Český kalendář, moje obhajoba a "Labyrint světa a ráj srdce".

2 2015 Ohlasy a názory česky

Je únor 2015 (musím napsat rok, aby si někdo nemyslel, že tím myslím ten "Vítězný") a já teprve boural můj pracně postavený betlém. "Po vánocích jako po vejprasku", řekl by asi před měsícem můj strejc Ota, kdyby byl ještě naživu. Vánoce byly pro mne velice příjemné, strávil jsem je, jako vždy, s mým milým společníkem jménem Český kalendář. A proč ta moje obhajoba?

 

Před časem na mne totiž padlo ze strany ředitelství Českého dialogu vážné obvinění, že si kupuji Český kalendář jen proto, abych pouze luštil křížovky a studoval recepty. Jelikož jsem se zajímal o lidská práva, mám možnost podle článku 6 se obhájit, a proto tak činím.

 

Čtu články v Českém kalendáři o Kaprálové, Neumannovi, Maroldovi, Šejbalové.... Trochu nostalgie. Velice nadaní lidé, dnes již nežijí, tolik toho dobrého vykonali a přesto mnozí z nich měli tak těžké osudy. Vitka Kaprálová, jde vám mráz po zádech, když o ní čtete. Mistr Jan Hus. Tento čestný člověk byl zavražděn, protože nechtěl pochlebovat perverzním choutkám "božských velvyslanců". Omluva papeže Jana Pavla II za vraždu J. Husa zní sice hezky, ale je to jako omluva komunisty Gorbačova, za okupaci Československa v roce 1968. Žádná kompenzace rodinám zabitých, žádný trest pro viníky. Nedlouho po omluvě tohoto "velkorysého a oceňovaného bolševika" volali v Baltiku a Kazachstánu po svobodě a demokracii. Tento pokrytec tam okamžitě poslal svoje žoldnéře a pokračoval v zabíjení. Ale zpátky ke katolické inkvizici. Musí to trvat několik století než tyto tak zvané "duchovní boží instituce" začínají docházet k názoru, že sprostě a zbaběle zavraždily někoho, kdo chtěl spravedlnost a svobodu?

 

Nedávno námi otřásly události v Paříži. Ti, co tam tak znenadále vraždili, už nejsou mezi živými, jakýsi trest už dostali (nevím, jestli zasloužený). Ale ti reprezentanti Boha, co zabili Jana Husa, potrestal je už pán Bůh za jejich spáchaný zločin? Možná, že někteří z nich byli i dokonce prohlášeni za svaté! Tatáž instituce nedovolila největšího hudebníka všech dob, Nicola Paganiniho, ani pohřbít (asi po konzultaci s Bohem), protože se s tou mocichtivou smečkou odmítal spolčit, a Ferenci Lisztovi nedovolila na poslední chvíli se oženit. Tyto hudební osobnosti enormně pracovaly a ukázaly svým následovníkům, aby opravdově věřili a tvořili v tom, co dělají. Vytvářeli krásu, ráj na zemi a nevěnovali se zabíjení. Oni měli být prohlášeni za svaté, ne být trestáni a šikanováni. Případ prof. Putny je opět varovným signálem. "Dovolí-li si nás kritizovat, nepovedeme s ním dialog. On není božský, my jsme boží, musíme ho proto, my co máme moc, hned potrestat". Čteme dále historii o těch "velkých". Ti velcí byli většinou ti, co úspěšně válčili, zabíjeli, vraždili, uváděli bezbranné do otroctví. Jaké nepředstavitelné tragédie způsobili nevinným dětem a jejich rodinám. Z historie se nic nepoučujeme, jen opakujeme jejich chyby.

 

Konečně jsem si na Vánoce přečetl Komenského "Labyrint světa a ráj srdce". Labyrint světa jsem tam našel, moc dobře popsaný, ale ráj srdce ne. Ten ráj není skutečný. To my jsme si ho vymysleli a "na nebe posadili“, právě tak jako Boha, jak pronesl ten známý poustevník Matoušek ze Skryjí. Člověk dostane jen špatnou náladu z toho historického vzdělávání!

 

Aby se mi dobrá nálada vrátila, vezmu si do ruky znovu Český kalendář a zalistuji tam na mých "Zlatých stránkách". Hned na straně 18 tam najdu Moje Mexiko, aneb recept "Tortilla ala Eva Střížovská". Prostuduji, nakoupím, připravím a se skleničkou dobrého červeného vína náležitě vychutnám. Dobrá nálada se opět dostavila. Doporučuji všem čtenářům.

"Labyrint světa a ráj srdce".

 

Jaroslav Šonský, Švédsko

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012