Slovo na září

V tomto měsíci má výročí Sv. Václav. Na "svém" náměstí v Praze má už léta krásnou sochu. A kolem ní šly dějiny. Dočetla jsem právě knihu Michaela Žantovského Havel (vydalo ARGO). Další Václav. Máme o něm hezký článek od Vendy Šebrlové do Českého kalendáře 2016 (narodil se v říjnu v roce 1936). Kalendář se už tvoří, můžete objednávat.

Kniha Havel má 564 stran. Není to odpočinkové čtení na dovolenou. Je to však jistojistě největší kniha o největším Čechovi v dějinách posledních desetiletí. (Největší Čech vyšel také jako kniha Ireny Obermaierové, ale tomu názvu se neposmívám, spisovatelky Ireny je mi trochu líto).

Madeleine Albrightová o knize Havel napsala:

"K popisu, interpretaci a analýze Václava Havla není povolanějšíého autora, než je Michael Žantovský. Jeho havlovská biografie je psána s velkým porozuměním, otevřeností a láskou - a nabízí nejen erudovanou analýzu Havlova politického odkazu, ale i jeho uměleckého díla."

Slovo není rubrika pro recenze knih. A o téhle knize recenzi nepíšu, bylo o ní napsáno recenzí dost a výstižné. Je to opravdu kniha velká, silná, opravdová. Eda Kriseová a Ladislav Špaček napsali také moc hezké knihy o Václavu Havlovi, ale nedosahují takové hloubky jako dílo pozorného pozorovatele, přítele a v neposlední řadě i profesionálního psychologa.

Při čtení jsem se mnohokrát ocitla ve vzpomínkách opět na Václavském  náměstí. Například v lednu 1989, kdy mne tam zkropila vodní děla policajtů. Nebo v blízkém hudebním klubu, kde jsem podepsala petici za propuštění Václava Havla z vězení a pak mi bylo zakázáno publikovat. Až poté jsem se dozvěděla, že mi ji podstrčil k podpisu estébák. To mne ale ani tehdy, ani dnes moc nezajímá, jen mne to nutí k trochu trpkému úsměvu.

Poblíž sochy jsem také jednou potkala (pod lešením u kina Blaník) zpěváka Karla Gotta. Zrovna říkal nějakému kamarádovi: "Hele, já už se nechci dívat na to, jak mlátěj starou babičku, už jich hajzlů mám dost."

Co tím přesně myslel se jen můžeme domýšlet. Petr Žantovský ve své knize použil k té době posledních měsíců před sametovkou příměr bublajícího papiňáku. Ano, to napětí bylo ve vzduchu a všude kolem. A hajzlové dostávali strach. A Václav Havel, napůl skromný a zdvořilý hoch slušně vychovaný v "buržoazní" rodině, napůl rebel a člověk s vůdčími schopnostmi a charismatem, co měl málokdo, ale i se zkušenostmi z komunistického vězení a se slabostmi normálního člověka, byl do toho papiňáíku vhozen. Víc už ke knize nenapíšu. Jen to, že by si ji lidé měli číst a to pozorně a pomalu. A hlavně ti, kteří říkají, že za všechno může Havel, by si měli sáhnout do svědomí a zeptat se ho, za co můžou nebo nemůžou oni. Dost. Tečka. Nejsem Havlovka ani Klausovka, jen trvám na tom, že tato kniha je velice objektivní a velice dobrá.

Po této těžkotonážní literatuře jsem sáhla po také dosti tlusté knížce s názvem Guláš pro Masaryka. Napsala ji Milena Štráfeldová a to tak, že nadchnula čtenáře schopností psát velmi čtivě a poutavě, ale naštvala některé staromilce českých dějin, kteří si nedají sáhnout na dobu obrození.

Ona je totiž v některých momentech až trochu ironická, někomu se může zdát, že až zlehčuje některé zasloužilé obrodilce a jejich nezištnou snahu o  zviditelnění zasloužilého a úžasného českého národa. Knížku jsem četla a psala o ní již před dvěma roky, kdy vyšla v Mladé frontě, ale teď jsem si s chutí připomenula znovu některé pasáže z českých dějin i příběh Poldinky, která skutečně vařila guláš pro Masaryka, což v této knížce není to nejdůležitější. Milena mj. napsala i dvě velmi dobré divadelní hry - Dora a Sestry (o dceři Boženy Němcové a o Lídě Bárové a její sestře Evě).

http://www.cesky-dialog.net/clanek/6665-sestry-b/ Určitě si nenechte ujít!!

Jsem moc ráda, že se mnou spolupracuje Venda a že už máme na webu její Stalo se...a já se nemusím zabývat politikou (i když se jí samozřejmě taky zabývám, nedá mi to).

Přeji vám krásný měsíc září a houbařům, kterým letos sucho moc nepřálo i ty houby.

Eva Střížovská