Ateléir IM -ROZHOVORY OD BAKEROVA JEZERA

3 2003 Kultura česky
obálka čísla

na hranici reality, meta-reality a fikce


Knihu poutavých rozhovorů připravovali oba autoři v inspirujícím a překrásném prostředí kanadské tundry v eskymácké osadě na břehu Bakerova jezera. Nevznikla vědecká publikace, ale nevšední úvahy o věcech a jevech, na které si obvykle ve shonu všedního dne neudělá čas ani vědecký pracovník, protože přesahují obzor jeho specializace a možná by mohly ohrozit i přísně vědecký "profil" autorů. Rozhovory se věnují rozsáhlému množství podnětů, které před čtenářem rozprostírají otázky vzniku života a vedou přes filozofické a přírodovědné spekulace až k otázkám o globálních klimatických změnách a o jejich důsledcích v oblastech politicko-sociálních, a to zejméma k ožehavému problému zalidnění planety a ke schopnosti biosféry uživit více než šest miliard lidí.


Kam směřuje lidský příběh na Zemi? Vzrušující je kapitola o "biblickém kódu" (Bible Code - aktuální téma populárně-vědecké literatury v USA a Kanada), údajně skryté , podrobné a přesné informaci o osobách a událostech minulých, přítomných i budoucích. Zdrojem je původní znění pěti knih Mojžíšových, tzv. Tóra, jež tvoří úvodní kompaktní část Starého zákona.

Jednotlivé kapitoly jsou uvozeny krátkými skicami o prostředí kanadské Arktidy, o životě mezi Inuity, dnes velmi populárním eskymáckým společenstvím s vlastním provinciálním zřízením - NUNAVUT TERRITORY.


U K Á Z K Y:

Severský exodus

Jsme v zemi divokých sobů, pověstných jelenů karibu, tak si připomeňme jeden zajímavý, až dojemný případ stěhování "národa", dokonce i s postavou symbolického Mojžíše.

Po první světové válce byla Kanada ještě nerozvinutou zemí s malým počtem obyvatel a neprozkoumaným severem. Přesto hned po válce kanadská vláda ustavila královskou komisi, která se měla zabývat projekty chovu domestikovaných sobů, jak to bylo tradičně zvykem na skandinávském a sibiřském severu a jak to líčí ve svých putováních i náš seveřan Eskimo Welzl. Na radu eminentního znalce Arktidy, kanadského botanika Alf Erling Porsilda, původem Dána narozeného v Grónsku, se vláda rozhodla od Aljašky zakoupit třítisícové stádo domestikovaných sobů a převést je do kanadské oblasti delty řeky Mackenzie. Koncem 19. století Aljaška sama odkoupila 1200 sobů od carské vlády, protože domestikovaní sobi se na americkém kontinentu nevyskytovali. V průběhu příštích třiceti let se toto stádo rozrostlo na více než půl milionu jedinců. Povzbuzeni aljašským úspěchem si kanadští vládní představitelé přáli, aby se i z eskymáckých lovců sobů stali jejich ochránci a pastýři. Domorodé obyvatelstvo by tak mělo zaručený příjem hodnotné potravy v průběhu celého roku. Byl to utopistický projekt, ale hodný rizika.

Putující stádo bude muset překonat velké vzdálenosti v hornatém severském terénu. Vláda k tomuto úkolu najala zkušeného, ale už pětašedesátiletého honáka, Laponce jménem Andy Barr, který celý život vodil sobí stáda po skandinávském severu. S hrstkou sibiřských Sami a Laponců a za doprovodu několika severských psů Andy Barr na podzim 1929 vyrazil z aljašské přímořské Kotzebue. Putovali pěšky, v létě za nepředstavitelných útrap s komáry, v zimě za padesátistupňových mrazů. Zvířata si sama hledala potravu, přiváděla na svět mladé, odbíhala nenávratně od stáda a umírala. Putovali přes hory a doly, mokřady a brody, přes zamrzlá jezera a řeky. Po šest roků Laponec Andy vedl stádo sobů východním směrem a nebo, jak přiznal, jím byl sám často veden. Spěchali pomalu. Vůdce kráčel za stádem v doprovodu věrného ochočeného paroháče. Vedl ho za ohlávku a při překonávání obtížných překážek se ho sám držel. Mohutný sob se děsil medvědů, a když zaslechl vytí vlků, tlačil svou sametovou hlavu až těsně k Andymu. Tam se cítil v bezpečí. Nocovalo se pod stany a Andy každou noc rozdělával před svým stanem oheň. To aby si připomínal, že Andy Barr je člověk a ne sob.

