Jak to vidí důchodce – II.

Dnes je 20. 12. 2012 a tedy téměř konec světa. A taky to tak po ránu, tedy v 8.30 hodin vypadalo. Dostal jsem těžký úkol, zajistit na vánoční svátky sváteční pití, to znamená nějaké to pivo, reklamou vnucovanou coca-colu a nějakou tu minerální vodu.
A protože důchodci se nejčastěji potkávají v obchodě Kaufland, kde na ně občas myslí s akcí a slevou, tak jsem se tam vypravil. Protože jsem ale odpůrcem vnucovaných reklamních letáků, nedošlo mi, že dnes byl čtvrtek, to je den, kdy v onom Kauflandu těch důchodců bude víc, a to nejen jich, ale snad celý Olomouc a jeho okolí.
Došlo mi to, ale už bylo pozdě, protože jsem stál v zácpě aut před kruhovým objezdem u tohoto jediného obchodu v Olomouci, který je hned naproti pracovního úřadu, a tedy zde lze potkat davy spoléhajících na dávky a tedy i těch, kteří to občas levnější zboží umí také ocenit.
Od kruháče jsem jen popojížděl a tak za 10 minut, po druhé okružní jízdě parkovištěm, dokonale zacpaným, se mi podařilo najet na volné místo. Jaké blaho mě to v tu chvíli potkalo.
Ale hned na to přišla sprcha, protože nikde nebyl odstavený vozík. Chvíli postát a najde se řešení. Ta chvíle beznaděje se proměnila v okamžik krásného poznání. Lidé se zdraví, zejména s těmi, kteří vycházejí s narvaným vozíkem z obchodu, protože oni ten vozík určitě vyloží do svého vozítka a vy s ním budete uhánět na nákup. Ale pozor, stav je chaotický, u vozíku nejde jen ta osoba, která v něm má nákup, ale někdo vás už předběhl a pozdravil a oslovil vozíčkáře dřív, než se to podařilo vám. Na mou otázku: „Mohu vás doprovodit k autu?“ jeden šprýmař odpověděl: „To můžete, ale já půjdu do obchodu ještě jednou.“ Takže první pokus nevyšel. Až na podruhé jsem už získal zkušenost a oslovil paní v letech a jaké to bylo krásné štěstí, když jsme po delší době objeli třetí řadu aut a našli její auto. I vyložit kabele a uložit je z druhé strany vozu jsem mohl. A vozík byl můj. Hurá do Kauflandu. Ale to hurá bylo předčasné. Oni totiž měli dnes mandarinky jen za 19.90 Kč a tak hned na vstupu se to zaseklo. Protože každý důchodce obzvláště opatrně vybírá tu svou zralou a krásnou mandarinku po mandarince, až naplní sáček pro mladé, pro sebe a třeba i pro sousedku. A protože hora beden s mandarinkami je hned za digitálně sledovaným vstupem, davy směřující do obchodu se zastaví a nehnou se, dokud se neuvolní stojící vozíky těch milých důchodců u mandarinek. Ale co, já tu nakoupím to jižní ovoce také, už jsem se prodral k bednám a vybírám jen ty sladké, vskutku sladké a také zralé plody.
