Ota Ulč NEPĚKNÉ PREZIDENTSKÉ POČINY

Ota Ulč 3 2015 Aktuality česky

 

Prezident v menší zemi v projevu k národu popudil značnou část veřejnosti svým nedelikátním označením dámských genitálií. Při jiné příležitosti přílišnou spotřebou alkoholu údajně ohrozil nedotčenost korunovačních klenotů. Nikdy však neměl problém s určením místa svého narození, že by jako adresu původně uváděl východoafrický přístav Mombasu, ale v průběhu své zdárné politické kariéry by se poopravil a posunul do tehdy ještě neexistující porodnice na havajských ostrovech.

V zemi značně větší a sice v USA, Barack Hussein Obama,  za stoprocentního černocha se vydávající syn bělošské matky, po  prvním triumfálním volebním  vítězství se rozjel do světa a v nyní již v proslulém proslovu v Kahiře ujistil nejen Egypťany o obrovských  mohamedánských zásluhách na rozvoji Ameriky - kolik ta jim nyní dluží. Neobtěžoval se však s podrobnostmi o faraonech a jejich vynálezech, jimiž kdy obohacovaly oprávněně vděčnou zámořskou končinu.

Zahraničně politické počínání nynějšího nájemníka Bílého domu neopouští svůj obtížně pochopitelný princip usilovat o sympatie svých nepřátel, lísat se v jejich přízeň, kdežto vůči svým oficiálním spojencům se chovat  se zřetelným odstupem.

A zájmy vlastního státu nijak zřetelně neprosazovat. Thomas Sowell, významný vědec ekonom a na rozdíl od Obamy  stoprocentní černoch, svou stať "Obama Versus America" (Townhall.com., 4.února 2015) započal informací, že  prezident za svého nedávného pobytu v Indii, na oslavách  národního svátku jako host premiéra  Narendry Modiho, bývalého guvernéra státu Gudžarátu, jemuž ještě nedávno jako osoby nežádoucí byl zamítnut vstup do Ameriky, se neodchýlil od  svého zvyku   to denigrate ("očernit, pošpinit, pomluvit, zostudit") Spojené státy  před cizím publikem. Prohlásil, že byl v Americe diskriminován kvůli barvě své pokožky, že to je i v nynější době země s hroznou chudobou ("terrible poverty"). Takové tvrzení dvakrát zvoleného prezidenta (jehož já ani jednou nevolil) Sowell  odmítá jako "irresponsible and immature."

Reagoval bych s menší ohleduplností při porovnání s Indií, kterou trošku znám. Jako člen dva měsice trvající vědátorské expedice jsem většinu tamějších států aspoň trošku prošmejdil, měl příležitost posedět jak s osobnostmi nejvyššího vládního kalibru, tak i nahlédnout do ohavných páchnoucích brlohů. Potkával jsem tvory žebravé, malomocné, zdeformované, všelijak uťaté, houfy chudáků, kteří se na chodníku narodili, živoří a umřou. Případný zájemce o osud oněch "nedotknutelných" (untouchables) nechť zalistuje v oficiálních statistických zdrojích, též měsíčník National Geographic (červen 2003) by užitečně posloužil.

-     -     -

Americká bída spíš vypadá takto: V roce 1776 došlo ke zrodu státu, nyní známého jako USA, a tehdy jednoho z nejnuznějších.  Zásluhou vlastní píle se za dvě století stal tím zdaleka nejbohatším. Příslušné ministerstvo (U.S. Department of Health and Human Services) v roce 2009 čtyřčlennou rodinu s ročním příjmem pod 20 000 dolarů  - 15 procent všech Američanů - klasifikovalo  jako chudobnou. 43 procent ekonomicky nejméně úspěšných domácností bydlí ve vlastních domech, 80% má klimatizaci (v porovnání s rokem 1970, kdy pouze 36% všeho obyvatelstva, bez ohledu na svou prosperitu, bylo takto vybaveno).

