Antické mince

Jednoho dne během našich cest jsem poslouchala historický výklad ve velkém amfiteátru EFEZU. Bylo to kdysi řecké poutní město, plné chrámů (vystavěných) bohům jako Apolonovi, Afroditě, Palas Athéně a dalším. Později se Efez stal součástí Turecka. Turecký průvodce řekl zástupům Návštěvníků/turistů?, že zde byly nalezeny starodávné měděné mince, staré nějakých 2.500 let.

„Mimochodem“ varoval nás, „prodavači venku, kde mají dovoleno prodávat budou tvrdit, že jsou to opravdové originály, třeba za 120 dolarů. Ale to jsou jen kopie. Originály jsou v muzeu.

„Jaká je hodnota těch kopií? Jsem se ozvala nahlas, protože jsem byla sběratelkou mincí a chtěla jsem to vědět. „Asi 5 dolarů.“ Byl profesorem historie, jak jsme se dozvěděli později a nic než originály ho nezajímalo.

Jakmile jsme opustili historické území starého amfiteátru Efezu, vrhly se na nás stovky prodavačů snažících se prodat své suvenýry. Jeden velice mladý prodavač, asi tak 16 letý, mi nastavil před obličej ruku s hrstí mincí a nadšeně a přesvědčivě volal: Madam, tady je příležitost vašeho života: Pravé antické řecké mince za pouhých 125 dolarů. Nenechte si ujít takovou příležitost koupit skutečný historický poklad!

Usmála jsem se a s mincemi v ruce a hlasem odborníka jsem řekla „pět dolarů“. Popadl mince a v jeho tváři se zračilo zklamánía vztek. Na okamžik jsem předpokládala, že uteče nebo že mi řekne něco urážejícího. Ale prosebným hlasem řekl 7.50 dolaru.

Když jsem se vzpamatovala z překvapení, řekla jsem 5.25. Nabídl jemným hlasem 7.25. Nakonec jsme se dohodli na 6.40 dolaru. Popadla jsem mých pět mincí.

Opravdu vypadaly jako velmi staré. Měly světle zelenou patinu. Oblé okraje svědčily o tisíciletém používání. Později jsme se dozvěděli, že Turci docílí aby tak vypadaly čerstvě vyražené mince, že je přimíchají velbloudům do jídla/žrádla... Tím, že projdou velbloudím zažíváním mince vyjdou a vypadají velmi staře, včetně patiny.

Hledala jsem svého manžela, abych mu ukázala můj nový nákup. Nebylo ale kde ho najít ve    stovkách lidí motajících se kolem, protože v přístavu bylo pět lodí. Stejně hodina odjezdu naší lodi už byla blízko. Tak jsem spěchala k naší lodi.

Hrozně ráda bych se o radost z mého nákupu s někým podělila. Na lodi jsem uviděla pár známých a řekla jim: „Mohu vám ukázat pár replik starých mincí, nalezených v amfiteatru v Efezu, starých 2.500 let? Někteří hlupáci by za ně dali 120 dolarů a mě se podařilo je koupit za 6.40 dolaru.

Mé prohlášení vyvolalo velký zájem a mezi okolo stojícícmi cestujícícmi. Podávali si je, prohlíželi, oceňovali je a obdivovali.

Jeden mladík se zdál velmi zainteresován. Stále každou minci prohlížel. Když loď vyplula, mladík prohlásil: „Ano, já jsem jeden z těch pitiomců. Kolik jste za ně zaplatil? Ptali se lidé. Odpověděl: 130.00 dolarů v kanadské měně!