Československá redakce Radio Free Europe

Venda Šebrlová 8 2015 Knihy česky

 

Prokop Tomek

 

 

Vliv tohoto rozhlasového vysílání je naprosto jasný: v době od roku 1950 byla pro většinu z nás jediným zdrojem pravdivých informací. Z hlediska novinářského samozřejmě podotýkám, že se toto hodnocení netýká komentářů, ale zpravodajství. Pak ovšem má každý autor právo (pokud je toho schopen) dát věci do širších souvislostí a komentování událostí. To nám RFE každý den posílala a obrušovala v našich hlavách pocit marnosti a znechucení životem v ČSR a později v ČSSR.

 

Patřila jsem od dětství  k pravidelným posluchačům. Představte si: tatínek dočte holčičkám v posteli další kapitolu z Káji Maříka a pak naladí Mnichov. Na to se nedá zapomenout... Rozsáhlá práce Prokopa Tomka byla v roce 2012 obhájena jako dizertační práce v Ústavu českých dějin University Karlovy v Praze. Zaznamenává nelehký organizační i profesionální vývoj redakce, kde se měnila struktura a také samotní redaktoři. A ti komentovali události nejen z hlediska bývalých občanů této země, ale také emigrantů.

Začalo se vysílat pro Československo, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Vysílání založili občané USA, kteří se podíleli také na jeho řízení a financování. Zájmy západních států  na informování  desítek milionů lidí, odříznutých i od základních informací, byly samozřejmé.

Co si ještě pamatuji: jak jsem byla na prázdninách v Jincích u Hořovic. Na cestě za pacientem jsem provázela svého strýce a na jedné louce jsme našli padák. Ano ten, který jako mnoho dalších posílal ze západního Německa Národní výbor pro svobodnou Evropu. Byl součástí tzv. padákové kampaně a v letácích se propagovalo vysílání RFE. První kampaň (v roce 1951) trvala dva týdny a bylo vypuštěno 2500 balonů s 2,5 miliony letáků. Texty nejen vyzývaly k odboji proti režimu, ale také upozorňovaly na časy a vlnové délky vysílání. Strejda zabalil balon do své doktorské tašky a doma jej teta zamkla do komory. Co se s ním dělo, nevím. Ale přišlo mi to napínavé jako kousek Verneovky...

Druhá vzpomínka patří neblaze proslulému agentovi StB Pavlu Minaříkovi. Vydával se za emigranta a díky dokumentům ze srpna 1968 (z rukou komunistické rozvědky) byl přijat v září  1968 jako zaměstnanec redakce. Pak v roce 1976 zmizel a 26. ledna se objevil na tiskovce Praze. Pochlubil se, že celá léta donášel nejen na redakci, ale na celé exilové hnutí. Psal, fotografoval, namlouval mg pásky... Byly ty měsíce štvaní v rádiu, televizi i novinách - především v Rudém právu.

Není to lehké čtení. Pro lidi z profese je to velmi důležitá kniha. Zajímavá je však i pro ty, kteří si pamatují poslouchání RFE a jeho vliv na náš politický vývoj. Hodně místa je věnováno i poslání rádia pro ostatní nesvobodné země po přestěhování do Prahy po listopadové „sametové”v roce 1994. Je to spousta informací, dokonale zmapované prameny a unikátní fotografické dokumenty.

Vydalo nakl. Academia

Venda Šebrlová

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012