Ohlédnutí - výstava

Přijdete-li na tuto výstavu do prostoru Nové síně v Praze, jako byste se ocitli v jiném světě. Před triptychem na čelní stěně ve stojanu velká portrétní fotografie umělkyně Jaroslavy Pešicové - jako by se ohlíží po své tvorbě a zároveň přihlíží, jak tato působí na jiné.

Květ Života

Renesanční malířka, bravurní grafička a jedinečná ilustrátorka jej ohraničila léty 1935 až 2015 v inspiračním prostředí Prahy.

Nejdříve studiem ilustrace u K. Millera na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze (nynější Výtvarná škola Václava Hollara) její velký talent rostl. Na Akademii výtvarných umění pod vedením prof. M. Holého a především V. Sychry se v oboru monumentální malby mohutně rozvíjel. V období let 1957 - 1992 nacházela autorka k jeho rozkvětu inspiraci v SSSR a NDR, především však ve Francii, Bulharsku, Belgii, Jugoslávii, Rakousku, Turecku a Anglii. A od počátku šedesátých let téměř každoročně v kolébce kultury - v Itálii. V té době se ve skupině Etapa přátelila s dalšími nadějnými českými umělci a více spolupracovala se sochařem Františkem Štorkem. Oboustranná tolerance i stejné naladění je dovedlo i ke společné životní cestě. Malířka se začala věnovat figurativní tvorbě, následně pak tvorbě grafické. Od půle let sedmdesátých spolupracovala s ateliérem tapisérií Marie Teinitzerové v Jindřichově Hradci na vzniku reprodukcí k jejím obrazům - pochopitelně tkaných. Významnou členkou SČUG Hollar byla od roku 1990, za rok členkou prestižního SVU Mánes. Žádána k desítkám výstav, zastoupena v soukromých sbírkách doma i v zahraničí, převážně v Belgii. Roku 2003 jí byla Evropskou unií udělena Evropská cena za uměleckou a kulturní činnost. Že se květ života nemocné umělkyně uzavřel v srpnu 2015 v Praze, není z posledního obrazu, nádherně rozkvetlého barvami vůbec znát.

Květ tvorby

V raných dílech se J. Pešicová vracela ke kubismu i expresionismu, v nichž se snažila svou výpověď skloubit s hlubokým duchovním prožitkem. Uvědomění, že tvarovou monumentálnost lze světelným odhmotněním odlehčit, provázelo celé její dílo. Od světelného i přírodního symbolismu se odklonila k tématu civilizačnímu, typickému pro pop art a novou figuraci, například v díle U fotografa (1975-1980). V monumentální malbě i grafice se věnovala kombinovaným technikám. Opakující se náměty absurdního divadla, lidové frašky, kabaretu demonstrují lidství s jeho krizí i přednostmi, nezvratnost lidského osudu, každodennost existence. A to především v obrazech Karneval (1974), Koupelna (1981), Předtucha (1984). Její skutečná umělecky zpracovaná zrcadla nejlépe odrážejí okolní svět s veškerým děním.

Obrazy s figurami v životní velikosti s atributy masek a podobami zvířaty mezi draperií jsou krásnými imaginárními představeními, se všudypřítomnou fantazií a dynamikou. Postupně se zjasňující a naplňující optimismem, prodchnuty tajemstvím mýtů a odvěkých lidských příběhů. Ona surrealistická snovost a naturalismus v gestech postav vyjadřují autorčino opojení životem, především v plátnech Proměna (1885), Žlutá kočka (1987), Minerva (1987), Svěcení jara (1989). To vše ostatně dokládá monografie o umělkyni.

Výstava v Nové síni - do 7. února je velkou poctou Jaroslavě Pešicové k jejímu dvojímu významnému výročí.

Olga Szymanská