Legiobanka

10 2015 Knihy česky

U příležitosti výročí vzniku Československa 28. října 1918 představují Archa Barista a Nakladatelství Titanic novou knížku s lapidárním názvem LEGIOBANKA

Obdivovaná i některými estéty kritizovaná budova Banky československých legií v Praze Na Poříčí je v každém případě stěžejním dílem největšího českého architekta 20. století Josefa Gočára (1880–1945), jehož kulaté výročí narození i úmrtí si v letošním roce připomínáme. V nadšené době po skončení první světové války a vzniku samostatného československého státu se s dalšími umělci zapojil do hledání výstižného a seriózního „národního“ výrazu, jenž by se vymezil vůči dobovému „bezpohlavnímu internacionalismu“, zúročil by nejlepší místní tradice a zhmotnil ideje nové republiky. Styl pro oficiální architekturu ve službách státu vykrystalizoval právě v monumentálním a umělecky jednotném řešení Legiobanky, jakési plastické krajky v národních barvách, prostupující fasádou do interiérů až po poslední detail zařízení. Celkové vyznění spoluvytvořili přizvaní kolegové, špičky ve svých oborech a profesoři uměleckých škol, sochaři Štursa a Gutfreund a designér František Kysela. Právě tato celistvá umělecká symbióza (tzv. Gesamtkunstwerk), ať už je nazývána věcně národním slohem, nebo ironicky rondokubismem či obloučkovou architekturou, představuje významnou výtvarnou hodnotu, která je originálním českým příspěvkem a součástí evropského dekorativismu (tzv. art déco).

 

Banka jako peněžní ústav byla zároveň symbolem legionářské vzájemnosti i nápaditosti a úspěšnosti československého podnikání; stala se významnou finanční institucí i průmyslovým koncernem, expandujícím záhy též na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Díky své hospodářské činnosti, zkušenostem jejího managementu a specializaci na legionářské podnikání se bance podařilo úspěšně proplout všemi prvorepublikovými krizemi; její rozvoj ukončila až nacistická okupace, alergická už na samotný název ústavu odkazující na svobodné Československo, historický význam legií a nezdolnost českých legionářů.

 

Drobná, leč informacemi nabitá publikace Nakladatelství Titanic vypravuje příběh československých legií a budování jejich bankovního ústavu, představuje tvůrce výjimečné stavby i historii místa, kde stojí, přináší neznámé údaje o proinvestovaných částkách, realizačních stavebních firmách či původním rozvržení interiérů a názorným způsobem vysvětluje mimořádnou sochařskou výzdobu fasády domu.

 

Iniciátorem a mecenášem knížky byl František Staněk, který v roce 2014 začal v přízemí bývalé banky provozovat elegantní kavárnu, designový obchod a galerii pod názvem Archa Barista a otevřel tak veřejnosti unikátní vnitřní prostory. Ve spolupráci s nakladatelstvím Titanic nyní vzniká nová edice s podtitulem Architektura, lidé, příběhy, která si klade za cíl postupně představovat extra kousky pozapomenutého „rodinného stříbra“ z dědictví české architektury, užitého umění a uměleckého řemesla.

 

----------------------------

Vydává Nakladatelství Titanic na podzim 2015. Editorka Yvonna Fričová. Texty Jiří Filip, Daniela Karasová, Jiří T. Kotalík, Danica Kovářová, Jakub Kunert, Zdeněk Lukeš a Pavel Panoch. Fotografie Pavel Frič, Ester Havlová, Filip Šlapal; archivy České národní banky, Čs. obce legionářské a Národního technického muzea v Praze. Grafická úprava Carton Clan. Formát 20 × 22 cm, 72 stran, brožovaná vazba. ISBN 978-80-86652-55-9

 

Josef Gočár (1880–1945) patřil spolu s Pavlem Janákem, Otakarem Novotným, Rudolfem Stockarem, Ladislavem Machoněm či Bohumírem Kozákem k silné generaci projektantů první poloviny dvacátého století, jež si získala respekt na domácí scéně i za hranicemi a pro niž bylo typické, že se dokázala úspěšně přizpůsobit rychlým stylovým proměnám. Také Gočárova tvorba prošla složitým vývojem od secese, přes modernu, kubismus, národní dekorativismus, tzv. holandský racionalismus a moderní klasicismus až po avantgardní styly – konstruktivismus a funkcionalismus. V každé éře zanechal velmi výrazné stopy a několik jeho staveb se stalo přímo ikonami jednotlivých stylů, což v plné míře platí i pro jeho Legiobanku coby prototypu tzv. národního stylu. Josef Gočár byl rovněž skvělým pedagogem a důstojným nástupcem svého velkého učitele Jana Kotěry na pražské Akademii výtvarných umění, kde jeho ateliérem prošlo několik desítek posluchačů, z nichž řada výrazným způsobem ovlivnila domácí scénu zejména ve třicátých letech, ale v některých případech ještě mnoho let po válce.

 

Jan Štursa (1880–1925), žák Myslbekův, profesor a rektor na Akademii výtvarných umění v Praze, byl do své předčasné smrti stěžejní osobností českého moderního sochařství. Jako aktivní člen Spolku výtvarných umělců Mánes a Skupiny umělců výtvarných patřil k velkým vlastencům a zúčastnil se zápasu o tvář moderní kultury mladé republiky. Spolupráci s Josefem Gočárem na Legiobance považoval za velkou výzvu a malebně dekorativní průčelí dotvořil obřími monumentálními pískovcovými hlavicemi se symbolickými portréty vojáků připomínajícími jejich válečné hrdinství na hlavních legionářských bojištích.

 

Otto Gutfreund (1887–1927), protagonista předválečného sochařského kubismu, jehož dílo je dnes oceňováno i v mezinárodním kontextu, se po vzniku Československa postupně prosadil jako vynikající modelér se smyslem pro narativnost příběhu, zejména v řadě prací ze slohového období civilismu. S Josefem Gočárem několikrát spolupracoval na veřejných zakázkách; při řešení úkolu pro Legiobanku zvolil nízký klasicizující reliéf v nepatetické, ale účinné a přesvědčivé formě alegorického vlysu s tématem návratu legionářů do vítající vlasti.

 

František Kysela (1881–1941), jeden z nejvlivnějších užitkových návrhářů a designerů meziválečného období od roku 1913 působil na Uměleckoprůmyslové škole jako profesor dekorativní malby a od roku 1921 až do své smrti vedl speciální školu užité grafiky. Byl spolutvůrcem tzv. „stylu Legiobanky“, jakési české varianty pestře barevného dekorativismu ovlivněného evropským hnutím art déco. Vytvořil řadu kompletních souborů, které reprezentovaly Českou republiku na mezinárodní scéně, např. na Světové výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925, byl též autorem známek, bankovek a vytvořit též výtvarnou podobu československého státního znaku a prezidentské standarty.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012