20. říjen - Den stromů

Těm z vás, kteří máte doma letošní Český kalendář (2015), možná neunikl můj dubnový příspěvek o Mezinárodním dnu ptactva. Zmiňuji se v něm mj. o tom, že vlastně každý den v roce má někdo nebo něco svůj svátek - počínaje únorovým Valentýnem, svátkem zamilovaných, přes MDŽ, svůj svátek slaví matky i otcové, zmíněné ptactvo (1. dubna na "apríla"), v červnu mají svůj den dokonce žirafy (!) a dnes, tedy 20. října, u nás slavíme Den stromů. Zdůrazňuji "u nás", protože ve světě se Den stromů slaví v různé dny i měsíce (např. v Brazílii  v červnu, v Německu  a v Japonsku už v dubnu nebo ve Velké Británii až v listopadu).

O stromech a jejich významu pro přírodu a člověka byly popsány tuny papíru a napsány stovky knih, u nás je velkým propagátorem a známým milovníkem těchto veskrze užitečných dřevin dlouholetý ředitel Botanické zahrady při UK v Praze prof. Václav Větvička (nomen omen!), sám autor mnoha knih a publikací.  Ač nemám nijak v oblibě našeho současné pana prezidenta, jednu jedinou věc u něj kladně hodnotím - jeho vztah ke stromům. Mnoho lidí si z toho, že na Vysočině "objímá stromy", utahuje a pokládá to za pošetilost, já ovšem - a se mnou jistě spousty dalších lidí u nás i jinde ve světě - věřím, že stromy mohou vydávat pozitivní energii a působit blahodárně na duši (i tělo) člověka. Matka Příroda je nevyzpytatelná,  překvapující a moudrá.

Teď tedy pár slov k samotnému dnešnímu svátku. Nápad slavit Den stromů vznikl už v polovině 19. století ve Spojených státech, konkrétně v Nebrasce. Tamější krajina byla totiž popisována tehdy (přibližně před 150 lety) jako krajina "bez stromů". Až jeden z prvních osadníků v této oblasti, J. Sterling Morton,  začal v okolí svého domu pěstovat různé druhy stromů, keřů i květin. Povoláním však nebyl zahradník, ale novinář (sic!) a vydavatel prvních novin v tomto státě. A právě noviny využil k tomu,  aby vyzval své spoluobčany k následování jeho příkladu - k pěstování stromů. Vysvětlil jim, že stromy např. zastavují větrnou erozi půdy či  poskytují stín před pálícím sluncem. Svým nadšením dokázal strhnout velké množství lidí a zrodil se tak "The Arbor Day"  - Den stromů, který připadl na 10. dubna r. 1872. V tento den bylo vysázeno údajně přes jeden milion stromů (!) a o dva roky později byl nebraským guvernérem vyhlášen první oficiální Den stromů,  který případl na 22. duben, tedy den narození J. S. Mortona.

Tato myšlenka se šířila brzy i na další kontinenty - datum oslav se liší podle klimatických  podmínek té či oné země a podle toho, kdy je možné stromy vysazovat. Podle CALM, tedy australského oddělení ochrany přírody a péče o krajinu, se Den stromů slaví ve více než  50 zemích světa. Do Čech přinesl tuto myšlenku "Svaz spolků okrašlovacích" a poprvé se masově slavil Den stromů v našich zemích počátkem dubna r. 1906.

Tato tradice, přerušená válkami i komunistickým režimem, byla obnovena až v r. 2000, a to právě již zmiňovaným Václavem Větvičkou spolu s dřevosochařem Martinem Patřičným. Datum první oslavy bylo stanoveno na 20. října, protože v mnoha lokalitách ČR je to právě doba vhodná pro sázení stromů a podzim je také možná nejkrásnějším obdobím, kdy listnaté stromy hýří všemi barvami (ovšem období jara, kdy  z nabobtnalých pupenů vyraší takřka přes noc listy a rostou někdy do nebývalých rozměrů, jako třeba u katalpy trubačovité či javorů a platanů, stojí také určitě pro milovníky stromů za to!).

O stromech bych mohl psát ještě hodně dlouho a nedostalo by se možná ani na další příspěvky v Českém dialogu,  proto na závěr ještě jen připomenu, že existuje kultovní kniha Muž, který sázel stromy (autorem je Francouz Jean Giono, kniha vyšla už v r. 1953 a dodnes je stále k vidění na pultech nejen našich knihkupectví), že v r. 2004 byla udělena Nobelova Cena za mír keňské aktivistce Wangari Maathaiové právě za výsadbu stromů v rámci Hnutí zeleného pásu (tato organizace vysázela v Africe již přes dvacet miliónů stromků) a že u nás existuje od r. 2002 anketa Strom roku (více informací na internetu), kterou pořádá Nadace Partnerství, a jejímž smyslem je zejména podpořit aktivitu našich občanů v péči o stromy v jejich okolí.

Stejně jako o našich opeřených přátelích (tedy ptáčcích-zpěváčcích) psali snad všichni naši velcí básníci, tak veršovali zcela jistě i o stromech. Bohužel nemám právě při ruce žádnou básnickou sbírku, proto si dovoluji na závěr tohoto příspěvku připojit alespoň dvě mé krátké básničky (určené spíše dětem) právě o stromech (ale za básníka, byť nesu slavné básnické příjmení, se v žádném případě nepovažuji!).

A přeji všem krásný a barevný podzim.

BŘÍZY

V bělostné řízy

halí se břízy.

Přišly k nám z dálného severu,

pláčí, když zaslechnou sekeru.

Z březových větví košťata

vymetou dvorek až za vrata.

TOPOLY

Vysoké topoly

nikdy nic nebolí.

Z výšky se dívají,

listy si čechrají.

Snad jenom topol osika

občas tu ve větru naříká.

Miroslav Seifert