Islandské jaro Renaty Emilsson Peškové

Martina Fialková 3 2015 Rozhovory česky

Většinou známe Island pouze z cestopisných dokumentů a já pak ještě ze dvou knih přečtených v dívčím věku. Tehdy mne uhranula dvoudílná sci-fi Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků a její pokračování Runa Rider.  V mé mysli knihy vytvořily obraz tajuplného ostrova plného neprobádaných jeskyní, tajemných a nepřístupných míst s mnoha památkami na dávné kultury, jejichž odkaz jsme dodnes plně nerozluštili. A samozřejmě země nevyzpytatelných sopek. Jak se tam žije, ví dobře Renata Emilsson Pešková, předsedkyně neziskové organizace Móðurmál, která zastřešuje výuku více než dvaceti různých mateřských jazyků v Reykjavíku a okolí. Je také zakladatelkou spolku Čeština na Islandu.

 

Jak dlouho už žijete na Islandu a jak moc jste váhala s rozhodnutím začít další etapu svého života právě tam?

V prosinci jsem oslavila desetileté výročí, přistěhovala jsem se na Island za přítelem v roce 2004. Na novou etapu jsem se těšila, začala jsem se učit islandštinu a přečetla jsem několik knih od Halldóra Laxnesse, islandského nositele Nobelovy ceny za literaturu. Studovala jsem tenkrát interkulturní komunikaci na německé univerzitě a myslela jsem, že na kulturní šok a žití v nové společnosti jsem připravená.

 

A bylo to tak? Co vás v počátcích vašeho pobytu tam nejvíc překvapilo nebo zaskočilo – příznivě i nepříznivě?

Začátek mého pobytu byl poměrně snadný, měla jsem zázemí, kde bydlet a rychle jsem si našla práci v mateřské škole. První dva roky jsem pracovala jako asistentka v dvojjazyčné mateřské škole, kde druhým jazykem byla islandská znaková řeč. V práci se mnou zaměstnanci mluvili pouze islandsky a hodně jsem se naučila i z dětských knížek. Myslím, že mě tenkrát hodně zaskočilo, s jakou vážností, respektem a tolerancí se učitelky chovaly k dětem. Pamatuji se napříkad na „baterkový den“ koncem ledna, kdy bývá ještě dopoledne tma. Děti si přinesou baterky a jdou s nimi na procházku do přírody. Naprostá většina dětí baterku přinesla. Jeden chlapeček baterku zapomněl a jeho tatínek, který mu nechtěl zkazit den, sedl do auta, jel na nejbližší benzínovou stanici, baterku koupil a přivezl ji. Tenkrát jsem si myslela, že je to i plýtvání penězi (a to bylo ještě před finanční krizí), ale hlavně jsem se divila, že rodiči tolik záleželo na tom, aby chlapec nepřišel o pěkný zážitek. Děti už ve školce měly hodně svobody rozhodování a rodiče i personál se k nim chovají jako k rovnocenným partnerům.

Zpočátku se mi nelíbilo chodit pěšky z práce a do práce a chodit s dětmi pravidelně ven, samozřejmě jsem byla zvyklá na lepší počasí. První roky se mi vždycky zdálo nejhorší čekání na jaro. Zima rychle utekla, ale až do května se neobjevila tráva a listy na stromech, zatímco u babičky na zahrádce v Rakovníku už pomalu sklízeli rybíz. Léta jsou zde krátká a mé pěstitelské pokusy se postupně omezily na pažitku a petržel. Samozřejmě se zde pěstují i jablka a dokonce banány ve sklenících v Hveragerði a Island produkuje díky levné energii velké množství zeleniny. Příznivé je, že Island je bezpečné místo pro děti. Když jsem přijela, mnoho lidí nechávalo odemčené domy a otevřená auta. Když si někde něco zapomenu, druhý den to tam najdu. Lidi se tu více angažují ve společnosti a více než polovina dělá nebo dělala v životě dobrovolnickou práci. Příroda je čistá, v hlavním městě běžné chodí na veřejných prostranstvích husy a v řekách, které protékají městem, plavou lososi. S přibývajícím turismem je ale třeba přírodu důsledněji chránit, aby zůstala, jaká je.

 

Máte islandského manžela.  Jací jsou vlastně muži na Islandu, čím se nejvíc liší od Čechů?

