Pozitivní svět

Mám jednu dlouholetou známou, která mi občas řekne, co si opravdu myslí. Nedávno to „občas“ zase nastalo, a tak jsem se dověděl, že v našem zVěstníku převažuje negativní vidění světového i lokálního dění a to že není dobře. A že nám to navíc nepřísluší, protože jsme krajanská tiskovina a jako taková máme šířit pohodu, aby krajané neměli smutek na duši. Asi měla pravdu, protože jak se někdo začne motat do věcí, do kterých mu nic není, tak je pohoda v čudu.

Co to asi vjelo do takového Jana Husa s teplým místem na univerzitě, že začal vyčítat církvi jakési zlořády, což nepřísluší ani papalášům od kardinála nahoru. Také podle toho dopadl a co mu bylo platné, že kromě vytvoření českého pravopisu a podobných maličkostí nastartoval reformaci, která posunula Evropu o velký kus dopředu, ve finále mu stejně moc veselo nebylo. A dobře mu tak, kdyby neblbnul, tak jsme mohli mít dodnes krásný středověk, země by byla krásně placatá a po lidských právech by neštěk‘ ani pes.

A my kverulanti součastnosti bychom měli držet ústa dvojnásobně, protože naše životy jsou jen radovánky bez konce. Již naše mládí za ranného komunizmu byla jedna párty za druhou od MDŽ až po VŘSR. Jakou radostí bývala třeba návštěva kina, kde se na nás již při týdeníku z plátna smál právě vyfáraný umouněný havíř Koťátko, který za směnu narubal tolik uhlí, že by se na něm daly upálit tisíce kacířů.

A co teprve záběry kolchozníků zakončujících rekordní úrodu radostnými kolovými tanci, překonané už jen pionýry sbírajícími kovošrot – zde prosím nezaměňovat s novodobými aktivitami některých našich spoluobčanů.

A vlastně i ta doba dnešní je plná radostných událos-tí, které jsme dosud nezodpovědně přehlíželi. Naše sokolská organizace vzkvétá a ve své velkorysosti přivíjí na svoji ocelovou hruď i nějaké ty občasné tuneláře a naopak oprávněně netrpí ve svých řadách kritiky jakýchsi iluzorních interních zlořádů, poučena causou Jana Husa a jeho bludného učení.

A jakou radost udělalo světu nekompromisní rozhodnutí vlády České republiky, že země přijme až 1.500 uprchlíků, samozřejmě jen ty, které si sama vybere, takže okamžitě mohou všichni nositelé Nobelových cen a všichni finanční magnáti nacházejíci se zrovna v nějaké té - pozvolna ke dnu klesající - kocábce mezi Lybií a Lampeduzou požádat o azyl v ČR. Hodil by se i nějaký dobrý hokejista, ale to je v Somálsku nebo Nigérii trochu problém. Těch zbylých pár milionů běženců, pro ČR nevhodných, pak ráda převezme v rámci celoevropské akce Harakiri Spolková republika Německo.

A jak nás třeba pobaví muž jměnem Tsipras, když přesvědčuje řecký parlament, aby klidně uzákonil Evropou vyžadované reformy s tím, že se stejně jedná o nerealizovatelnou formalitu, hlavně že paní Merkel a její parta budou uspokojeni a navalí další nesplatitelné kredity. Ví, že tomu tak bude, protože jinak by byl apokalyptický rozměr řecké katastrofy zřejmý hned a ne až bude většina dnešních evropských potentátů v penzi popř. nebude vůbec. Celkovou pohodu trochu kazí jen slovenské babičky s důchodem ca. 200 € měsíčně, helénský humor nechápající a řeckou sekeru platit nechtějící.

Ale s odstupem nejveselejší byla v poslední době zpověď amatérského filozofa Ivana Steigera vůči panu Halíkovi, což je kněz, který ve vedlejším pracovním poměru zpovídá pro Lidové noviny. Tak při této příležitosti odpověděl Ivan Steiger na otázku, která že to lidská vlastnost se mu nejvíc příčí, že touto vlastností je lež, což by byla mediální bomba- tedy pokud by tím myslel i lži své vlastní. Pravděpodobnější je ovšem, že považuje Lidové noviny za humoristický časopis, ale i to konec konců potvrzuje, že i pro něj přetrvává čas radosti a veselosti.

Karel Pokorný, starosta (Kpokorny41@aol.com)

Foto: V rámci oslav Dnů české státnosti v roce 2012 převzal starosta SKV Sokol Mnichov  Karel Pokorný z rukou prvního místopředsedy senátu Přemysla Sobotky ocenění  za svoji činnost v krajanských spolcích a šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. (“Ono je to poprvé v mém životě, co mně někdo poděkoval za tu dlouholetou krajanskou práci a já, i přestože jsem povahou cynik, tak jsem z toho celý rozpačitý a můžu říct také jen děkuji.”Karel Pokorný)

Článek vyšel v krajanském tisku zVěstník SKV Sokol München, Srpen 2015

O této krajanské tiskovině jsme již letos v Českém dialogu psali:

http://www.cesky-dialog.net/clanek/6924-predstaveni-krajanske-tiskoviny/