Josef Poláček

-ES- 3 2015 Aktuality česky

Čestný občan města Varnsdorfu

Člen České unie karikaturistů

Nositel „Řádu bílé opice“ ČUK

HUDr. (Doctor Humoris Causa)

 

S výtvarníkem Josífkem Poláčkem se známe už dlouhá léta. Vždy přispíval nezištně do Českého dialogu a zvláště do Českého kalendáře. Je autorem stovek milých kreseb. Ať už jsou to portréty-karikatury známých herců, či kresby-vtipy, anebo obrázky z přírod, krásných slečen a mnoho jiných

Za pár dnů se Josef Poláček dožívá životního jubilea. Přeji mu za celou naší redakci i za Mezinárodní český klub ještě pevné zdraví a mnoho tvůrčích nápadů.

(A dovoluju si vypůjčit hezký článek Heleny Vomáčkové.)

Kresba je autoportrét jubilanta.

Eva Střížovská.

 

Čím je člověk starší, tím více svými smysly vnímá krásu přírody, neuvěřitelnou bohatost jejich forem a projevů, její zázračnou dokonalost jako matky stvořitelky. První ranní paprsek slunce, vůně kvetoucích lip, zurčení potoka, kapka rosy na stéble trávy se najednou stávají magickým projevem života, fantastickým okamžikem plným svátečného prožívání té – v čase mládí nezajímavé – všední samozřejmosti. Ano, motýly létají stejně jako před lety, ale naše oči je vidí s větší radostí, ranní rosa je stále stejná, ale naše nohy ji cítí chladivěji, vítr pofukuje nespoutaně jako dřív, ale my mu nastavujeme naše tváře opatrněji. Vidět, vnímat a cítit krásu obyčejných věcí v obyčejném životě, vážit si jich a chránit je – to svědčí o lidské moudrosti a pokoře. Umět ale viděné, vnímavé a procítěně zachytit umělecky – to je dar od Pána Boha.

Josef Poláček patří k těm vyvoleným, kteří slouží umění krásy přírody: zachycuje své vjemy a postřehy z ní, aby se o ně mohl podělit s ostatními. Rozdal se z krásna, nechat na každém díle kousek svého srdce – to je nezaměnitelná stopa klikatící se mezi načechranými tupážemi jeho snových krajin. Poláček tvoří – dříve i dnes – bez okázalosti, má sám živočišnou radost z tvorby a radost svými díly rozdává. Jeho vnitřní svět je právě tak bohatý jako příroda sama, tak nenápadný jako to nejobyčejnější ráno. Přesto – a nebo právě proto – vnímá okamžiky, které mnozí vůbec nepostřehnou, zachycuje je a nabízí je jako poselství dobroty, radosti a laskavosti matky přírody coby medikament k ošetření šrámů, které jsme utrpěli v reálném světě lhostejnosti, bezohlednosti a arogance.

Patří mu za to upřímný dík všech, kteří z jeho děl čerpají klid, pohodu a pozitivní energii. Patří mu za to – myslím – přiznání toho nejvyššího řádu všech řádů: Řádu přátelství, který se nedá koupit, nedává se, aby zavazoval vděčností, ale vyjadřuje obdiv, porozumění a rozechvívá stejnou strunu prožívání. Věřím, že nejsem jediná, kdo mu poctu tohoto Řádu rád a s upřímností projeví.

Helena Vomáčková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012