To je těžká otázka, na kterou nedokážu objektivně odpovědět. Na Islandu je daleko větší rovnoprávnost mužů a žen a tolerance vůči odlišnostem. Muži chodí běžně na mateřskou dovolenou a hodně se podílejí na výchově. Samozřejmě rádi jezdí velkými jeepy a stále ještě jsou jejich platy vyšší než platy žen. Prosazují se více v politice i na vedoucích místech, přestože poměr mužů a žen např. v Alþingi, islandském parlamentu, je daleko vyváženější než v mnoha jiných evropských zemích.

 

A čím se liší islandské ženy? Máte mezi nimi kamarádky? Přítelkyně?

Islandské ženy jsou sebevědomé, podnikavé, praktické... Zvykem je mít velkou rodinu, tři nebo čtyři děti, a běžné je dál studovat a cestovat i s rodinou. Ženy na sebe dbají, cvičí, věnují se svým zájmům a koníčkům a v padesáti nebo šedesáti letech jsou v plné síle. Pracuje se zde do 67 let a délka dožití je u žen nejvyšší na světě. Všichni jsou velice zaměstnaní a rodiny jsou na prvním místě. Matky i otcové vozí děti mnohokrát týdně na kroužky a účastní se dění ve školách. Mně se nejprve zdálo těžké seznámit se blíže s islandskými ženami, samozřejmě také kvůli jazykové bariéře. Vztahy na pracovištích, ve školce a později na základní škole, jsem měla vždy dobré, ale iniciativa nejčastěji vycházela ode mě. Nejlépe se člověk seznámí, když se začne angažovat např. ve školních aktivitách, organizovat různé akce s ostatními rodiči. Postupem času jsem poznala hodně rodičů kamarádů mého šestiletého syna a pomáháme si.

Kamarádství, jak ho znám z Čech, jsem našla právě zase s Češkami. Možná proto, že nás sbližuje společný zájem o Českou školu na Islandu, ale i proto, že sdílíme určité hodnoty a zkušenosti, které jsou odlišné od těch islandských.  Myslím ale, že mám i dobré kamarádky mezi islandskými ženami, a také se ženami z jiných zemí, se kterými jsem se seznámila díky neziskové organizaci Móðurmál a výuce mateřských jazyků pro bilingvní děti.

 

Jak vidět, tak všude žijí Češi, i v Reykjavíku, a nejen tam….  Kolik Čechů spolu s vámi má na Islandu trvalý domov a co tam dělají?

Podle statistiky žije na Islandu asi sto třicet Čechů. V době ekonomického boomu sem přicházelo hodně Čechů za prací například ve stavebnictví nebo zpracování ryb a je zde i skupina žen, které se provdaly za Islanďany. Jsou zde i čeští muži ženatí s islandskými ženami, ale jsou v menšině. V našem spolku jsou většinou Češi, kteří žijí v okolí hlavního města, ale máme i skupinu na facebooku a webové stránky, takže informace sdílíme se všemi, kdo nás najdou a konktaktují.

 

Vy se hodně věnujete udržování češtiny u českých dětí žijících v Reykjavíku. Co vše se tam ve prospěch naší mateřštiny děje?

To je moje oblíbená otázka. Jsme moc pyšní na Českou školu na Islandu, která funguje už čtvrtým rokem. Máme dvě třídy, starší skupina se učí psát, číst, zpívat, mluvit, paní učitelka s dětmi probírá prvouku pro druhou třídu, čte jim pověsti, učí je nové hry, velký důraz klade na rozšiřování slovní zásoby. Mladší skupina je pro rodiče s malými dětmi, kde se především zpívá a hraje, ale současně se děti seznámí s českými vrstevníky a maminky často využívají setkání k výměně informací. Organizujeme i kulturní akce, např. Mikuláše, který se tady neslaví, vánoční a velikonoční besídky, Masopust nebo hledání pokladu venku v přírodě. Spolek Češina na Islandu se také podílí na kulturních akcích, které pořádá zastřešující organizace Mateřský jazyk (Móðurmál). Někdy děti vystoupí s českými písničkami, čtou z českých knih, představují češtinu a učí ostatní děti o své kultuře.

Organizujeme i setkání žen, které nazýváme Babince, aby měly možnost k setkávání i Češky, které nemají rodiny. Taky stojí za zmínku, že spolupracujeme s Českými školami bez hranic, nedávno od nás například do Itálie odcestoval kašpárek Pimprle. V Plzeňském muzeu loutek bude v létě výstava o jeho cestách a zážitcích s českými dětmi, které se učí svou mateřštinu po celém světě.

 

Také jste už dříve zmiňovala českou knihovnu. Nechat si posílat knihy na Island je asi dosti drahé?

Česká knihovna je další projekt, na který jsme velice pyšní. Máme v ní více než tisíc knih převážně pro děti, a stále ji rozšiřujeme. Již potřetí letos pořádáme sbírku dětských knih, které nám pak na začátku léta přiváží spřátelená cestovní kancelář. Knihy dostáváme i od jednotlivců. Děti mají v České škole čtenářskou soutěž a poctivě každý týden zapisují, kolik stránek přečetly. Pak na konci pololetí vyhlašujeme vítěze, kteří – jak jinak – dostanou za odměnu zase pěkné české knihy. Děti jsou velcí čtenáři, některé přečtou kolem tisíce stran za pololetí. Pak taky samozřejmě čtou islandské knihy do školy. Spolupracujeme i s Ministerstvem zahraničních věcí a českým velvyslanectvím v Oslo. Zrovna nedávno jsme obdrželi nové knihy a učebnice pro Českou školu, za které jsme velice vděční.

 

Islanďané a seveřané vůbec rádi čtou, literatura u nich stojí vysoko na žebříčku hodnot. Čtete také sama knihy v islandštině, a pokud ano, čím vás tato literatura oslovuje?

Čtu, mezi oblíbené autory patří například Kristín Marja Baldursdóttir, Jón Kálman a Auður Jónsdóttir, ale poslední dobou čtu většinou odborné texty o multikultuře a dětské knížky v češtině i islandštině se synem. Islanďané se považují za národ čtenářů a Reykjavík je městem literatury Unesco. Každý druhý rok se tu pořádá literární festival, na který se sjíždějí známé osobnosti, a literatura je rovněž součástí každoročního uměleckého festivalu. Island se holedbá počtem každoročně vydaných knih a také počtem spisovatelů, který je vyšší než jinde ve světě, počítá-li se per capita. Knihy jsou tu tradiční vánoční dar. Mladší generace ale tráví hodně času i na počítačích a s technikou a ve školách zjišťují, že děti potřebují zvýšit slovní zásobu a zlepšit porozumění textům z učebnic. Islandština je starý jazyk, který se díky izolaci za mnoho století příliš nezměnil, a Islanďané jsou na svůj jazyk velice pyšní. Pro cizí slova se promptně nacházejí islandské ekvivalenty. Pro mnoho odborných výrazů ale islandská obdoba neexistuje a většina specializovaných textů je pouze v angličtině.

 

Co ještě Islanďané rádi dělají ve svém volném čase kromě čtení?

Myslím, že tráví čas s rodinami. V létě je oblíbená dovolená například na luxusní chatě s horkým bazénkem, nebo pod stanem. Rádi rybaří, jezdí na čtyřkolkách nebo na islandských koních, rádi cestují na jih za sluníčkem. Typické jsou „saumaklúbbar“, doslova šicí kluby. V nich se pravidelně scházejí ženy, které se seznámily například ve školách.  Je to forma udržování kontaktu, něco jako naše třídní srazy.  Jinak myslím, že volného času Islanďané příliš nemají, hodně pracují, je obvyklé, že mají lidé i dvě nebo tři práce.

 

Když jedete do Česka, co s sebou přivážíte za suvenýry, dárky? Jaké jsou typické islandské produkty?

Vozím sušené ryby, rybí tuk (ten spíš pro legraci), islandskou čokoládu, pendrek, skyr, čaje z islandských bylinek, flaušové bundy, někdy výrobky z islandské vlny. Skyr je islandské tajemství, hustý mléčný výrobek, velice oblíbený. Oblíbení jsou i marinovaní lososi a jehněčí kýty.

 

Zajímalo by mne, jaká je typická islandská kuchyně. Co z ní například vaříte?