Konečně na jaře roku 1935, dorazili k cíli. Byla jím Sobí výzkumná stanice (Reindeer Experimental Station) založená za tím účelem už předem botanikem Porsildem. Za těch šest roků urazili 2500 km. Jen asi pětina stáda byla původní zvířata, čtyři pětiny sobů se narodily během cesty. Několik set zvířat se zaběhlo za ta léta nenávratně od stáda, naopak skupinky divokých karibu se několikrát ke stádu připojily.

Andyho lidští pomocníci strastiplnou pouť nevydrželi. Jednou, uprostřed sněhové vánice, volali: "Andy, bloudíme, nevíme kudy a jak dál!" Andy zavolal nazpět: "Mne přece vidíte, nebo ne?" "Tebe vidíme, ale krajinu nevidíme," odpověděli. "Když vidíte mě, nebloudíte. Jste v bezpečí jako doma u mámy!" zakřičel Andy. Pokračoval v cestě, drže se za ohlávku svého soba se zvoncem. Stádo se za nimi zvolna pohybovalo, ale honáci při nejbližší příležitosti dezertovali a museli být vystřídáni. Zestárlý, téměř sedmdesátiletý a za ta léta téměř aurou proroka oděný vůdce svěřené stádo nikdy neopustil.

Ani na Aljašce, ani v Kanadě se sobí pastevectví nakonec neujalo. Inuité dávali přednost lovu před honáctvím. Tradičně lovili vždy jen pro svou potřebu a nerozuměli pojmu "podnikání za účelem zisku". Každoroční pobíjení tisíců zvířat pro restaurace a hotely kdesi na jihu, které nikdy neviděli a ani si je nedovedli představit, jim nevyhovovalo. Až teprve nyní, po více než padesáti letech, se idea chovu sobů v oblasti Mackenzie realizuje. Andyho stádo se mezitím rozrostlo na 30 000 jedinců a hrozí nebezpečí devastace krajiny nadměrnou pastvou. Proto se teritoriální úřady rozhodly udržovat stádo pod 15 000 jedinců. I tak bude hodně sobího masa pro nenasytný jižní trh. Někdy si ani rozum neví rady...

V době, kdy jsme v misii sv. Pavla po dlouhých večerech filozofovali, diskutovala Amerika o senzačním, ale zároveň záhadném objevu (viz následující Infobox). Josef si několik týdnů před odjezdem do Arktidy v knihkupectví prohlížel novou knihu, The Bible Code od Drosnina. Její výtisky zabíraly celé plochy výkladních skříní a New York Times knihu po mnoho týdnů vedly jako jeden z nejžádanějších "bestsellerů". Přesto si ji Josef tehdy nekoupil. Zanedlouho mu ale kniha přišla poštou od knižního klubu "Book of the Month", kterého byl členem. Josef se ohradil, že si knihu neobjednal, ale klub mu v zápětí odpověděl, aby si ji tedy ponechal darem. Tak se, jaksi proti své vůli, začal Josef seznamovat s tematikou, která, nutno přiznat, vzbuzovala podezření. V té době už existovaly překlady do mnoha jazyků a vyšla také hlubší analýza celého jevu od Jeffrey Satinovera-Cracking the Bible Code. Teprve tato seriózně analytická kniha Josefa přesvědčila o skutečné závažnosti "objevu". Divil se proto, že Pavel doma, v České republice, nejen o knihách, ale ani o tomto zvláštním odhalení nic nevěděl. Česky tyto knihy nevyšly, a rovněž se o tomto fenoménu v té době domácí tisk nezmínil.

