Ztroskotal jsem

Dostali jste o tom také zprávu?

Rád bych se tímto omluvil všem čtenářům Českého dialogu, kteří dostali ode mne email, že jsem někde ztroskotal, že potřebuji ekonomickou pomoc pro moji ubohou matku, a také, že potřebuji s nimi navázat přátelství.... Najednou se s takovýmito e-maily, odeslanými jakoby z mé schránky,  doslova roztrhl pytel, od Nového Zélandu až po Los Angeles. Nedělám v posledních dnech nic jiného, jen se omlouvám. Teď už jen čekám, jestli se ozve někdo ze Severního nebo Jižního pólu. Ujišťuji všechny, že já za těmito emaily a prosbami nestojím, jsou to nějací internetoví gauneři, kteří je posílají.

Jasné je, že mám rád lidi, dobré přátele, kamarády, ale nechci se jim takto vtírat do jejich soukromí nebo je jinak jaksi „znásilňovat.“ To víte, že občas taky ztroskotám, ale před počítačem, když se třeba nedaří práce na mých kulturních projektech. Potřeboval bych pak, aby mě někdo držel za ruku a utěšoval mě. O takovou přátelskou pomoc v době duševního ztroskotání stojím! A moje ubohá matka, že potřebuje nějakou pomoc, jak se také píše v těch záhadných mailech? To nemohu zodpovědět. Zemřela totiž před 33 lety.

Pokud byste ale, milí čtenáři, chtěli poslat nějaký peněžní obnos, k čemuž tyto maily  vyzývají, pošlete ho klidně Českému dialogu, tam si to zaslouží. Já se pak za to půjdu v Praze za vás pomodlit a za moji matku také. (Abyste tomu rozuměli: Jestli to má mít ten správný účinek, tak se půjdu za vás pomodlit do nějaké hospody, ne na hřbitov. Tam bych jedině zamrzl a pak ztroskotal.)

Hodně zdaru všem čtenářům a jejich internetovému podnikání (bez hackerů a virů) přeje

Jaroslav Šonský

Švédsko