Praha Oskara Kokoschky

Martina Fialková 2 2015 Kultura česky

Národní galerie nedávno zahájenou výstavou ve Veletržním paláci splácí dluh. A také otevírá oči. Vystavuje zde totiž v nejširších souvislostech dílo jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století Oskara Kokoschky, které vzniklo během jeho pražského období (1934 – 1938) a tvoří významnou kapitolu umělcovy tvorby.

 

Kokoschkovy pražské roky nasměrovaly dále nejen Kokoschkův život  - potkává v Československu svoji budoucí ženu Oldu Palkovskou. Stejné roky ovlivnily i životy dalších jeho německých a rakouských uměleckých kolegů.  Mnozí totiž v tehdejším Československu nacházeli alespoň dočasně azyl před pronásledováním nacistickým režimem. Uznávaný a respektovaný Oskar Kokoschka – mj. autor portrétu T. G. Masaryka – zaštítil svým jménem svaz, v němž se tito exiloví umělci sdružili a vytvářeli svobodné umění.  I v dalších životních etapách po roce 1938, kdy je nucen prchnout z Československa do Británie, ale i v poválečných letech, zaměstnávají jeho tvorbu  myšlenky na naši zemi a její kulturu.  Výstava akcentuje právě tato Kokoschkova propojení – myšlenková, umělecká i obecně lidská – a přináší pro návštěvníka nejedno překvapení.

 

Před Prahou

Oskar Kokoschka (1886 – 1980) se narodil v rakouském Pölcharnu matce, která pocházela ze Štýrska, a českému otci. Rodina s dětmi záhy odešla do Vídně. Oskar chtěl být původně chemikem, ale nakonec začal studovat na Kunstwerbeschule učitelství umění. Seznámil se tu sice s nejrůznějšími dekorativními výtvarnými technikami, ale nikoli s figurální malbou a s malováním ve své vlastní podstatě.  Stěžejní pro něj bylo proto soukromé studium v ateliéru Gustava Klimta a objevování vlastních možností. Jeho podporovatelem byl již od roku 1908 i slavný architekt Adolf Loos. Už tehdy se Kokoschka projevoval bouřlivě a provokoval veřejnost i kritiky násilným expresionismem – a například i mnoha zajímavými akty, ale i dramaty.

Kvůli nepochopení svého umění v Rakousku i stálým finančním potížím se v r. 1910 Kokoschka odstěhoval do Berlína, kde se zabýval mj. také kritikou a psaním. Už po roce se ale opět vrátil do Vídně. Pozvali jej vyučovat na stejné škole, z níž byl před několika lety vyhozen.  Tehdy začal i velmi vášnivý vztah s Almou Mahlerovou, vdovou po slavném skladateli a femme fatale několika dalších umělců.  Vztah dal vzniknout řadě oceňovaných Kokoschkových obrazů (Bouře / Nevěsta větru).  Po jejich rozchodu a zejména po roce 1915, kdy byl Kokoschka raněn v Haliči, na bojišti I. světové války, která neušetřila ani mnohé umělce, se ocitá ve zdravotní i psychické krizi. Démoni války se objevují i v jeho tvorbě.  Od roku 1919 až do 1925 působí v Drážďanech a pak odchází do Paříže a cestuje po Evropě. Obrazy tohoto období kypí energií a hýří barvami. Umělec získává všeobecný respekt, vystavuje. Už tehdy ale na sebe upozorňuje nacistické politiky angažovanými tématy některých svých obrazů.

 

V Praze (1934 – 1938)

Kokoschka se vrací v roce 1931 do Vídně, ale kvůli i v Rakousku sílícímu nacismu se rozhoduje znovu odcestovat. Na následující období se zaměřuje aktuální výstava. Původním umělcovým cílem bylo Rusko, se zastávkou v Praze, aby zde dojednal vznik portrétu prezidenta Tomáše Garrique Masaryka. Kvůli prezidentově zdravotnímu stavu se však záležitost protahuje a Kokoschka zůstává. Je okouzlen Prahou, postupně vzniká na 16 velkých pláten s pohledy na panorama Prahy, Malou Stranu, Vltavu – z několika míst. Také z terasy Kramářovy vily, kam je malíř zván do společnosti tehdejšího předsedy vlády, či z Kokoschkova bytu na nábřeží mezi Národním divadlem a Karlovým mostem. Na těchto nádherných obrazech je impresionisticky zachycené město zpodobněné v protikladně výrazných, až expresionistických barvách. Ač bez postav, přece vyvolává dojem živého organismu. Živoucí jsou i vody řeky Vltavy. Vzniká ale i řada dalších prací. Krajina okolí Moravské Ostravy, portréty. Při práci v rodině advokáta Palkovského poznává mladičkou dceru Oldu, která se mu později stává doživotní průvodkyní. V Praze navštěvují Osvobozené divadlo, Kokoschka obdivuje angažovaná témata i klaunství W a V. Píše stať o Fillovi.

 

V roce 1936 konečně v Lánech vzniká i netradiční portrét T. G. Masaryka, s nímž se Kokoschka spřátelí. Za Masarykem jsou na pozadí obrazu také Hus a Komenský, k němuž se vrací i v pozdějších pracích. O portrétu dává rozhovor listu Tagblatt. Je členem české SVU. Účastní se mírové konference v Bruselu jako člen české delegace. Mezitím je nacisty vypleněn jeho vídeňský byt, je vyloučen z uměleckých institucí v Německu a jeho umění – i dalších podobně smýšlejících – označeno za „zvrhlé“. Současně Kokoschka v Praze morálně podporuje své méně známé německé a rakouské kolegy v československé emigraci, sdružující se v Oskar Kokoschka Bund. A žádá – kvůli sílící nacistické hrozbě a útokům – o československé občanství.  Dostává je v červenci 1938, ale již na podzim je nucen – v doprovodu Oldy Palkovské – naši zemi opustit. Své pocity z okamžiku, kdy se letadlo vznese nad město, které ho tak fascinovalo krásou a kulturou vyrůstající z různých národů, popisuje: „Jako bych viděl poslední hodinu Evropy… „ Poslední pražskou krajinu maluje už po paměti v Londýně.

 

Evropanem – v ideálech Komenského

S Oldou Palkovskou uzavírá válečný sňatek v londýnském krytu. Maluje její „rajský“ portrét. Ale také Mnichovskou zradu – obraz Červené vejce, který je fantastickou karikaturou tragické historie. Dnes slavné dílo daruje Edvardu Benešovi. (Oba obrazy na výstavě.)  I další válečná a i poválečná tvorba je angažovaná. Odlehčuje ji krajinomalbou.  Stále koresponduje s Janem Werichem. Vrací se k dlouho rozpracovanému tématu – myšlenkám a dílu J. A. Komenského a dokončuje divadelní hru. Z ní vzniká později v Německé ZDF film Comenius a k němu grafický cyklus. Velké výstavy ve Švýcarsku, kde nalézá nový domov a dožívá se 93 let (+1980) a ocenění Erasmovou cenou.

Dílo Oskara Kokoschky je na výstavě ve Veletržním paláci představeno v rozsáhlém souboru s akcentem na pražské období. Velmi zajímavý kontext tvoří práce jeho současníků, žijících v Československu, německých, rakouských i českých umělců, jejichž tvorba zachycuje podobné náměty: Prahu, TGM, občanskou válku ve Španělsku, Mnichov. Najdeme tu grafiky A. Hoffmeistera, protiválečný cyklus Oheň Josefa Čapka a další díla dokumentující obavy z  blížící se válečné apokalypsy. Vše dokreslují i ukázky z filmových archivů.  Výstava jako celek vyvolává i závažné otázky – a tím je aktuální.

NG, veletržní palác, do 28. 6., s množstvím doprovodných akcí, komentovaných prohlídek  i výtvarných dílen. Více na www.ngprague.cz

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012