Rozloučení s paní učitelkou Zorou Fričovou

Eva Střížovská 11 2015 Ostatní česky

 

Dne 13. ledna 2015 zemřela ve věku 93 let legenda bludovského školství - paní učitelka Zora Fričová.

Učila mnoho generací bludovských žáků - ať už přímo ve škole či jako učitelka jazyků několik desetiletí doma.

V roce 2011 byla u příležitosti svých devadesátých narozenin oceněna za svou celoživotní činnost Pamětním listem obce Bludov.

Jako vzpomínku na ni přetiskujeme rozloučení, které zaznělo na jejím pohřbu 17. února 2015 v bludovském kostele.

---------------------------------------------------------------------------------

Kdo čtete český dialog a i některé moje knížky, jistě znáte jméno Marie Dolanské. Byla to obětavá a velmi vzdělaná žena. Bez nároku na honorář mi přeložila (a velice dobře) čtyři knížky a mnoho článků do Českého dialogu. Žila v San Diegu. Když jsem za ní přijela před dvěma lety, oslavila jsem s ní jejích 93 let. Půl toku nato zemřela. Moc jsme si s Marií rozuměly. Ona mj. každoročně nechala posílat Český kalendář svým přátelům v Čechách, z nich na prvním místě byla Zora Fričová, její spolužačka z Vídně a věrná kamarádka.

Každoročně jsem zaznamenala milou odezvu: Dobrý den, tady je Bludov, ozvalo se v telefonu. A už podle hlasu jsem poznávala paní Zoru. Pak jsme si hezky chvíli popovídaly. Byla plná života a optimismu stejně jako já, moc jsme si rozuměly Nedávno jsem jí poslala kalendář bez Marie Dolanské, Ale vrátil se mi zpět., Hned mi bylo jasné, že paní Zora už má života na tomto světě dost a že se odebrala do jiné dimenze…A protože jak možná víte, nebo jste četli na našich stránkách (rubrika Ostatní), vědci konečně přišli na to, že duše existuje, těším se na setkání v nebi jak s Marií tak se Zorou. Nemusí to být zrovna zítra, mám ještě hodně co psát, ale někdy ten čas přijde… .

ES

-----------------

Bylo jen málo bludovských srdcí, která se s pohnutím nezachvěla.

Jakkoli jsme při vědomí úctyhodného věku naší zemřelé nemohli být jejím odchodem překvapeni, přesto vitalita a energie, které měla až do posledních dnů a hodin, dávaly klamnou naději, že tady s námi může být ještě dlouho.

Už asi v Bludově není nikdo, kdo by si obec pamatoval bez paní učitelky. Vždyť se tady, nedaleko kostela, v listopadu 1921 narodila rodičům-učitelům Václavu a Janě Blažkovým; vyrůstala tu a téměř celý život působila a s námi žila. S manželem Jaroslavem měli dvě děti – Jarka a Vendulku. Žila aktivním veřejným životem, vyrůstala a později dlouho působila v Sokole, vlivem rodičů, školy i doby, v níž byla formována, byla velkou vlastenkou.

Její hlavní otisk ale byl výchovný a vzdělávací. Kdybychom se omezili jen na větu, že učitelkou v Bludově byla po dobu 28 let, mezi lety 1949-1977, z toho posledních devět let jako zástupkyně ředitele, pořád bychom nepochopili místo, které měla v životě obce a jejích obyvatel. Tomu začneme rozumět, až když se na ni podíváme od stolu jejího domácího pokoje, u nějž se za téměř čtyři desetiletí jejího života v důchodu vystřídaly nespočetné zástupy, stovky či tisíce lidí: řady malých žáčků, kteří potřebovali napravit řeč; zástupy školáků, kterým hrozila horší známka z češtiny, angličtiny, němčiny či ruštiny, než by si jejich rodiče přáli; spousty maturantů, kteří na poslední chvíli doháněli to, co léta zanedbávali; řady dospívajících a dospělých, kteří se potřebovali naučit základy některého z mnoha cizích jazyků, jimiž paní učitelka vládla. Ti všichni si vyslechli (nebo si sami řekli) větu – „Musíš k Fričové“. Svůj velký vzor – tatínka, učitele a ředitele bludovské školy, který vychoval čtyři generace – vyrovnala a snad i překonala. Vždyť nejenže ji znali, ale kdysi přímo učila i dnes sedmaosmdesátileté ženy, stejně jako dnešní malé děti a dospívající. Nebyla to učitelka, která chtěla jenom učit – chtěla a uměla naučit, a to je velký rozdíl.

A nejenom to. Živě se zajímala o osudy všech, s nimiž se kdy v životě zkřížily její cesty. Vedla rozsáhlou domácí i zahraniční korespondenci, poznávala děti a dospělé na ulici a ráda se s nimi dávala do řeči.

Před necelými čtyřmi roky sama o sobě řekla: „Měla jsem různé starosti, různé nepříjemnosti. Prožila jsem dobré i zlé, příjemné i odporné, poznala jsem dobré lidi i mizery. Dneska už se dívám na život z Eifelky - z té jsem se opravdu dívala na Paříž.“

---

Jménem všech Vašich žáků, jménem všech Bludováků děkuji za vše dobré, co jste za svůj dlouhý a plodný život v rodném kraji vykonala. Děkuji za výraznou stopu, kterou jste zanechala v životech a srdcích tisíců Vašich žáků. Po velkém a záslužném díle – odpočívejte v pokoji.

Stanislav Balík

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012