Slovo šéfredaktorky - Jedinec kontra kolektiv

Už Karel Čapek v roce 1929 napsal velmi poučný fejeton na téma Proč nechci být komunistou, kde poukázal na to, že "lid" je blbost. Lid, dav, masa, zástup nic nevytvoří, jen se může nechat řídit nějakým jedincem, vůdcem.

Včera jsem se zúčastnila "domovní schůze" v našem domě, kde jsme všichni vlastníky svých bytů. Jednalo se o využití a financování společných prostor apod. Padla i zmínka o tom, že majitel bytu může byt někomu pronajmout. Hned se ozvalo pár hlasů s námitkou, že by něco takového měl "barák" schválit, resp. kontrolovat.

"No, co kdyby například někdo tam měl psa a ten by smrděl," řekl jeden. - "No a co když budete vy mít psa a ten bude smrdět," namítal jiný. - "Ale pánové," mírnil je předsedající: "Toto upravuje zákon a ne nějaké usnesení domovní schůze. A každý si se svým majetkem může nakládat," dodal.

Připomnělo mi to naší socialistickou vládu, která chce na všechno dohlížet, všechno rozhodovat pro "blaho" občanů. Ona je nejchytřejší, nejmoudřejší. Výsledkem je katastrofální nezaměstnanost, nedostatek peněz na vzdělání, fiasko při tzv. akci čisté ruce, kdy se vláda chvástala, že polapí tuneláře, nekonečné pokusy-nepokusy o reformu zdravotnictví a důchodů a v neposlední řadě i neuvěřitelné šaškárny a koňské hadlování kolem volby nového prezidenta České republiky, kdy jí vůbec nejde o to, aby prezidentem byl člověk na prezidentské úrovni, který by byl přínosem pro republiku, ale hlavně aby to nebyl ten, kterého navrhuje "nepřátelská" strana.

Dnes zbývají dva kandidáti - Jan Sokol za koalici a Václav Klaus za ODS. Profesora Sokola znám jako velmi slušného člověka bez ambicí rvát se do popředí. Václava Klause znáte všichni...Výsledek uzříme brzy.

Ale z jiného soudku: Město Brno má prvenství v upozornění veřejnosti na existenci politického exilu. Je to zásluhou Jana Kratochvíla (syna exulanta Antonína Kratochvíla), který založil společnost K2001 a usmyslel si, že uspořádá obrovskou výstavu o exilu. A protože myšlenku následovaly činy, opravdu se tak stalo. Klobouk dolů! 18. ledna se sjelo do Brna na zahájení výstavy s názvem Český a slovenský exil 20. století na 300 exulantů a přišly další stovky návštěvníků z České a Slovenské republiky, včetně 11 ministrů, mnoha českých a slovenských umělců. Nechyběly slavnostní proslovy, recitace básní, hudba, vypouštění balonků, pohoštění účastníků.

Výstava je skutečně obrovská a na úrovni. Je na čtyřech místech, hlavní část je v Domě umění. A bude se dále rozrůstat, samozřejmě se nepodařilo ji hned v první fázi naplnit ji všemi informacemi, to je práce na další roky.

Kromě obdivu k obsahu výstavy (bude o ní ještě řeč v dalším čísle ČD), mne potěšilo se potkat s milými lidmi jako je Lady Milena Greinfeld-Baines (naše nová zástupkyně v Anglii a také jedno z Wintonových dětí), s generálem Knorrem z New Yorku, s předsedou Senátu Petrem Pithartem, který měl velmi krásnou řeč k exulantům, s paní Ninou Ingrišovou, na jejíhož manžela Eduarda Ingriše, známého skladatele, filmaře a cestovatele se v sekci Zapomenutí Češi skutečně zapomnělo - (snad to bude doplněno posléze).

Výstava má také svou putovní část - první její představení bude v Moskvě 21. března, další v Martině na Slovensku 24. dubna, dále v Bratislavě v červnu (termín bude upřesněn) a na podzim, kdy se v Praze bude konat Týden zahraničních Čechů se přestěhuje sem. Další její cesty povedou do Londýna. New Yorku, Tel Avivu a dalších míst.

A zase: úspěch za tento mimořádně záslužný projekt má jeden schopný člověk, který se rozhodl k činu, našel si na pomoc tým dalších schopných lidí a oslovil patřičné politiky, vydupal z úřadů různá povolení a hlavně sehnal na projekt peníze, což je věc velmi nelehká. Takže ještě jednou, klobouk dolů, pane Kratochvíle.