Nad normu mám tedy nějakou tu mandarinku, ještě mě oslovilo želé v čokoládě na stromeček, které tak rád mlsám, a vnoučkům to asi taky půjde k duhu. A už se hrnu zkratkou, takovou neviditelnou stezkou mezi regály k pití. Však to znáte, nesmí to být vidět, aby vás oslovilo velké množství věcí, které ani snad nepotřebujete. Ale co to, tady jsou v řadě za sebou vozíky a vozíky. Málem by mě ani nepustili k tomu pití. Ale pak někdo pochopil, že se nepředbíhám k pokladně, ale že mám ten vozík ještě poloprázdný a tak mohu popojet k pivní přehlídce. Vozík se zaplnil, ještě minerální voda, ještě ta „Výtečná Coca-cola“, ale ne tu nechci, kofola je mnohem lepší. A pak už jen k pokladně, ale co to, ono to nepůjde, v polovině obchodu jsou čtyřstupy vozíků a neurotiků, ani mě nehodlají pustit a tak se ocitám u křupkavých pochoutek, brambůrek a tak. No když už tady jsem tak nějakou tu lahůdku k televizním „nepořadům“ do vozíku naložím. Až úplně na konci obchodu, kde už stojí jen dva vozíky vedle sebe, se mi podařilo přejet do další řady mezi parfumerií a mýdly až ke krajní uličce mezi regály se zubní pastou a košťaty. Zjišťuji, že tady vytvořená fronta k pokladnám má jen jednu řadu vozíků, je poklidnější a dává předpoklad rychlého postupu. A taky že jo, zase se cítím jako dobrý „manažer“ s dobrým odhadem. Dokonce jsem byl osloven civilně nastrojenou dámou, asi nějako velkou vedoucí, abych se zařadil do volnější řady a tak se stalo, že jsem už v úzké uličce k jedné z pokladen. Ale sranda nekončí, někdo, kdo už byl přede mnou, něco zapomněl. Ten někdo je ale jaksi širší než mezera mezi vozíkem a ohradou, takže když se mu podařilo se vrátit pro zapomenuté zboží, tak se mu i podařilo se vrátit za svou ctěnou polovičkou, která ještě neukončila vykládání ze svého bohatě naloženého vozíku a tak ten pán aniž by se poranil či rozerval koženou zimní bundu, zcela udýchán a zapocen stihl vše, co bylo potřeba i ta jeho žena důchodkyně jej pochválila.
Je po setkání se se stavem paniky. Jedu ke svému vozítku, ale kde jej mám? Zapomněl jsem, v které řadě chladne motor, už mi dochází, proč se to stalo i té dámě od které jsem získal vozík. Doprovodil mě také jeden mladík, co se tu zastavil z úřadu práce.
Když odjíždím, městská policie pokutuje a dává botičky těm, co si to dovolil zaparkovat na místech k tomu nevyhrazených. V protisměru se popojíždí, kruhový objezd je ucpaný. A tak auta popojíždí i na Tovární ulici a pořád další a další, no prostě fronta tak 500 m dlouhá. No ano, bude zítra konec světa a ty davy trénují doporučovanou evakuaci z města.
Tož tak to může vidět jen důchodce.
A už je na závěr malé zamyšlení. Jako důchodci vzpomínáme na ty krásné fronty před obchodem zeleniny, kde na vánoce dostali jižní ovoce. Ale to byl jen maximálně dvojstup. Nákupy jsme nosili v ruce a v taškách a taky nás tady v česku bylo kolem 10 milionů a nákupy na vánoce tehdy stačili. Co asi s těmi horami nakoupeného ti důchodci a nezaměstnaní asi budou dělat, zejména když bude pořád otevřeno skoro po celé svátky. Jo tehdy se na svátky v obchodech zavřelo a kdo zapomněl, neměl co do huby. A aby se nezapomnělo, tak se to naplánovalo pořádně, aby bylo dost, nic se nevyhazovalo a všechno to málo se stačilo sníst.
Tož tak na to může vzpomínat jen důchodce.
Jan Pokorný
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce

Horálkovic rodina a zvířena II.
Autorka Eva Střížovská psala dosud hlavně o svém putování za krajany v zahraničí (pět knížek - Austrálie, Texas, Kalifornie atd.). Kromě toho uvedla v tiskový život poučné i zábavné publikace s názvem Český kalendář (22 ročníků).
Nyní vydává novou knížku. Je to druhý díl rodinné ságy prošpikované osobitým humorem. Knížka kromě rodinných příběhů zahrnuje i zkratkovité události doby od roku 1890 do současnosti.
Kromě mnoha černobílých fotografií v celé knize je několik barevných příloh a barevná obálka.
Cena brožované publikace je 200 Kč, v Evropě 10 EUR a v zámoří 10 USD i s leteckým poštovným.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad