Jiří Hromada PREZIDENT, nebo BUZERANT?

2 2015 Knihy česky

Jiří Hromada

PREZIDENT, nebo BUZERANT?

Hodnotit dílo člověka, kterého dobře známe (ať již jde o knihu, jako v tomto případě, nebo cédéčko, obraz, film atd.) bývá vždy pro recenzenta trochu obtížné. Ale v tomto případě to zase tak těžké nebylo, protože kniha Prezident, nebo buzerant?, která vyšla a byla pokřtěna (kmotry byli mj. herec Ondřej Vetchý, a bývalí ministři Džamila Stehlíková a Michael Kocáb) symbolicky 17. listopadu loňského roku, je prostě dobře napsaná. Hereckých a jiných memoárů u nás vycházejí už léta desítky, ale kniha herce Jiřího Hromady se od jiných tak trochu liší - nejenom proto, že je čtivá, že má spád a švih, ale je také vtipná a místy se člověk opravdu neubrání smíchu. Hned v úvodu třeba autor píše: "Narodil jsem se do hanáckého rodu Hromadů....v chomutovské porodnici - jako buzerant. Ještě jsem to nevěděl, maminka to nevěděla, v porodnici to nevěděli, ale rozhodně to věděl Bůh, protože to tak chtěl. "...a protože homosexualita byla v tehdejší Československé republice mimo zákon, byl jsem již od narození trestným činem." Nebo, v kapitolce věnovanéVáclavu Klausovi (str. 234-235): "Často se mě novináři ptali, zda je Václav Klaus homosexuál. Odpověď: Já jsem s ním nespal! Ale kdybyste se mě ptali, jestli si to myslím, tak ANO." Nebo (str. 251): Nedávno prohlásil předchozí premiér naší vlády: "Kultura není pupkem světa. "Zareagoval jsem: "Souhlasím s panem premiérem. Kultura není pupkem světa! Pupkem světa je konzum!! Kultura je SRDCEM světa!!!"    Pro méně zasvěcené čtenáře Českého dialogu (zvláště ty zahraniční) bych chtěl jen stručně Jiřího Hromadu, mého dlouholetého (nejdříve známého, pak kamaráda a dnes - snad to mohu nazvat - přítele) představit. Všechny podrobné informace jsou jinak k nalezení jak na Wikipedii (kde má J. H. docela obsáhlé heslo), tak na jeho osobních webových stránkách. Takže: do sametové revoluce byl Jiří známý hlavně jako herec Divadla E. F. Buriana v Praze a jako významný dabér (sám uvádí, že jeho počet rolí v dabingu či v rozhlase už přesáhl hranici 9000!), a od začátku 90. let se začal významně angažovat v tzv. gay hnutí a ve funkci "prezidenta gay a lesbické minority" dotáhl do vítězného konce - spolu s desítkami spolupracovníků - schválení zákonu o registrovaném partnertství v České republice (mimochodem také přispěl k neúspěchu nedávného slovenského referenda na toto téma, když ho slovenští kolegové pozvali jako "gay odborníka" do jedné televize, kde jim "od plic" řekl, co si o referendu myslí). Angažoval se i politcky ve Straně zelených (za kterou kandidoval také do senátu, byť ze zdravotních důvodů z kandidátky posléze odstoupil) a dělal mj. i poradce dvěma ministrům (výše zmíněným Džamile Stehlíkové a Michaelu Kocábovi). Od r. 2011 "prezidentuje" pro změnu Herecké asociaci, kterou veřejnost zná hlavně díky renomovaným divadelním cenám Thálie (ty letošní se budou udělovat za přítomnosti televizních kamer v Národním divadle 28. března, kdy má shodou okolností narozeniny naše paní šéfredaktorka Českého dialogu) - ale o tom všem, včetně strastiplného mládí, lásce k milované mamince, cestě k herectví (prošpikované nejrůznějšími zážitky s velikány českého divadla, jako byl Eduard Kohout či František Kovářík), setkáními s velkými osobnostmi jako byli Václav a Olga Havlovi či tibetský duchovní vůdce dalajláma,  až po "lásky k  plavovláskům" a k receptu na "zázračné" zhubnutí, se dočtete právě v této knize, jejíž název je - záměrně - mírně šokující,  ale zcela rezonující s jejím obsahem.     Já sám, byť jsem mnohé ze života Jiřího Hromady už znal, jsem se po přečtení knihy dozvěděl spoustu nových věcí, velmi jsem se při některých pasážích pobavil, u některých ukápla slzička (v kapitolách o mamince) a - málem bych zapomněl na ještě jeden důležitý rozměr této autobiografie - jednotlivé předěly mezi tématy tvoří básně samotného autora.  A - byť nejsem fundovaný kritik poezie - si myslím, že jsou překvapivě dobré a že by Jirka možná mohl pouvažovat o vydání samostatné básnické sbírky.

Na závěr jednu (z asi patnácti) na ukázku přikládám:

 

NADĚJE

 

...tam někde

v ohanbí řeky Něhy

najdeme

 

dlaně plné jeřabin

ústa plná větru

oči plné laskomin

 

a sebe...

 

 

P.S. Kniha vyšla v nakladatelství Malý princ, s textem a formou významně pomáhala Jitka Škápíková (je takém právem uvedená jako spoluautorka), titulní fotografii na obálku "dodal" světoznámý fotograf Robert Vano (a dalších fotografií z archívu autora je v knize celá řada), a pořídíte ji za 299 Kč. Myslím si, že "za ty prachy" tato kniha určitě stojí.                                                                                                     Miroslav Seifert

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012