Pouze 6% chudých domácností se tísní v nedostatečném prostoru.  Dvě třetiny všech obydlí mají k dispozici aspoň dvě místnosti na osobu - čili  víc než průměrný rezident v Paříži, Londýně, Vídni, Praze, Postoloprtech, atd.  Téměř tři čtvrtiny chudých amerických domácností vlastní automobil a téměř jedna třetina má dva nebo i víc. Téměř všechny (97%) mají barevnou televizi a většina vlastní dva či více televizorů.

Úřady hodnotí chudobu  pouze podle příjmu rodiny - bez ohledu na extra finanční požitky, návratné platby (earned income tax credit), bezplatnou lékařskou péči (Medicaid), podporu s bydlením (housing allowances ), poukázky k nákupu potravin (food stamps) a další programy, jichž je veletucet (126 podle posledních údajů).

V roce 2006 průzkum (Bureau  of Labor  Statistics Consumer Expenditure Survey) zjistil, že ona nejchudší jedna pětina amerických domácností utratila dvakrát víc, než byl jejich veškerý údajný příjem.   Ostatní fondy pocházely z práce na černo, z ilegálních aktivit a nepřiznané asistence z všemožných zdrojů. Jinými slovy: směrodatnější mírou životního standardu je spíš množství spotřeby než výše příjmu. Čili dost jinačí osud než ten indický.

Poloviční běloch Obama, ročník narození 1961,  si svému indickému hostiteli trpce postěžoval o svých dřívějších útrapách jako oběť rasové diskriminace, jíž  byl zřejmě už od dětství  postižen ve školách s prestižní reputací. (Již půl století setrvávám v harmonickém manželství s poloviční běloškou - matka Švýcarka, otec nikoliv. Druh Obamových útrap jsem nikdy nepostřehl.)

-     -     -

Prezidentský návštěvník z New Delhi odletěl do Saúdské Arábie na pohřeb zemřelého krále a ve čtvrtek 5. února předsedal mohutnému shromáždění 3.600 církevních představitelů, mezi zvlášť vřele přivítal tibetského Dalai Lamu.

Ve svém pozoruhodném projevu velmi pečlivě se držel svého principu, který zdůraznil již v září 2012 na foru OSN, že budoucnost nebude náležet těm, kteří urazí proroka islámu.

Tak kardinálního zločinu se on ovšem ani v nejmenším nedopustil. Důsledně se drží svých eufemismů.  Když na texaské vojenské bázi Fort Hood zfanatizovaný důstojník psychiatr se slovy "Allahu Akhbar" zastřelil tucet náhodně přítomných, jeho vyhlazovací akt, v prezidentské interpretaci, neměl nic společného s islámem, náboženstvím míru, takže byl rozmělněn  v jakýsi úraz v pracovním prostředí.

Islámský terorismus neexistuje, poněvadž přece nemůže existovat.  Vždy musíme mít na mysli onu sensitivity, maximální háklivost, však islám je Religion of  Perpetual Outrage - maximálního, neutuchajícího rozhořčení, což poslušně dodržuje naprostá většina amerických sdělovacích zdrojů.

Jordánský král Abdullah II  zrušil svou plánovanou účast, poté co se objevilo  video  s upálením lapeného  pilota.  Věru jiná reakce, než jakou Obama projevil po zprávě, že americkému žurnalistovi teroristé ISIS uřízli hlavu. Prezident na několik minut přerušil své oblíbené strefování do golfových balonků.

Ve svém projevu na oné slavnostní maxisnídani  odmítl připustit eventualitu, že ISIS má něco společného s islámem, v jehož jménu vše činí.  Přitom mu ale nevadilo přirovnávat nynější horory ke křesťanství v dávnověku jako k něčemu zcela ekvivalentnímu. Zdůrazňoval křižácké války, k nimž došlo před tisíciletím, inkvizici před půl tisíciletím, otroctví, tolik špatností, s opakováním jména Ježíše, ale ani jedinkrát se zmínkou o  proroku Mohamedovi.

Michelle Malkin, výtečná prostořeká žurnalistka filipínského původu, přispěchala s poznámkou, že nezná jiného z významných osobností dnešních dnů, který by pátral v tak dávné minulosti  po zdůvodňování  současných zločinů. "ISIS usekávají hlavy, upalují rukojmí, vraždí homosexuály, zotročuji děvčata. A Obama obviňuje Křižáky." Takto sdělila twitterem.

