České kořeny ve Vancouveru – o vzniku nového dokumentu

Kdo jste se nemohli zúčastnit besedy v Českém centru 5.10. o natáčení našeho nového dokumentu, můžete si přečíst zde...
Dokumentární film s tímto pracovním názvem vzniká – jako už čtvrtý díl cyklu České kořeny – v produkci našeho spolku Mezinárodní český klub s Kam Studiem Tomáše Kubáka z jihomoravského Kyjova. Všechny tři předchozí dokončené díly postupně uvedla Česká televize (České kořeny ve Švédsku 2010, ve Švýcarsku 2011 a v rakouské Vídni 2013), na dílu z Vancouveru se pracuje. O čem filmy jsou a proč vznikají?
Jsou o lidech, kteří byli donuceni bývalým režimem před rokem 1989 k odchodu z vlasti. Kteří měli odvahu a sílu opustit zem, kde se narodili, měli rodinu, přátele, mnozí již i kariéru – tu jim ale často režim bránil rozvinout - ale neměli svobodu. O lidech, které bytostná potřeba svobody často dovedla do konfliktu s komunistickým aparátem, s tajnou policií, se státem, nebo kterým režim svévolně ničil život. Znárodňoval, usměrňoval, fízloval, zakazoval, nepouštěl…O lidech, kteří za svobodou odešli a našli nový domov v různých zemích. Je pro ně opravdu domovem? Co dnes dělají, jak se uplatnili? Jak na svoje rozhodnutí, opustit rodné Československo, hledí dnes, po třiceti, čtyřiceti, ale někteří i po více letech? Jakým zorným úhlem vidí Českou republiku a dění v ní? To jsou otázky, na které před kamerou Tomáše Kubáka odpovídají členové několika česko-kanadských rodin z Vancouveru a také Victorie. Někde i více generací. A v případě kanadského filmu také poprvé i příslušníci generace, která emigrovala již po roce 1948, zatímco předchozí dokumenty sledovaly vlnu po roce 1968. České kořeny jsou pestrou mozaikou příběhů rodin a osobností, která je zachycuje při jejich současných aktivitách.
Důležitou složkou jsou i geografické souvislosti. Každá země si formuje „své Čechy“ nejen ekonomickým i politickým klimatem, ale i tím přírodním. Proto divák nahlédne nejen do českých domácností, ale potěší se i romantikou vancouverského pobřeží, sveze se pomyslně trajektem a na skok se ocitne i v půvabném hlavním městě Britské Kolumbie, Victorii, na ostrově Vancouver. A hlavně – prostřednictvím poetické kamery Tomáše Kubáka se jistě nadchne pro vzdušný, moderní, elegantní a přívětivé město Vancouver, obklopené kanadskou přírodou, které si – od doby příchodu první české emigrace – stále zachovává přívětivou tvář pro všechny národy.
Těžká volba
A tady se již pisatelka dostává do osobní roviny. Kdo z několika set, možná i tisíc vancouverských Čechů a těch ve Victorii se tedy ocitne v novém dokumentu? Vždy těžká volba, kterou určuje souhrn předchozích informací a kontaktů, časové i ekonomické hledisko možného - ale i jakýsi „vnitřní hlas“. Co dali Češi Kanadě a co Kanada jim? Kdo z nich na to zajímavě odpoví?
Natáčení se zúčastnilo celkem 9 českých osobností s rodinami: česky i anglicky píšící spisovatel Jan Drábek, oceňovaný lékař a divadelník Josef Skála, vynikající pianistka a pedagožka Eva Solar - Kindermann, olympijská vítězka Milena Duchková-Neveklovská s manželem Petrem, trenérem vrcholového volejbalu i tenisu, či spisovatel a muž mnoha dalších profesí Milan Matějček. Ale také Květoslav Janda, nedávno vyznamenaný účastník III. odboje a jeho žena Milena Jandová, která spolupracuje s vancouverskou univerzitou a operou při uvádění českých oper. Dále i Lenka Storzer, provozující české zásilkové knihkupectví, Markéta Goetz Stankiewicz, propagátorka her Václava Havla v Kanadě, která byla spojujícím článkem disentu s kanadskými Čechy, nebo Miloš Zach, donedávna čelný představitel krajanského sdružení, který se skvěle uplatnil i na vědeckém poli.
