926 v Kapském Městě generální konzulát, který tam s ročním přerušením pracoval i za druhé světové války. Škodovy závody a oděvní firma Nehera měly v meziválečném období v Jihoafrické unii svá vlastní zastoupení. Obchodní úspěchy tu měla též ČKD a Vítkovické železárny. Baťa si postavil v Pinetownu deset kilometrů na sever od přístavu Durbanu obuvnickou továrnu se 750 zaměstnanci, která měla do poslední doby české ředitele. V roce 1938 byl v Johannesburgu český kroužek s 96 členy, většinou obchodníky, obchodními zástupci a živnostníky.

Po okupaci ČSR nacisty se řady krajanů poněkud rozšířily.

Po druhé světové válce žilo v unii 140 krajanů, z toho 60 příslušníků svobodných povolání, 40 dělníků, většinou Baťovců, 15 živnostníků a podnikatelů a dva farmáři. Nerozvíjel se turistický ruch, lodní doprava byla příliš zdlouhavá a nákladná. Zato přijížděli četní zástupci významných firem, jako Škoda, Baťa a jiných.

Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 se nevrátili domů a řady krajanů také rozmnožili další přistěhovalci, takže koncem padesátých let bylo již asi 250 krajanů v Kapském Městě a stejný počet v Johannesburgu. Většinou se velmi dobře uplatnili.

 

Postupně se však počet krajanů opět snižoval, neboť se rozjížděli do jiných zemí. V červnu 1948 přijeli na své cestě kolem světa do unie naši slavní cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Místní tisk, rozhlas i film jim věnovaly značnou pozornost. Jeli ve stopách MUDr. Holuba přes Kimberley, Bloemfontein, Durban a Port Elizabeth do Kapského Města. V domovině Transkei se setkali s obchodníkem Vítězoslavem Tomšem. Navštívili i krajana Hartmana, ředitele hudebního ústavu univerzity v Grahamstownu, šířícího slávu české hudby.

Obrat československého obchodu s Jihoafrickou unií byl v té době značně aktivní, většinu vývozu tvořil textil, sklo a bižuterie. Dovážely se jen suroviny, jako měď, vlna, kůže a osinek.

Po rezoluci valného shromáždění Spojených národů z roku 1962 o sankcích proti JAR musela vláda ČSSR zrušit generální konzulát a přestat s JAR obchodovat. Komunistická ČSSR pak podporovala osvobozenecký boj Afrického národního kongresu, který měl mezi svými členy i vůdci mnoho komunistů. Stala se jedním z hlavních dodavatelů zbraní a vozidel pro bojovníky Umkhonta we Sizwe a zajišťovala také spolu s ostatními tak zvanými socialistickými státy jejich výcvik. Například první ministr obrany Mandelovy vlády Joe Modise prodělal vojenský výcvik v Československu a Sovětském svazu.

 

Nejvíce krajanů přibylo do JAR po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968. Její přistěhovalecké úřady zorganizovaly ve Vídni rozsáhlou náborovou akci. Z Čechoslováků, kteří se v té době vraceli přes Vídeň ze zahraniční dovolené, vybrali pět tisíc, zejména mladých techniků a inženýrů důlního a hutnického zaměření, chemiků, strojařů, elektrotechniků, nástrojářů a zámečníků.

I tito krajané se usadili hlavně v Johannesburgu, Pretorii a okolí, menší skupina postupně odjela do Kapského Města, jednotlivci byli roztroušeni po celé JAR.

Někteří zaujali důležitá postavení v průmyslu a státních službách, založili menší továrny, několik firem architektů, dr. V. Hnízdo se stal docentem johannesburské univerzity. Velkou kariéru udělali zejména horníci v zlatých a platinových dolech. Ing. Luděk Mareš se stal ředitelem dvou platinových dolů, Ing. Julius Tellinger pracoval ve zlatých a platinových dolech a nakonec se stal zástupcem ředitele největších platinových dolů na světě.

 

Příště: Jiří Troják - „Našinec” v JAR (19.2.2016)

 

Zdroj www.libri.cz, 1999

 

V rámci série článků Krajané v Jihoafrické republice připravila Lada Topinková

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012