VENKU ZA OKNY CHUMELI A LEDACOS DALŠÍHO KONÁ

Ota Ulč 4 2015 Ostatní česky

 

Středa 18. března, včera byl svátek irského Patrika, zítra bude český Josef.  Za okny dosud řádí arktické živly, pohrdající  realitou spěšně se bližícího kalendářního jara a vědeckého ujišťování  o globálním oteplování s katastrofálním dopadem.

Ranní potravu opepřuje televizní zpravodajství. Právě nám oznámeno, že v Japonsku byl odhalen zálusk zavraždit  Carolinu Kennedyovou, dceru kdysi již dávno zavražděného  jejího otce Johna Fitzgeralda, tehdy prezidenta USA.  Ona je nyní velvyslankyní v Tokiu.  Další tak důkaz antiamerikanismu a jeho universální vytrvalosti.

Následovala zpráva méně neobvyklá, k níž došlo nad domácími pláněmi ve výši několika mil a tudíž i ještě více kilometrů. Na palubě letadla United Airlines s výkřikem DŽIHÁD se vztyčil docela neteroristicky vypadající chlapík – bezvousý, hlava ručníkem neomotaná, pokožka nepříliš tmavá. Jeho hlavička s takovými nápady ale vbrzku důkladně zčervenala, neboť spolucestující bez povolení se na něj vrhl a do stavu potřebné pasivity zpracoval. Letadlo nouzově přistálo, tím zpráva končila.

Větší mediální pozornosti se dostalo chlapíku menší postavy, jménem Robert Durst, povoláním nikoliv milionář, ale miliardář, působící dojmem roztomilého chlapíka. Jenže se značně oprávněným podezřením, že ukončil životní dráhu nejedné osobě opačného pohlaví.  Nyní úspěšně kličkuje zásluhou svého advokáta, velmistra v oboru, v němž přece víc záleží na formě než obsahu, kde s nuancemi lze vytvářet zázraky. Teď takový luxusně honorovaný specialista bude přesvědčovat soudní tribunál, aby shledal nevinným jeho klienta, který na toaletě si sám se sebou, bohužel, zcela zřetelně mumlal o vraždění jím uskutečněném a v oněch prostorách fungovalo odposlouchávací zařízení. Kdo v takovém případě vyhraje? Na spravedlnost bych si nevsadil: jeho přiznání přece nebylo přiznáním, neboť mu nepředcházelo poučení o jeho právu mlčet, od toho máme ochranná opatření jako například Miranda rule.

Další zpráva dne  se netýkala násilí, újmy na zdraví či dokonce na životě,  ale spíš sklonů, nijak neznámých  i v českém prostředí, zákonodárném či  jiném. Kongresman Aaron Schlock, mladistvý krasavec  ve věku pouhých 33 roků, ve Washingtonu  reprezentuje  18th District státu Illinois a právě oznámil, že končí svou politickou kariéru. Tak učinil poté, co ve Washington Post vyšla zpráva, že tento reprezentant lidu si své kanceláře v Kongresu  poručil zvelebit  podle vzoru náramného zámeckého sídla  Downton Abbey, v němž se v Británii  natáčí televizní drama, uchvacující  diváky na přemnoha kontinentech. S penězi daňových poplatníků si kongresman velkoryse počínal i při jiných přiležitostech, například při účtování cestovních výdajů - jeho údajných expedicích do 180.000 milových  dálav. Kolikrát by celý svět musel  český senátor objet, aby  zvládl takové mamutí vzdálenosti? John Boehner, předseda sněmovny reprezentantů, ocenil  Schockovo  rozumné rozhodnutí a jeho předchozí zásluhy, s přáním budoucích úspěchů.

Z finančního hlediska tohle ale byly pouhé prkotinky, v porovnání s právě oznámenou záhadou Pentagonu, týkající se  zbraní v hodnotě půl miliardy dolarů. O nich se nelze dozvědět, kam se poděly: snad Jemen, prostě někam.  Každopádně  už je teď mají naši nepřátelé. Ti teď na nás budou mířit kanony, tanky, letadly prvotřídní kvality.