Není tedy divu, že se biblický kód stal jedním z prvních námětů rozhovorů v naší severské samotě. Rozvažovali jsme však, zda toto esoterické téma máme zařadit do našich jinak "pozemských a více méně racionálních" dialogů. Oproti radě s námi dobře smýšlejících přátel, kteří se obávali o naši reputaci, jsme kapitolu o biblickém kódu nevypustili. Jde o informaci, která provokuje k přemýšlení, aniž nutí k akceptování. Kdysi jsme s kolegou, matematikem, hovořili o UFO. Zeptal jsem se ho trochu ironicky: "A ty bys takovým báchorkám věřil?" "Nevěřím, ale připouštím, že by něco takového mohlo existovat," řekl bez vzrušení kolega. Profesor David Kazhdan, šéf matematického oddělení Harvardské univerzity odpověděl novinářům při interview: "The phenomenon is real; what it means is up to the individual." (Jde o skutečný úkaz; jak si ho vyložit je na každém jednotlivci.) Odpovědí této nepochybné vědecké autority se tedy zaštítíme i my.


O autorech:

Josef Svoboda

je emeritním profesorem na Torontské univerzitě v Kanadě. Jeho specializace je ekologie Arktidy. Narodil se v Praze (1929), ale vyrůstal v Brně. Jako dvacetiletý student Masarykovy university byl v r. 1949 zatčen a odsouzen na 11 let pro údajnou protistátní činnost. Byl vězněn v jáchymovských uranových dolech, Leopoldově, Mírově, Kartouzích a jinde. Po propuštění (1958) pracoval v brněnské ZOO, pak jako čerpač vody, později jako technik Botanického ústavu ČSAV v Brně. Jeho žádosti o přijetí na Masarykovu univerzitu byly opakovaně zamítány. V r. 1968 odešel do Kanady. Bakalářská studia dokončil na University of Western Ontario, London, Ontario (1970), doktorát (PhD) v oboru arktické rostlinné ekologie na University of Alberta, Edmonton, Alberta (1974). Od r. 1973 působí na University of Toronto. Je organizátorem více než dvaceti severských expedic a autorem řady publikací. Je ženatý a má dva dospělé syny. Jako emeritní profesor pokračuje ve své vědecké práci, zvláště na téma vlivu oteplování klimatu na arktický ekosystém, ale zabývá se také filozofickou interpretací evoluce jako cíleného procesu pro budoucnost člověka a lidstva. V r. 1994 mu kanadská vláda udělila cenu za výzkum Severu a v r. 1995 obdržel čestný doktorát biologických věd od Masarykovy univerzity.


Pavel Nováček

přednáší globální environmentální problémy na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitě Karlově v Praze. Je ředitelem Centra interdisciplinárních studií UP, které se zabývá problematikou udržitelného rozvoje, zejména ve vztahu k rozvojovým zemím.

Je také členem výzkumného týmu Centra pro sociální a ekonomické strategie UK, který připravuje střednědobé a dlouhodobé scénáře rozvojových příležitostí a ohrožení pro Českou republiku. Narodil se ve Velkém Meziříčí (1961), vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého (obor ochrana přírodního prostředí). Pět let působil jako krajinný ekolog na Slovensku (Ústav krajinnej ekológie SAV), kde získal doktorát (CSc.). V roce 1990 se vrátil zpět na Univerzitu Palackého, kde se věnuje pedagogické i výzkumné činnosti. Díky svému pracovnímu zaměření navštívil přes čtyřicet zemí na pěti kontinentech. Je ženatý, má tři děti. Je autorem několika knižních publikací (např. Third Transtition, 2002; Křižovatky budoucnosti, 1999; Chválí Tě sestra Země, 1998). V letech 1993--1995 byl předsedou Akademického senátu Univerzity Palackého, v roce 1997 získal Pamětní medaili rektora UP vydanou k 50. výročí obnovení a znovuotevření olomoucké univerzity.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012