Obama značně popudil svým diletantským tvrzením, že krutosti minulosti se provozovaly "in the name of Christ." Evangelista  Franklin Graham  v televizním interview téhož dne se zmínil o  Obamově muslimské víře ("Muslim faith" ) a dodal, že Kristus přišel na svět, aby zemřel k záchraně hříšníků, kdežto islámský  Mohamed vraždil ty nevinné.

Allen West, stoprocentní černoch, bývalý armádní plukovník a kongresman, o Obamovi (jím titulovaném jako "The Islamapologist-in-Chief"), napsal, že  se "pokusil nalézt mravní rovnováhu  mezi brutalitou ISIS a křesťanstvím."

Jim Gilmore, bývalý guvernér státu Virginia, zhodnotil Obamův projev jako "ten nejvíc urážlivý, jaký jsem v životě zažil.  Obama nevěří v Ameriku a její hodnoty, které sdílíme. Není morální ekvivalentnost pro hrůzné počínání  teroristů, jejichž zvěrstva jsou šokující."  To vás trklo teprve teď ?" uštěpačně se ptám.

-      -      -

Na prezidentskou diletantskou prezentaci leckdo zareagoval, zmíním se jen o jedné kapacitě -  Bernardu Lewisovi,  profesoru na univerzitě v Princetonu: " V těchto našich časech,  křižácké výpravy se líčí  jako předčasná verze rozpínajícího se imperialismu - předzvěst (prefigurement ) moderních evropských států . Lidem té doby, jak muslimům tak křesťanům, to nic neříkalo . Tak co to bylo?  Křižáci byli zpožděnou reakcí na džihád, svatou válku ve prospěch islámu a jejím účelem bylo  válkou znovu získat, co jí bylo dřív ztraceno - osvobodit  posvátná místa křesťanství, znovu je otevřít, bez překážek, křesťanským poutníkům."¨

O Inkvizici se vyjádřil takto: " Katolická církev s ní neměla skoro nic společného.  Církev považovala heretiky jako ztracené ovce, které bylo třeba přivézt zpět do houfu.  Na rozdíl od postoje světských orgánů, které pokládaly kacířství za zradu; kdokoliv zapochyboval o královské autoritě, vzpouzel se  ideji  Bohem daněmu principu královskému, dopustil se  hrdelního zločinu. Byly to světské instituce - a nikoliv církev -  které upalovaly kacíře. Ve skutečnosti, světské instituce kritizovaly církev pro její nedostatečnou roli v inkvizičním počínání."

V jiném zdroji jsem se dočetll, že během 450 roků trvání Inkvizice došlo k upálení 2.200 heretiků, což by zhruba přišlo ročně na pět takových hororů.

Porovnejme s nynějšími výsledky a jinými způsoby zprovození z tohoto nynějšího krušného světa. ISIS angažující se v utínání hlaviček dětí, tak potrestáni i provinilci, kteří  šli shlédnout utkání v kopané. Též s jejich občasným pohřbíváním za živa

-     -     -

Účastníci tak podivné snídaně a prezidentského proslovu nikdy dřív tolikrát slyšeli jméno Ježíše Krista v tak negativním kontextu, s důrazem na provinění před tisíci lety. Křesťanství, aniž by se domáhalo nároku na uznání stejné sensitivity, jíž se tolik domáhá islám, se zajímá o současný svět.  Dočítám se, že křesťanství usiluje o změnu (k lepšímu), islám však nikoliv.  Je i přirovnáván ke komunismu dnešních dnů: jestliže nacisté měli svou master race, ISIS má svou master faith - svou víru, tak pěkně se to v angličtině rýmuje.

Zpět k té změně: bylo to zejména křesťanství, co se nejvíc zasloužilo o likvidaci otroctví, této kruté součásti veškeré historie lidstva. Leckde nadále setrvává a nejsou to končiny západní civilizace.

A ta jakoby pramálo dychtila po svém vlastním přežití.

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012