--     -     -

Nejvíc mediální pozornosti  se oprávněně dostalo dvěma událostem. Tou domácí byla Hillary Clintonová, bývalá první dáma země, velmistr s obdivuhodně pružným zacházením s realitou. Však často jsme ji vídali a slyšeli, jak detailně  líčila své dramatické zážitky například v Bosně, kam smrtonosné palbě vystavená, ač nic takového se vůbec neudálo. Ve svých memoárech zdůrazňovala, že po svém vystěhování z Bílého domu Clintoni byli zcela bez peněz, úplní žebráci. Tak tvrdila ona nemajetná s ministerským platem, která se nastěhovala do noblesní rezidence a pobírala značné autorské honoráře. Navíc spolu s manželem za každé  řečnické vystoupení si účtovali odměnu  v šesticiferném dolarovém množství.

Nikdy se ale nezmínila a  nikdo  si netroufl připomínat její výpomoc za studií práv na univerzitě Yale, když asistovala obhájci černošských teroristů (Black Panthers), oprávněně obviněných ze zločinů včetně vraždy příslušníka F.B.I. Po procesu, dotyčného advokáta, prominentně angažovaného funkcionáře strany komunistické, následovala až do Kalifornie. Zdrojem přemnoha zajímavých informací se stal  Dick Morris,  někdejší důvěrný spolupracovník manželů Clintonů. Od něho jsem se například dozvěděl, že tato údajně znamenitá  absolvenka práv propadla  při zkoušce pro přijetí do řad advokátní profese. Následovaly podivné nesrovnalosti (např. aféra Whitewater, transakce s  nemovitostmi, podivné údaje o její činnosti u advokátní firmy  Rose Law, (zázračně úspěšné investice na plodinové burze), k tomu  též  eskapády jejího manžela, majitele  velmi nepokojného poklopce,  což vše  vytvářelo oprávněný dojem, že Clintoni  dovedou  zručně fungovat podle zcela  jinačích  kritérií.

Manžel Bill unikl důsledkům své křivé přísahy,  Hillary po splnění funkce ministryně zahraničních věcí, ve službách svého oprávněně nemilovaného soka a přemožitele Obamy, se momentálně potýká  s notnou nepříjemností: v rozporu s řadou vládních předpisů  jakož i s případným porušováním federálních zákonů, z informace s čerstvým datem (Mark Hemingway,"Hillary's Email Trickery",  The Weekly Standard, 16.3.2015) jsem si ověřil,  že na svém soukromém zdroji (private email account)  provozovala veškerou  ministerskou  korespondenci a pod odchodu z funkce nepředala všechny materiály,  jak bylo její povinností podle Separation Statement, což však opomenula podepsat . Příslušný vyšetřující výbor Kongresu (House Intelligence Committee) již vydal  zprávu o  původním lživém  tvrzení o okolnostech smrti amerického velvyslance v Benghazi.

K tomu se víže další komplikace zásluhou nadace manželů Clintonových, donedávna údajných nuzáků, nyní multimilionářů, s otázkami kam na  jaké konto   již  došly  přemnohé miliony, ba i údajně nějaká miliarda dolarů, zejména z žoků arabských.  Saúdská Arábie, kde žena nesmí řídit automobil, cestovat bez manželova povolení, přemnohé nesmí ve státě, který štědře peníze poskytuje nadaci s jménem  americké prezidentské kandidátky v příštím roce 2016, v jejímž programu je neochvějný boj za ženská práva kdekoliv.  Průzkumy dosavadního veřejného mínění potvrzují její suverenní vedení (62%) před dalším zájemcem, nynějším viceprezidentem Bidenem (15%).

Ještě zajímavějším soustem při této snídani byly okolnosti s notným mezinárodním dopadem. Jak všeobecně známo, dosavadních šest roků zahraničně politického počínání pod taktovkou Baracka Husseina Obamy  bylo značně nezdařené, až katastrofální. Víc než vůči oficiálním spojencům tento prezident usiluje o sympatie nepřátel, potenciálních či dokonce autentických. Trvalý dopad jeho mohamedánského vychování je přece k nepřehlédnutí. "Long list of mistakem judgements, awkward euphemisms and false assurances,"  takto se v úvodníku The Weekly Standard, 9.března 2015 přesně trefil  Stephen F. Hayes.  Však proč respektovat narcisistického diletanta  s obrovitým sebevědomím?  "al-Kajda on the run!" Obama tvrdil, když pravý opak byl pravdou. Koncem  ledna 2015 v interview pro Vox Obama informoval, jak že se světu náramně daří,  násilí ubývá, tolerance přibývá, je méně konfliktů, méně chudoby.  Takové vidění v době, kdy jeho ministr národní obrany  Chuck  Hagel oznamoval pravý opak ("The  world  is  exploding all over.")  a totéž potvrzoval   James Clapper, Director of National Intelligence,  že "za půl století  své zkušenosti v tomto oboru, nikdy dřív   nebyl svědkem  tolika krizí  a nebezpečných situací ve světě."

