Náš člověk v Havaně

3 2015 Naši ve světě česky

Pavel Štěpánek

 

Anglický katolický spisovatel Graham Greene platil (a stále platí) za vůbec jednoho z nejváženějších spisovatelů na poli seriózních špionážních románů. Mezi jeho nejlepší práce v tomto smyslu patří kniha Náš člověk v Havaně (česky vyšla až v r. 1961), podle které vznikl také svého času populární film, jehož děj se odehrává na Kubě těsně před převratem Fidela Castra. Hlavním hrdinou je prodavač vysavačů James Wormold (jehož hraje Alec Guinness), jenž byl zrekrutován agentem britské tajné služby, aby na Kubě vytvořil špionážní síť, jenže na to nemá moc povahu (ale taky nechce přijít o zajímavou finanční odměnu; práci přijal jen pro peníze na rozmary své krásné dcery), a tak si hodně vymýšlí a v Shakespearově knize, kterou měl využít coby zdroj komunikačního kódu, si čte spíše pro radost; Do Anglie posílá smyšlené zprávy a jeho špionážní síť existuje pouze na papíře. Situace se však náhle zkomplikuje, když pod své velení musí přijmout britského radistu se sekretářkou. Zachovat přetvářku je stále těžší a o Wormoldovy aktivity začíná projevovat zájem i jiná síla než britské impérium. Vznikla tak sympatická špionážní komedie ze staré školy.

Greenova kniha byla svého času velmi čtena, zejména kvůli událostem na Kubě. Na druhé straně můžeme tento titul použít pro našeho, českého člověka, spíše jeho dílo, jehož trvalý pobyt v Havaně dosahuje už bezmála staletí. Příběh je zajímavý proto, že před politickou změnou na Kubě v r. 1959 jsou významnější vztahy mezi Kubou a Československem skutečně velmi vzácné, a ještě vzácnější na poli umění. Prakticky se omezují na dva případy. První z konce 19. století, druhý z počátku následujícího.

Prvním případem, kdy nějaký český umělec cestuje na Kubu, je Bohuslav Kroupa, pro něhož je ovšem Kuba jen zastávkou na cestě do Mexika a Panamy. Pražský rodák Bohuslav Kroupa se narodil 30. 11. 1838 a zemřel 25. června 1912. V letech 1853–60 vystudoval Akademii výtvarných umění a po skončení studií začal cestovat po Evropě i po světě. Své dojmy zachycoval v článcích a ilustracích uveřejněných v řadě domácích časopisů. Doprovodil šesti kresbami i první vydání Máje Karla Hynka Máchy. V sedmdesátých letech 19. století se vydal přes oceán do Severní Ameriky, kde se v Kanadě účastnil expedice prozkoumávající neznámá území. Kreslil i psal pro tamní listy. Později se přesunul na jih, do Panamy, kde zachycoval život indiánů, a dostal se i na Kubu. Při svém pobytu v USA získal státní občanství této země, vrátil se do Evropy a věnoval se výuce kresby na několika britských univerzitách. O své cestě vydal r. 1890 v Londýně knihu, ale sotva ji najdeme v českých knihovnách. Havana jej ale zaujala kupodivu málo. V roce 1905 se vrátil do Čech, kde, konkrétně na Královských Vinohradech v Praze, trvale žil. Kroupova dobrodružství zachycuje i kniha Otto Janky Zloděj snů, vydaná nakladatelstvím Albatros v roce 1984.

Ale naším mužem v Havaně je Josef Mario Korbel. Narodil se 22. 3. 1882 v Osíku u Litomyšle v kovářské rodině, ale v 17 letech odešel do USA; do Evropy se pak vrátil, aby studoval v Mnichově a v Paříži. Jako vyškolený sochař začal působit v New Yorku, a když se USA staly základnou lidí, usilujících za světové války o nezávislost Československa, zapojil se do jejich hnutí a významně přispěl k české nezávislosti. Zřejmě byl poměrně úspěšný, protože po dvou letech si mohl dovolit pozvat svého bratra a za další dva roky už svým rodičům zakoupit Wisconsinu statek.

Shodou okolností uskutečnil část svého díla v Havaně; je autorem bronzového sousoší pro Universitu v Havaně (Alma Mater) a poprsí a medaile kubánského prezidenta Menocala, pro něhož pracoval. Výsledkem je populární socha Alma Mater, umístěná na schodišti havanské univerzity, jíž se dostává stále větší pozornosti, a v letošním roce (2015) proběhne výstava fotografií tohoto významného díla na Univerzitě San Gerónimo (sv. Jeronýma) v Havaně a bude mu věnován i seminář, pořádaný Eusebiem Lealem, historikem města Havany.

Při svém studijním pobytu v Paříži se Korbel seznámil s několika českými uměleckými osobnostmi, mj. malířem a grafikem T. F. Šimonem, sochařem Otakarem Španielem, budoucím specialistou na medaile, s malířem a diplomatem Ludvíkem Strimplem a na neposledním místě se sochařem Bohumilem Kafkou. A navíc, spřátelil se se slovenským astronomem a politikem, Milanem Rastislavem Štefánikem, jehož vypodobnil v sochařské bustě jako filosofa s vousem;  později ho doprovázel v Havaně.

Když Korbel dosáhl poměrně záhy uznání a tím i ekonomické stability, usadil se v New Yorku; jeho dům se stal místem, kde se scházeli umělci, spisovatelé, básníci, hudebníci a politici.

Činnost „našeho muže v Havaně“ souvisí mj. i s tím, že zde Milan R. Štefánik vykonával diplomatickou misi. Není proto divu, že před rokem 1918 umožnil Korbel kontakty třem tehdy nevýznamnějším budovatelům nové státnosti, budoucímu prezidentu Československa, Tomáši G. Masarykovi, a budoucím ministrům Benešovi a zmíněnému Štefánikovi se spojenci, díky jejichž spolupráci bylo možno dosáhnout nezávislosti. Štefánik přišel do jeho domu ještě v roce 1919; Korbel mu usnadnil kontakty s prezidentem Thomasem Wilsonem a doprovodil ho na Kubu. Zde ho seznámil s tehdejším prezidentem Mariem Menocalem. V jeho okruhu se asi zrodil nápad, aby Korbel provedl monumentální sochu Alma Mater. Je to jeden z nejužívanějších vizuálních symbolů ke znázornění Univerzity v Havaně.

Korbelova díla najdeme v Metropolitním Muzeu v New Yorku, v muzeích v Chicagu, v Clevelandském muzeu v Ohiu, a v dlouhé řadě veřejných parků i soukromých sbírek v New Yorku. Sochaři se dostalo ocenění skrze jmenování do Národní Akademie kresby USA a dostal též francouzský řád Legion d´Honneur. Z dnešního hlediska se ale jeho dílo považuje za dosti akademické, do jisté míry poplatné Rodinovi (z toho důvodu svá poslední léta, spadající do vzrůstu abstraktní školy, strávil mimo dění a zemřel zapomenut v r. 1954), ale postmoderní doba jej znovu začíná vnímat jako osobnost.

Podívejme se tedy zpětně na jeho ranou tvorbu, v tomto konkrétním případě na Kubě, kam podnikl několik cest. Právě zde uskutečnil dílo, které ho proslavilo. Sochu Alma Mater, která vítá návštěvníka Havanské univerzity ve čtvrti Vedado, na tzv. univerzitním pahorku.

 

Prohlédněme si tedy na Almu Mater čili "matku životodárnou" vědomostí a intelektu. Je zhotovena v životní velikosti v bronzu, na podstavci, který navrhli kubánci Evelio Govantes Fuentes a Félix Cabarrocas Ayala: zachycuje sedící ženskou figuru, oblečenou v řeckém (klasickém) stylu ve splývavé tunice s dlouhými rukávy, pokrývkou na hlavě a pažemi rozhozenými do stran v náznaku vítání. Její obličej vymodeloval Korbel podle jedné z dívek prosperující havanské rodiny, s nepopiratelně vznešenými rysy, zatímco tělo jí dal mestické či mulatské. Vlasy má učesané prostou formou, k hlavě přitažené a zakončené cůpkem v drdůlku; není ani ozdobena šperky, aby se netříštila pozornost věnovaná její lepé bustě.

Když měl vytvořit postavu “Minervy”, vítající studenty s rozevřenou náručí nahoře na schodišti Havanské university, Josef Mario Korbel vybral tedy jako model konkrétní Kubánku, jejíž jméno i podobu známe. Byla to Feliciana Villalón y Wilson, šestnáctiletá dívka s kreolskými rysy, dcera inženýra Josého Ramóna Villalóna y Sáncheze, jenž při válce za nezávislost dosáhl hodnosti plukovníka, a Maríe Wilsonové Miyaresové; její portrét se zachoval na jednom rodinném snímku, dnes uloženém v archivu Úřadu historika Havany (Oficina del Historiador de la Ciudad, jímž je už dlouhá desetiletí Eusebio Leal), publikovaném už při několika příležitostech. Další fotografie dívky (říkalo se jí Chana), na níž je zachycena ona samotná, byla poskytnuta sochaři a nedávno publikována díky laskavosti rodiny Menocal-Villalónovy.

 

Vrátíme-li se k pomníku, po obou stranách umístil Korbel šest nízkých reliéfů, znázorňujících šest žen rovněž v řeckém stylu, symbolizujících rozličné akademické disciplíny. Tyto figury se vztahují k uměleckým a vědeckým oborům, které se na havanské univerzitě vyučovaly. Jsou to Kosmografie, Botanika, Medicína, Farmacie, Právo, Filosofie, Literatura a Architektura, zobrazené jako bohyně s atributy, které identifikují příslušnou vědu či umění.

Podle objednávky Ministerstva veřejných prací (Secretaría de Obras Públicas) Korbel začal na pomníku pracovat v r. 1919 a když dokončil přípravnou fázi, poslal model do New Yorku k odlití v bronzu, konkrétně v podniku Roman Bronze Works Inc. Po převezení do Havany byla socha během první poloviny roku 1920 umístěna při vchodu do rektorátu na podstavec z kamene a železobetonu, ještě předtím, než bylo dohotoveno monumentální schodiště (celkem 88 schodů) na někdejším Řetězovém náměstí (Plaza Cadenas), nyní nám. Ignacia Agramonte. Až teprve koncem roku 1927, po dokončení náměstí, získala socha své definitivní místo.

Josef M. Korbel se zajímal ještě o zhotovení dalšího možného pomníku, a to Máxima Gómeze Báeze (to byl vrchní velitel kubánské armády v boji za nezávislost na Španělsku v letech 1895–1898), na jehož vytvoření byl vypsán mezinárodní konkurs. Modelu, který předložil Josef Mario Korbel, konkurovali další umělci, mj. severoamerický sochař Gutzon Borglum, Španěl Moisés Huerta, Ital Giovanni Nicolini, Francouzi Carlés, Maillard a Marqueste, ale nakonec byla cena udělena projektu mladého italského sochaře tehdy zcela neznámého – byl jím Aldo Gamba. Korbelův návrh tedy musí existovat, ale zatím nebyl nalezen – pokud nebyl např. ze sádry a časem zničen.

To však není všechno: Korbel dostal v oné době ještě zakázku na zhotovení medaile, která nese podobiznu třetího kubánského prezidenta, generála Maria G. Menocala,. Korbel ho znázornil  v roce 1919 na anversu v bustě, ve vojenské uniformě (se třemi hvězdičkami na límci), v profilu hledícím doleva a zakončil ji hnědou patinou. Ve výši límce je státní znak Kuby. Na okrajích jsou nápisy s velkými písmeny, identifikující zobrazenou osobu: GENERAL MARIO G. MENOCAL TERCER PRESIDENTE DE CUBA.

Na reversu Korbel znázornil postavu bohyně Minervy mezi dvěma opletenými svazky prutů, před siluetou budovy Kapitolu v Havaně, s daty období, kdy prezident Menocal vládl, tj. 1913–1917 a 1917–1921. Podpis MARIO KORBEL, doprovázený datem 1919, se objevuje napravo od soklu sochy. Je to vzácná a atraktivní medaile velkého historického významu; razil ji Gorham.

Můžeme tedy uzavřít pohled na našeho trvale přítomného muže v Havaně, českého sochaře Josefa Korbela, usazeného ve Spojených státech, ale vlastence bojujícího za nezávislost Československa, tím, že se současně jedná o prvního českého umělce, který žil delší dobu na Kubě, kde vytvořil dílo, které je trvale a dennodenně na očích každého studenta, navštěvujícího Havanskou univerzitu. Kromě toho je autorem pamětní medaile třetího kubánského prezidenta, Maria G. Menocala, a možná i více doložených ale nedochovaných či nenalezených děl. Nemůžeme ani zapomenout na jeho politickou činnost, když seznamoval zakladatele ČSR s americkým prezidentem a kubánského prezidenta s budoucím ministrem zahraničí Milanem Rostislavem Štefánikem, ve chvíli hledání opory pro nově vznikající zemi, do té doby v oněch obrysech na mapách neexistující, Československo.

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012