Volavky

Nic se nezměnilo;

volavky popelavé a šedé

obcházejí rybniční stavidlo,

nebeské meze lehce zasněžené.

Modlí se, pokračují v lovu,

přilétly z hájů nočních jeřabin;

střelce ukřižují během honu,

krvavé misky až za chvíli v řece vin.

Pak se změní na rýhu v kameni,

na tuláku v neklidném znamení

v němž poznaly samy sebe.

Svůj strach odvedly k hladině, jež potemní

přicházející bouří, udržující ve stavu vzrušení

u cesty hasnoucí lístkové keře.

Vladimír Stibor 23. listopadu 2015