Johann Gregor Mendel a základy genetiky

Lada Topinková 2 2015 Aktuality česky

Přesně před 150 lety brněnský mnich Johann Gregor Mendel v přesvědčení, že poznávat Stvořitele lze i skrze jeho dílo, založil svými pokusy s křížením rostlin vědeckou genetiku. Vůbec největší přírodovědecký objev v českých zemích vznikl na církevní půdě.

Biologie 19. století má dvě hvězdy první velikosti: Darwina a Mendela.

V roce 1843 byl přijat do augustiniánského řádu kláštera sv. Tomáše v Brně pod jménem Gregor Johann Mendel, který přišel z Olomouce, kde se připravoval na studia bohoslovectví a kde se jako slezský Němec začal učit česky.

Morava byla tehdy spolu s Británií šlechtitelskou velmocí (třeba ovce vyvážela až do Austrálie). Osvícený opat kláštera bratru Gregorovi uložil zkoumat, jak se dědí vlastnosti révy, ovoce a dalších plodin.

Mendel si jako pokusnou rostlinu zvolil hrách. Jeho odrůdy se daly snadno rozlišit podle zřetelných vnějších znaků a přebytečná semena se dala zužitkovat v klášterní kuchyni.

Napřed si podle 7 znaků oddělil různé čisté linie hrachů. Odstranil prašníky nižšího druhu a k oplodnění použil pouze pyl z vyššího. Získané lusky zasadil a dostal rostliny vyššího vzrůstu. Toto nazval element dědičnosti. Každý rodič přispěje potomkovi jedním, z páru těchto neshodných znaků je však jeden „silnější“ (Mendel ho nazval dominantní).

Pro vznik další generace pak Mendel tyto „děti“ oplodnil jejich vlastním pylem. Pokud by jeho vysvětlení platilo, musí každé dítě obsahovat jednu dominantní a jednu nedominantní vlohu. Podle zákonů pravděpodobnosti by se pak při každém oplození dětí měly z jedné čtvrtiny setkat dvě nedominantní vlohy, z další čtvrtiny dvě dominantní, a ze dvou čtvrtin dominantní s nedominantní. Z každých čtyř vnuků by tedy (při velkém, statisticky významném počtu pokusů) měl být jeden nízký a tři vysoké (lze pokračovat i do dalších generací a dalších míšení, teoreticky do nekonečna). Stalo se!!

V genetice však zdaleka ne všechny znaky jsou dílem jediného genu, směšují se vlivy více genů. Za osm let Mendelovi prošlo rukama přes 27 tisíc rostlin hrachu 34 odrůd. Poté, co své hrášky všelijak pokřížil a pravděpodobnostně-statisticky zdokumentoval, přednášel o výsledcích svých pokusů 8. února a 8. března 1865 v brněnském Přírodovědném spolku, jehož byl členem.

Přítomní ho vyslechli sice se zájmem, ale bez hlubšího porozumění. O obou přednáškách informovaly brněnské noviny, rok nato práce vyšla tiskem ve sborníku pod názvem Pokusy s rostlinnými hybridy a byla rozeslána do 134 vědeckých institucí Evropy. Jenže biologický svět právě žasl nad evoluční teorií a uniklo mu, že Mendel právě doplnil popis, jak se darwinovský vývoj druhů realizuje.

Když byl roku 1868 Mendel zvolen opatem, neměl již na další výzkum čas, a když roku 1884 umírá, na smrtelném loži údajně prohlašuje: „Mně stačí, že má myšlenka je osvobozena. Nezáleží na tom, aby ji slyšeli mnozí. I kdyby se nám zdálo, že byla větrem odváta, bude žít, byla-li jednou vyslovena a odůvodněna náplní skutečnosti, musí žít a být věčnou jako naše duše.“

 

Dlouho se zdálo, že jeho nejvýznamnějším činem pro historii bylo jmenování dalšího severomoravského zázraku, teprve devatenáctiletého Leoše Janáčka z chrámové pěvecké školy, vedoucím brněnského kúru.

 

V roce 1900 objevili botanici v souvislosti s dalším výzkumem Mendelovu práci a tak zformulovali jeho zákony dědičnosti do dnešní podoby.

 

Mendelova práce obstála v čase. My můžeme jen žasnout nad průnikem teorie a praxe, hypotézy a experimentu, spojením fyzické práce, vědecké fantazie a trpělivosti, nad odbornou všestranností (spojení biologického s fyzikálním a matematickým myšlením), nad odvahou vidět v dosud neznámém a tabuizovaném procesu plození dědičnost.  Mendel objevil geny, jen jméno jim dal později někdo jiný.

Podle jednoho kanadského genetika Mendel dospěl ke svému objevu „kvantovým skokem“ v myšlení. Jeho objev základních zákonů genetiky je největším přírodovědeckým výsledkem zrozeným v českých zemích.

 

Čerpáno z článku Františka Houdka, www.vesmir.cz

 

(více o Mendelově životě i díle se lze dozvědět ve vynikající biografii Vítězslava Orla Gregor Mendel a počátky genetiky, Academia 2003)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012