Nezapomenutelné momenty
Patří k nim jistě naše první ráno, kdy z oken na romantickém Sun-Shine Coast, kde nám laskavě poskytl ubytování pan Erik Sova, bylo vidět poklidný oceán a nad ním poletujícího orla bělohlavého. Chvíle, kdy jsme mohli potěžkat v rukou obě olympijské medaile Mileny Duchkové-Neveklovské, která je kvůli nám vyzvedla z bankovního sejfu. Kdy jsme u pana Drábka listovali albem fotek s rozpustilými komentáři, které mu udělal jeho otec, významný politik a právník Jaroslav Drábek, přeživší Osvětim. Chvíle, kdy při natáčení paní Milena Jandová do kamery vyprávění o své práci přerušila spontánním zvoláním: Podívejte, kolibřík! A ukazovala na miniaturního krasavce, jak se napájí u krmítka na terase. Bohužel, stihl to dříve než náš kameraman. Chvíle, kdy její muž nám, překvapeným, skromně vyprávěl, jak riskantně převáděl s kolegy významné osobnosti přes zelenou hranici v nejkritičtější době po únoru 1948, kdy všem hrozila smrt. Sám pak uprchl přes hranice jako voják PTP, což se klasifikovalo jako velezrada. Překvapilo nás i vyprávění Lenky Storzer o jejím, již nežijícím manželovi, který se stal prvním českým lodivodem na obrovských zámořských lodích, připlouvajících do kanadských a amerických přístavů. S Lenkou emigrovali už jako manželé v 18 letech, kdy začal pracovat na lodích jako poslední pomocná síla a přes důstojnickou a kapitánskou pozici získal po řadě let služby i tuto, obrovsky zodpovědnou a prestižní práci. Seděli jsme na „jeho lavičce“, kterou mu nechali na pobřeží Victorie vybudovat kolegové. „Kanadský sen?“, říkali jsme si…A takových chvil bylo ještě mnoho… nad klavírem Evy Solar – Kindermann i u doktora a divadelníka Josefa Skály, jehož obraz smutného klauna jakoby symbolizoval stesk všech, kdo museli odejít a nevěděli, zda se vrátí. Výstižně toto rozhodnutí, učiněné ve prospěch svých potomků, ale za cenu těžké újmy na duši, popisuje ve svých knížkách Milan Matějček. Ztráty však mají i své nálezy a všichni tito lidé jsou nejlepším příkladem, jak na nich vybudovat nové hodnoty. Náš kanadský sen skončil po 18 dnech intenzivní práce a odlétali jsme s vědomím, že s tak vynikajícím materiálem je třeba zodpovědně naložit – a těšili se na další fáze zpracování.
Proč právě Vancouver?
Natáčení v Kanadě, v jejím východní části, se připravovalo již v roce 2011, ale z důvodu nedostatku financí k němu nedošlo. Dokumenty vznikají za velmi skromných finančních podmínek, vše vykonáváme ve 2-3 členném týmu. Jsou financovány sponzorsky nebo z prostředků krajanských spolků či nadací, státní zdroje nás bohužel přehlížejí.
V případě Vancouveru zaúřadovala velká náhoda a štěstí, kterému napomohlo vysílání Českého rozhlasu. V jeho pořadu byl hostem houslový virtuos Jaroslav Šonský, který byl i osobností našeho Českých kořenů ve Švédsku. Jeho nahrávky také doprovázejí všechny tři předchozí filmy. Jeho vyprávění a hudební ukázky poslouchal přes internet nám doposud neznámý pan Erik Sova až ze vzdáleného Vancouveru. Byl vším velice nadšen a kontaktoval do vysílání Jaroslava Šonského. Rozvinula se přátelská komunikace na dálku, během níž se pan Sova (prezident firmy PGI) dozveděl o projektu České kořeny a projevil přání napomoci natočení dalšího dílu v Kanadě. A tak se – po několikaměsíčních přípravách - i stalo, s přispěním dalších sponzorů, kteří se připojili, a jimž rovněž patří velký dík. Za morální a organizační podporu je třeba poděkovat i Kanadské obchodní komoře v Praze a velvyslanectví Kanady. Zde jsme byli vřele a se zájmem přijati a poté obdrželi i podpůrný dopis od pana velvyslance Otto Jelinka, také výjimečného kanadského Čecha.
Sponzoři natáčení:
PGI - Vancouver, EKOFLUID -Vancouver, Banar – Kobylnice, ÚJOP UK – Praha, Tomáš Říha – Praha, Jaroslav Šonský - Norrköping
Text a foto: Martina Fialková
Na fotografii Dr. Josef Skála a kolegové z týmu, Tomáš Kubák a Hana Toupalová
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad