Voskovec a Werich – dvojhvězda, která září dodnes

Vladimír Pechar 2 2015 Kultura česky

Jan Werich byl sice starší o čtyři měsíce než Jiří Voskovec, ale přesto je vždy, zřejmě podle abecedního pořádku, uváděn první Voskovec. Taky později, když ve svém divadle museli mít formálního „majitele a podnikatele“, byl jím právě on. Jako dvojice to ale byla homogenní srostlice, kde se autorství nedělilo, ale bylo opravdu společné.

Jiří Voskovec se narodil 19. června 1905 jako Jiří Wachsman v Sázavě. Po gymnaziálním studiu v Praze pak v letech 1921–1924 získal stipendium na lyceu ve francouzském Dijonu. Tam také prvně poznával avantgardní kulturu, kterou si nejen oblíbil, ale byl schopen ji také později transformovat do „malých českých“ poměrů.

Jan Werich se narodil v úřednické rodině v Praze na Smíchově 6. února 1905 jako jedináček. To se mu moc nelíbilo, protože se neměl s kým prát ani se radovat. V populární Křemencárně se na gymnáziu seznámil se svým pozdějším uměleckým partnerem Jiřím Voskovcem a po maturitě zkusil i studium práv, které ale pro jiné zájmy nedokončil.

Oba bytostní komedianti zkusili autorské štěstí slavným představením Vest Pocket Revue, a ani nedoufali, že by to mohlo mít nějak pokračování. Leč stalo se a po opakovaných úspěších se pokusili o další tvorbu. A pak už to byl řetězec dobrých i méně úspěšných her, kde si oba protagonisté vytvořili své typy osobitých figur. Většinou nabílené nevýrazné obličeje byly neutrální maskou, která umožňovala vyjádřit slovy a pohyby to vlastní osobité kouzlo.

Dlouhý výčet jejich her je dostatečně známý a přinesl do české kultury obsáhlou kapitolu mimořádného stylu. Oba převzali ze současného světového hereckého repertoáru to, co bylo pro ně vhodné a uměli to transponovat do svého pojetí. Jejich slavné předscény, které často jen velmi vzdáleně zapadaly do právě rozehrané hry, jsou dodnes oblíbené a jejich některé výroky jsou citovány dalšími generacemi milovníků divadla. Uměli si dělat legraci z klasiky i ze současnosti a jejich trefy opravdu trefovaly. A často opravdu adresně. Proto byla tato dvojice solí v očích někdejších fašistů, kteří nakonec dosáhli likvidace Osvobozeného divadla, mateřské scény V+W.

Po nucené emigraci i se svým „dvorním“ skladatelem Jaroslavem Ježkem do USA nepřestali se svou satirickou aktivitou a ze zámoří se starali o víru v lepší časy v naší Němci pokořené zemi. Když pak po osvobození přijeli zpátky, Voskovec už tady nezakotvil natrvalo, ale po krátké době a režisérské epizodě se trvale a nadosmrti usadil opět v Americe.

Jan Werich zazářil ještě po válce v muzikálu Divotvorný hrnec v karlínském divadle jako vodník Čochtan, ale tato původně americká hra tu nesměla být dlouho hrána.

Jan Werich byl sice zrudlým režimem tolerován, dokonce mu byl udělen titul národního umělce, ale v praxi neměl možnost hrát tak, jak chtěl on sám. Jeho Pekařův císař je ovšem parádní veledílo a nemůže být zapomenut. Pozdější herecká spolupráce s Miroslavem Horníčkem byla sice úspěšná, ale do dvojherectví s Voskovcem to mělo daleko.

Mezitím Jiří Voskovec získal za mořem určité jméno i jako herec a nám se tady doma představil v nádherném filmu Dvanáct rozhněvaných mužů v roli jednoho z porotců v soudním procesu. To byl úplně jiný Voskovec, než na jakého jsme byli zvyklí. Ale byl to „pan herec“ i v této roli.

Bohužel nemohlo už docházet k vzájemným stykům těchto „uměleckých dvojčat“ a oba to nesli lidsky velmi těžce. Písemný styk nemohl nahradit přímé mluvené slovo, ani jejich dialogy na jevišti. Po jejich vzoru se o něco podobného pokoušelo později několik dvojic, ale to byl vždycky jen slabý odvar původní prapředlohy.

Pozoruhodný je také jejich odchod do hereckého nebe, když Werich zemřel 31. října 1980 a Voskovec 4. července 1981. Jejich společný dvojhrob na Olšanském hřbitově je

skromným památníkem dvou nezapomenutelných mistrů humoru a satiry, velké kultury na malé ploše divadelních prken.

A značka, či zkratka V+W je dodnes značkou vysoké kvality pro citlivého diváka.

 

Vladimír Pechar

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012