Helena Koenigsmarková

O českém kubismu v novém

Ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM) Helena Koenigsmarková, dáma se silným rodinným uměleckým zázemím, vede tuto instituci už od roku 1990.  Tomu ale předcházela léta, kdy zde pracovala na pozici odborného pracovníka. Je proto s muzeem bytostně spjatá.  Současná zásadní renovace muzea, které sídlí v jedné z nejkrásnějších novorenesančních pražských budov, je pro ni proto stejně významným úkolem, jako by rekonstruovala vzácnou rodinnou vilu po předcích. S tím rozdílem, že v případě muzea je tu nesrovnatelně vyšší míra společenské zodpovědnosti.

V jaké fázi je nyní rekonstrukce UPM? Rekonstrukce už běží, začala za provozu v roce 2014, nyní máme zavřeno, všechny sbírky jsou uloženy v bednách a jen část jich můžeme vystavovat jinde. Ale každý kdo jde kolem  nyní může vidět, jak se odkrývá střecha muzea s nově položenou břidlicí, s nově zlacenými kovovými detaily, které nikdo z nás dříve v této kráse neviděl. Dělají se fasády a uvnitř se všem sálům vrací původní podoba. Je to spíše renovace než rekonstrukce, ale budují se zde i nové prostory, které nám doposud v provozu muzea velmi chyběly, jako je větší prostor pro vstup návštěvníků, muzejní obchod, šatna atd.  Navíc se staví ve Stodůlkách nový depozitář, který by měl být předán do užívání do konce roku. V příštím roce budeme do něj stěhovat sbírky. Zároveň do konce roku 2016 by měla být i historická budova zrenovována tak, abychom v ní mohli v roce 2017 budovat nové expozice.

Zdá se, že to je docela rychlý postup… Je to velké dobrodružství.  Aby vše šlo takto rychle, předcházely tomu několikaleté náročné přípravy, na konkrétním projektu od roku 2008. Zároveň s balením sbírek jsme připravovali tři výstavy skla do zahraničí a tři rozsáhlé výstavy pro zámecké objekty (Světlá nad Sázavou, Vranov nad Dyjí). Proto také již delší dobu mohou návštěvníci vidět velkou výstavu Secese v Obecním domě (do konce srpna 2016) a proto také jsme rádi, že nyní od listopadu budeme moci představit unikátní sbírkové předměty z období kubismu – a to v jedinečném prostředí kubistického domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici.

Tento dům má ale dosud nevyřešené problémy, je na něm velký dluh z doby, kdy byl tak nešťastně zastaven, spravuje ho Státní fond kultury. Vás se to netýká? Ne, my jsme vlastně jedním z několika nájemců. V prvním patře například je tu ona známá kavárna s jedinečným kubistickým interiérem. My máme podepsanou nájemní smlouvu se Státním fondem kultury na 8 let.

Čím je vlastně český kubismus zajímavý, unikátní, proč bychom se jím měli pyšnit? Je unikátní ve smyslu trojrozměrnosti. Jen v Čechách kubismus vychází z dvojrozměrných obrazů kromě plastiky i do prostoru, do architektury, do předmětů. Kubistickou architekturu a užité umění, tedy předměty z porcelánu, skla, ze dřeva, kubistický nábytek a další bytové doplňky jinde nenajdete. Kubistických staveb je samozřejmě nejvíce v Praze. Pár jich najdeme i mimo Prahu, například v Pelhřimově krásný kubistický štít od architekta Pavla Janáka. Čistý kubismus do začátku 1. světové války, který je zastoupen v architektuře a také v užitém umění, v předmětech, je naše, české specifikum.

Jak tedy bude vypadat nová expozice ze sbírek UPM? Zaujme dvě patra domu U Černé Matky Boží, kde bude stálá expozice z našich sbírek, ale i zápůjčky od soukromých sběratelů nebo obrazů od Národní galerie, ty však pouze v zásadní ukázce. V dalším patře bude prostor pro časové, střídající se výstavy, pro které máme ve sbírkách také velké množství materiálu. A úplně nahoře v posledním patře vznikne edukační prostor, kde budou probíhat programy například pro školy, ale i pro veřejnost. Nyní, na podzim, 18. listopadu, což je výroční den otevření našeho muzea před 130 lety, otevřeme ta dvě patra se stálou expozicí. První časová výstava je plánována na později a bude se věnovat některému z doplňujících témat.

