Slovo na srpen

Jedna kamarádka mi říká, že jsem destruktivní optimistka. Že vidím život tak krásný, že je to až nebezpečné. Můj kamarád - psychiatr mi radí, abych díky zachování dobrého duševního zdraví se nedívala na televizi a nečetla noviny. Ale to já nemusím dělat. Když náhodou v tv vidím ty směšné figurky-politiky, sleduji je jako sociální případy. Vůbec mne to nerozhodí. Spíš je mi jich líto. Ale zprávy nevyhledávám, noviny kupuji jen občas. Něco, pravda, mi neunike na internetu, ale jsem novinářka, něco vidět a slyšet musím. To jedna moje kalendářová autorka, starší dáma, která umí hezky psát o minulých časech a hlavně o lidech, kteří něco v životě dokázali, mi zavolala v dubnu: Evo, to je hrozný, viď? - Co jako? - No, ta situace ve světě, u nás v Česku...- Zaraž, řekla jsem. Koukla jsi se z okna? Ne, tak se koukni, jestli tam roste nějaký strom. A co je něm? pokračovala jsem. - No zelené lístky. - Tak, a na to se koukej a raduj se z jara a nefňukej mi tady o světě. Máš to za jedny prachy.

Já se toto léto mimořádně silně raduji z přírody a ze starého psa Bedřicha. Je mu skoro patnáct let, tělo už mu neslouží jako za mlada, ale tady na chatě v lese, notně ožil. Já taky. V těch vedrech, co tady panovaly a zase prý příští týden přijdou, jsem na verandě udělala ptáčkům pítko a koupátko. A od sousedky v chatě poblíž jsem si půjčila atlas ptáků. Moc zajímavé čtení a prohlížení. Ale stejně je moc nepoznávám, oni se mršky totiž pořád pohybují, ve vzduchu nebo v koupátku. Sbírám bylinky, dělám si čaj z listí z malin, ostružin, jahodníku a kopřiv nebo z máty. Na záhonku mám hrášek, fazole, kudrnku, libeček a dvě sazeničky paprik. Není toho moc, ale pro radost to stačí. Když jdem s Béďou na procházku, mám tašku na šišky. Co kdyby se ochladilo a bylo potřeba trochu zavlažit v kamnech? Chodím bosa po trávě a po jehličí, prý je to zdravé pro páteř (a ta mně zlobí). Když mne to píchá a někdy i studí, vzpomínám na své předky, kteří také chodili bosi. Prý až do zimy...

Tady vládla nedávno vedra. Ale ze dne na den se ochladilo  Bylo to přesně na svátek Aniček. Přesně se splnilo: Svatá Anna, chladno z rána. A já jsem dostala telefonát od Petra Růžka ze Švédska. - To jsme vám tam poslali my. Včera bylo třicet dva a dneska dvanáct., řekl. Dnes mi psal, že se nemohou koupat, protože v moři se objevily červené jedovaté medúzy. A že se moc těší na výlet do Stvořidel na Sázavě, kde mají báječnou držkovku a budou opékat špekáčky.

Často sedím na verandě a hledím do zeleně, jen tak, pro radost ze života. Vůbec se mi odsud nechce do Prahy...

Jinak tu také pracuji na počítači.Trochu mně sice zlobí internet, je tu asi špatný signál. Ale odpouštím mu. Když se mi otevře na hodinu, stačí to, abych vyřídila e-maily. Jinak píšu novou knížku a hlavně připravuji Český kalendář 2016. Jedenadvacátý ročník! Už si o něj můžete psát. Jako vždy, je tam plno článků z naší historie, ale i články pro zasmání, k zamyšlení a oblíbené recepty, křížovky apod. Potěší vás například tři fejetony Vendy Šebrlové, povídka Lidky Lojdové, článek Peřiny Věry Souradové a snad i úryvky z mých nových knížek. A samozřejmě články od stálých autorů Vladimíra Pechara, Jany Volfové, Dagmar Štětinové, Miroslava Seiferta, Evy Pavláskové a dalších.

Kromě kalendáře si také můžete napsat o knížku Všechny moje Ameriky I. Cali, která měla křest koncem června. (viz článek v rubrice Naši ve světě). Připravuji Ameriku II. a taky už konečně půjde do tisku Horálkovic rodina a zvířena. To je sice memoárová záležitost, ale není v ní nouze ani o padesátá a šedesátá léta minulého století a o různé veselé i jiné zážitkly těch dob.

Máme za sebou půlku prázdnin, což je moc pozitivní zpráva, protože ještě půlku máme před sebou..

Hezky si ji užijte!

Eva Střížovská

Foto Petr Růžek