Jiří Polák: Demokracie a Ústava

Ve sdělovacích prostředcích hlavního směru, i jiných směrů, jakož i v oblasti politického myšlení občanů všude na světě se politické systémy dělí na dva hlavní typy: demokracie a diktatury.

Demokracie se údajně vyznačují tím, že si občané ve volbách mohou vybrat mezi více stranami, nejméně dvěma, zatímco v diktaturách vládne jen jedna strana nebo i málo početná vládnoucí elita bez návaznosti na nějakou stranu. Tato převládající ideologie je hrubé skreslování, až falšování skutečnosti. Samotnou svou podstatou nemůže být vláda politických stran, ať jedné nebo několika, nikdy demokracií, je to pravý opak demokracie a měla by se nazývat nejspíše partyokracie. Stačí prostá úvaha: Politické strany usilují každá o získání nebo zvýšení výhod určitých kategorií obyvatelstva, často na úkor jiných kategorií, zatímco demokracie usiluje o co nejvyšší životní úroveň všeho obyvatelstva. Partyokracie nevyhnutelně vytváří oligarchii, vládu elit, místo vlády lidu. Tím, že se neustále vtlouká lidem do hlavy, že vláda stran je demokracie a že tento systém lze nanejvýše korigovat občasnými referendy, ale nikoli zrušit a nahradit jiným, udržuje se lid v pasivitě, v klamném názoru, že jediná možnost jak zasahovat do politiky je občas volit tu nebo onu stranu. To je hluboký a zhoubný omyl. Mimo jiné umožňuje tento systém vládnoucím elitám vrhat své obyvatele do válek, v nichž mohou zahynout statisíce a miliony nevinných lidí, včetně žen a dětí.

Položme si otázku: Na základě čeho existuje tento systém a politické systémy všeobecně?

Odpověď je jednoduchá: Každý politický systém, kromě otevřených diktatur, je vytvářen ústavou. A kdo dosud formuluje a schvaluje hlasováním v parlamentu návrh ústavy? Jsou to politici, představitelé stran, nikoli samotní občané. Pokud politici někdy dovolí občanům podílet se na formulaci ústavy, tedy jedině tak, že je nechají v referendu schválit návrh vypracovaný politiky. Nebo akceptují právo občanů na referendum odhlasované na základě občanské iniciativy (I&R). To jsou jen marginální úpravy, které neodstraňují monopol moci politických stran na úkor moci lidu, moci samotných občanů. Je nevyhnutelné a logické, že ústava přijatá politickými elitami přihlíží v prvé řadě k mocenským zájmům těchto elit, nikoli k zájmům občanů.

Není možné dělat to jinak?

Není možné vytvořit systém, kde samotní občané budou moci formulovat ústavu, která vytvoří jejich vlastní politický systém bez zasahování politiků?

ANO, bude to možné až si lidé tuto možnost uvědomí a vyvinou dostatečný tlak zdola, aby to prosadili.

Hnutí směřující k tomuto cíli vzniká v České Republice, možná jakožto v první zemi na světě. Alespoň není známo, že by někde občané usilovali o totéž. Silná hnutí za přímou demokracii existují v Německu, v Holandsku, Belgii, ve Velké Britanii, USA a v některých jiných zemích. Všude se však dosud jedná jen o to, protlačit právo na iniciativu a referendum do existujících systémů, ovládaných politickými stranami.

Česká Republika by mohla být první zemí, která zavede Občanskou ústavu, ústavu napsanou a odsouhlasenou samotnými občany, místo stranickými politiky.

Podaří-li se to, bude to změna paradigmatu, bude to začátek nové éry v dějinách lidstva, éry míru, spolupráce, vnitrostátní i mezinárodní, éry, kde místo nekonečných konfliktů bude pozornost zaměřena na cesty do vesmíru a zlepšování životních podmínek všech lidí na zeměkouli.

Dokážeme zahájit takový nadějný, úchvatný vývoj?

ZÁLEŽÍ  JEN  NA  NÁS!!!!