Co konkrétně bude vystaveno ve stálé expozici? Jejím těžištěm bude nábytková tvorba let 1911–1914 s přesahem až do počátku dvacátých let. Vystavíme tu reprezentativní výběr významných nábytkových souborů a solitérních kusů nábytku Pavla Janáka, Josefa Gočára, Vlastislava Hofmana, Josefa Chochola, Otakara Novotného a Antonína Procházky. Doplní jej keramika, předměty z kovů, ornamentální tapetové vzory, plakáty a užitá grafika. Propojení volného a užitého umění se představí vybranými díly kubistického malířství a sochařství – malby Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka, Václava Špály a Otokara Kubína a plastiky Otto Gutfreunda. (to budou zápůjčky z Národní a jiných galerií). Architekturu přiblíží projekce, výběr dobových snímků a publikovaných architektonických návrhů. Toto vše bude moci návštěvník vnímat v autentických prostorách domu postaveného ve stylu čistého kubismu architektem Gočárem v letech 1911-12.

Jaký je váš osobní vztah ke kubismu? Představte si, že v době mých studií dějin umění jsme snad ani ke kubismu nedošli, končili jsme secesí.  Kubistickou architekturu jsme si objevovali až postupně a až když jsem přišla v 70. letech do muzea, které tehdy bylo také kvůli rekonstrukci uzavřeno. Proto jsme se hodně věnovali zpracovávání a doplňování sbírek. Kubistický nábytek a keramika již ve sbírkách byly, ale bylo možné je vyhledávat, neboť v době normalizace se lidé třeba museli stěhovat do menších bytů atd., a tak tento nábytek do UPM nabízeli. První výstava pak byla v UPM již v roce 1976 pod názvem Český kubistický interiér.

Vzpomínám si také, jak jsem tehdy byla vyslána na návštěvu profesora Štecha v bytě v Nerudově ulici. Pro mne, jako začínajícího muzejníka, to bylo tehdy velmi obohacující setkání. Byt nebyl v dobrém stavu, stropy tam byly podepřené trámy, a on v něm měl tento těžký, mohutný kubistický nábytek a stěžoval si: „ono se na tom už nedá sedět…“ ale jako odborník, teoretik té doby, to opatroval.

Já osobně miluji tvorbu Josefa Čapka, včetně té kubistické. Objeví se zde například něco z ní? Určitě ano, my sice nemáme obrazy, ale sbíráme ilustrace, obálky, předsádky od těchto avantgardních umělců, kteří se zabývali knižní tvorbou. Ta tehdy byla na velmi vysoké úrovni a i z ní se určitě v expozici také hodně objeví.

Najdeme v nové expozici něco, co ještě nebylo vystaveno? Určitě tam budou některé předměty, které nejsou tak notoricky známé. Hlavně se nám díky nabídce soukromého sběratele podaří rekonstruovat klíčový vlastní interiér Josefa Gočára, který byl vystaven jako prezentace Svazu výtvarných umělců na výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem v roce 1914. Po zrušení výstavy v důsledku vypuknutí první světové války byl rozptýlen a postupně se jeho součásti po různu objevovaly.

Přicházejí v současné době do vašich sbírek ještě i nové předměty z období kubismu? Daří se je získávat? Občas se něco z drobných předmětů, keramiky či kovových výrobků objeví. A víme o interiérech, které jsou ještě v soukromí, a jejichž majitelé si toho váží. Je také hodně soukromých sběratelů kubismu, občas při nákupech mají možnost učinit i vyšší nabídku, ale snažíme se se všemi spolupracovat tak, abychom případně nové významné předměty mohli využít pro naše expozice, my také zapůjčujeme na jiné expozice kubismu.

Martina Fialková