K snídani se tradičně jí lžička rybího tuku a neslazená ovesná kaše. Tresky a jiné ryby v nejrůznějších podobách se tradičně podávají dvakrát i víckrát týdně, hlavně ve školkách a školách. Tradičně se ryby jen uvařily ve vodě a podávaly s bramborami. Tradiční dezert je sladká rýžová kaše, do které se např. při vánočních večeři schová mandle, kterou všichni chtějí najít. Typické je jehněčí a uzené maso nebo masová polévka. Chlebové placky, žitný chleba, zdobený lístkový chléb. Pro Čechy je možná neobvyklá zelenina tuřín, ze kterého se dělá i kaše. Pak jsou zde samozřejmě i islandské speciality, na které si většina turistů netroufne, jako předvánoční fermentovaný rejnok, klasicky zapíjený pálenkou brennivín, fermentovaný žralok, kyselá velryba, krvavá tlačenka, játrová tlačenka, ovčí hlavy nebo beraní varlata.

 

Zjistila jsem, že Island právě pozastavil svoji žádost o členství v EU. Úspěšně překonal nedávnou krizi, ale jaké je jeho další směřování vzhledem k Evropě nebo jaká tam panuje ve společnosti nálada  současné době, kdy Evropa má mnoho problémů – s Ukrajinou, Řeckem, s Islámským státem apod.. Dokázala byste to nějak stručně a zajímavě vysvětlit?

Současný ministr zahraničí zaslal Evropské unii dopis, v němž žádá o přerušení vyjednávání o členství Islandu v EU. Premiér to novinářům vysvětlil tak, že „případ chtěli uzavřít v dobrém“, protože členství v EU se neshoduje s přesvědčením současné vlády. Parlament se cítí znevážený, protože vláda nerespektuje jeho rozhodnutí z minulých let a tento radikální krok s parlamentem nekonzultovala. Členové parlamentu mluví o vládní krizi, zatímco čtenáři na internetu v komentářích používají daleko silnější výrazy o vládě a jejích členech.  Nedávno se v centru města shromáždilo k protestu kolem sedmi tisíc lidí a protesty pokračovaly i dnes (16.3.). Islandští občané chtějí mít možnost se k takovému závažnému rozhodnutí vyjádřit a určitě by přivítali referendum. Navíc strana, která právě teď je ve vládě a stojí za kontroverzním dopisem, měla rovněž většinu v době, kdy nastala hospodářská krize.

Vyšlo najevo, ze dopis odeslal ministr zahraničí a distancoval se od něj parlament i samotná vláda. Myslím, že všichni jsou tak trochu v šoku, jak se to vůbec mohlo stát. Vypadá to jako politický tah před volbami a EU snad ten dopis nemůže považovat za definitivní rozhodnutí Islandu ohledně přerušení vyjednávání. Dopis vypovídá více o kvalitě politiky, či tohoto konkrétního politika.

 

Přichází duben – u nás propuká jaro, vše se zelená a začíná kvést. Jak vypadá duben u vás a které období – měsíc – máte na Islandu nejraději?

Duben na Islandu je podobný jako třeba únor v Čechách. Už je tu víc světla, ale z kytiček vykukují jen sněženky, bledule a krokusy, na stromech nejsou listy a neroste tráva, může být jakékoli počasí. Děti dál chodí v teplých bundách a často rukavicích. Islanďané rádi odjíždějí na Velikonoce třeba do Španělska, pokud mají tu možnost, chtějí za sluníčkem a do tepla. Mně tohle období vždycky přišlo nejtěžší, ale poslední roky mám tolik práce, že měsíce utíkají, ani nevím jak. A ještě otázka velikonoční…. Jak se na Islandu slaví tyto svátky? Island je tradičně luteránská země a tyhle tradiční křesťanské svátky znamenají pro děti skoro dvoutýdenní prázdniny. V druhé polovině dubna se slaví první letní den. Rozumějte - na Islandu jsou podle starého nordického kalendáře pouze dvě roční období, léto a zima. První letní den je začátkem měsíce Harpy a tradičně je volno. Také na Svátek práce, den Nanebevzetí a letnice, neboli Svatodušní svátky,  Den nezávislosti 17. června – jaro tu rychle utíká. Znám i případy, kdy si lidé berou volno, protože je zrovna hezký slunečný den. Árni Björnsson, antropolog, autor knihy „Dějiny dnů“ o islandských tradicích a zvycích, píše, že rok bude úrodný, když léto a zima „k sobě přimrznou“.

 

Martina Fialková