Amatérský vojevůdce dosavadní supervelmoci vydává ultimata - "Červená čára , jíž nelze překročit!" - všeobecně všemi ignorovaná. Centrálním tématem Obamy   je konec všem válkám, též dosažení míru s Talibanem. Odtud  přišla  podmínka propuštění  pěti prominentních hrdlořezů  z Guantánamo, výměnou za jednoho  amerického zběha (seržant Bowe Bergdahl), což se věru stalo. Takovou výměnu Obama  pokládal  za zdárné započetí  reconciliation  ("usmíření"). Patetický pokus takové diplomatické iniciativy, právem označené jako preemptive capitulation ("vstřícná kapitulace"), ovšem oprávněně zkolaboval.

Dle Obamy islámský terorismus neexistuje, poněvadž, jak každý  dobře ví nebo by vědět měl, islám je náboženstvím míru.  Již v září 2014  ve svém projevu velebil Somálsko a Jemen jako modely amerického protiteroristického úsilí.

Nejvíc úsilí  se ale zaměřilo na Irán,  stát odpovědný za víc než jednu třetinu všech ztrát amerických životů  na kterémkoliv konci světa. Již začátkem  Obamova  prezidentského  mandátu započalo soustředění tamějším směrem, na iránské nukleární ambice a jeho nadále  zdůrazňované úsilí zničit, totálně vyhladit  židovský stát Izrael.  Započala vyjednávání, Washingtonem hodnocená jako pozitivní, vzdor skutečnému stavu věcí. Takový obraz sebeiluze prezident zakomponoval i do svého tradičního  projevu - State of the Union- k oběma komorám Kongresu.

Hned následující den  John Boehner , předseda sněmovny reprezentantů,  oficiálně pozval  izraelského premiéra Benjamina  Netanyahu k proslovu v Kongresu, vzdor  notnému protestu z Bílého domu (který se  ale dopustil  téže iniciativy  předchozím pozváním jihokorejské hlavy státu  do téhož Kongresu.)

Netanyahu přijel, 3.března pronesl svůj historický projev, který Obama a všichni členové jeho vlády  svou nepřítomností  ignorovali. Vlivná media se zásadně pro-Obamovou orientací  se snažila  deklasovat  dopad projevu, který  mnozí pozorovatelé přirovnávali k  Churchillově opozici proti Chamberlainovým sebeiluzím v roce 1938.

Zdůrazněn tehdejší Mnichov jakož i tehdejší Československo.

Obama rovněž nelenil, což prokazoval nejen finančním úsilím, s pomocí  organizacím  s vhodnou orientací, s využitím skutečnosti, že každý pátý občan a volič v Izraeli je Arab. Zejména v takových řadách byla značná opoziční naděje. Prognostici předvídali  porážku  Likudu, Netayahovy vlády, vítězství útvaru Zionist Union, který   vedl Isaac Herzog.  Volby se konaly právě tohoto úterý na den křesťanského světce svatého Patrika. Bitka o 120 křesel v Knessetu, volební účast 72 procent. Arabské strany získaly 13 křesel,  dvě ultraortodoxní strany 10 křesel, a Netanyahův Likud  překvapivé množství  29, možná že 30:  Obdržel prý hlasy i velké většiny ruských emigrantů. Vítězi se dostalo obligátního blahopřání z přemnohých končin. Obama sice svého času gratuloval  Putinovi a dalším diktátorům,  ale v případě tohoto vítězství, jež ovšem bylo i jeho osobní porážkou, dosud toliko  pomlčel.

Každopádně tentokrát nezvítězili ani Chamberlain, ani Obama.

Taková to tedy byla nepozoruhodná snídaně se štědrým  informativním videodoprovodem.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012