Dopis z Kolína (nad Rýnem)

2 2003 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Napsat pozitivní kritiku je velice lehké, poněvadž se vždycky něco najde, co se dá pochválit a vyzvednout. Ale napsat kritiku konstruktivní, jak něco zdokonalit a vylepšit, je už těžké, poněvadž se člověk bojí, aby nějak nechtěně neublížil týmu pracovníků, kteří svou práci vykonávají s nejlepším vědomím jak nejlépe. Tak tomu je i s Českým dialogem a jeho čtenářskou anketou zaměřenou na zlepšení kvality samotného časopisu...

Začnu úplně od první věci, kterou považuji za, pro mne čtenáře, neznajícího anglicky, velmi nespravedlivou. V časopisu zabírají anglické texty téměř 1/3 místa -- u čísla 1/2003 je to cca 9 stran. Čili já, analfabet angličtiny, musím platit 1/3 ceny za něco, co si nemohu nikdy přečíst a místo toho mohly být na tomto místě jiné náměty v české řeči, kterých má jistě redakce víc než dost - jen dobře vybírat, ale z nedostatku místa je ani nemůže otisknout. Argument redakce, že po světě žijí Češi, kteří už zapomněli a nebo se nikdy nenaučili česky, a že přesto je zajímá, co se ve vlasti jejich předků děje, považuji za slabý, poněvadž jsem přesvědčen, že lidé, které bude opravdu zajímat osud jejich rodné země, nikdy svůj jazyk nezapomenou a nebo se ho naučí. Tenhle druh zájmu je pro mne povrchní. Pak-li je to tak, pak se přimlouvám za Čechy, kteří už zapomněli česky a žijí v Německu, Rakousku a Švýcarsku, aby ČD byl psán i v němčině. Jistě by se dalo pokračovat dále, přes Ukrajinu, volyňské Čechy, Čechy žijící v Srbsku a nebo Chorvatsku, ale ti tuhle potřebu nemají, poněvadž česky nezapomněli a nebo se češtině pilně učí.

A teď trochu slov, co časopis u mne postrádá: Do ČD píší lidé, jejichž příspěvky jsou na opravdové žurnalistické výši. Za všechny uvedu profesora pana Otu Ulče, kterého bych si já představoval jako stálého dopisovatele ČD a věnoval bych mu klidně a pravidelně dvě strany, které bych označil jako "Postřehy a úvahy Oty Ulče k mezinárodní situaci."

Domácí politiku bych, místo "Stalo se doma", nahradil vtipným elaborátem domácích událostí - plynulým příběhem za celý měsíc, který by měl být pokud možno napsán formou humornou s trochou zdravé jízlivosti a sarkasmu - zatím českou politiku nemá smysl jinak popisovat a natož ji brát vážně. Tyhle politické rozbory doma bych pojmenoval "Kde se pivo vaří, tam se dobře daří", ale dost legrace, však Vy si už něco v redakci vtipného vymyslíte. Koho bych viděl ze všech současných dopisovatelů pro tuhle dvoustranu nejvhodnějšího? No přeci vynikající redaktorku, se smyslem pro humor paní Marinu Hužvárovou, která by se mohla střídat s dopisovatelem Vladimírem Kulíčkem, jehož fejetony, které jsem doposud četl, jsou přehršlí humoru a dokáží trefit do černého.

Zajímavé by také bylo zavést stálou dvoustranu pod titulem "Jakpak je tam u Vás doma?", kde by dopisovatelé navštívili střídavě jednou v Česku a podruhé někde v cizině, obyčejnou rodinu a napsali o ní reportáž. Jak rodina žijí -- něco jako popis jednoho a nebo dvou pracovních dnů. Přitažlivé by na tom bylo, že by reportáže byly ze zcela obyčejných a průměrných rodin.

Co dále postrádám je stránka humoru a vtipu, třeba i kresleného. Vždyť ty anekdoty, co si Češi v každé situaci vymýšlejí, jsou také raritou. Jinde na světě, když se něco stane, pláčí (povodně) a my se smějeme a vymýšlíme vtipy. Také by neškodilo popřemýšlet o jedné straně pro ty nejmenší. Tuhle stránku bych opatřil symbolem zvířátka země odkud autor stránky by pocházel (Austrálie -- klokánek, Česko -- prasátko /knedlo, zelo, vepřo/, Slovensko -- ovečka /ovčí sýr/ atd. atd.

Také by na hned na první straně nemělo chybět co přinese další číslo. Je to svým způsobem bezplatná reklama.

Co se někdy neúměrně k celku obsahu časopisu objevuje je historie a kultura, ale tohle se dá uhlídat a uregulovat. Spíše bych časopis nasměroval na současnost, ta čtenáře více zajímá.

V posledních dvou číslech se mi líbil nápad s dvoustranou "Představujeme spolupracovníky" (výňatky z knihy Antonína Krystka) -- tento směr psaní bych rovněž zavedl pravidelně, ale nazval bych ho "OSUD". Jenom bych se snažil to omezit na dvoustranu a nepsal životní příběhy na pokračování.

Dále bych navrhoval zavedení pravidelné dvoustrany - interview s významnými lidmi s politiky, kultury a umění. Nazval bych ho " Na vlnách Telecomu", poněvadž pro vzdálenost redakce a osobností jsou někdy stovky i tisíce kilometrů a rozhovor se nedá jinak než po telefonu.

Co my vadí jako poslední, že leckteré zprávy a komentáře ČD přicházejí pozdě, již "s křížkem po funuse". Zvláště pak, když ještě "zaboduje" distributor a časopis dostanete se 14 denním zpožděním. A na závěr něco taky kladného. Jsou to úvodníky. Ty jsou opravdu skvěle psané a jejich autorku bych neměnil. Píši to ne proto, že je pisatelka je šéfredaktorka, ale proto, že tohle dobře umí.

Václav R. Židek, Německo

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012