Češi na Ukrajině shromažďují informace o svých předcích

-red- 2 2015 Knihy česky

Češi na Ukrajině shromažďují informace o svých předcích

V září jsme vás informovali o pražském krajanském festivalu, na který přijeli etničtí Češi z celého světa. V rámci konference nazvané “Krajané a kultura” se debatovalo o českých tradicích a kultuře v zahraničí. Festival byl organizován Mezinárodním koordinačním výborem zahraničních Čechů ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí, Českým rozhlasem, Senátem ČR a Národním muzeem. Povídali jsme si s jednou z účastnic konference – Ludmilou Muchinou z Kyjeva, předsedkyní České národní rady Ukrajiny. (viz foto)

Pravděpodobně v příštím roce vyjde díky úsilí českých spolků na Ukrajině publikace “Dějiny Čechů na Ukrajině” / «История чехов в Украине» doplněná fotografiemi, a to jak v češtině, tak v ruštině. Pokračuje Ludmila Muchina:

“Část knihy napsal profesor Masarykovy univerzity Jaroslav Vaculík, část Alexandr Drbal, který už žije zde, v Čechách. Byl prvním předsedou České národní rady Ukrajiny. Snažili jsme se zmapovat, co šlo. Část je napsaná o Podkarpatské Rusi, jak byla nazývána Zakarpatská Ukrajina, je tam také popsána Kyjevská gubernie. Nyní se dokonce objevily velmi zajímavé a nové zdroje, ze kterých se dozvídáme více informací o Češích, kteří žili v Doněcké oblasti, nelze vynechat ani Charkovskou oblast... ”

A co Vás ve světle nedávno objevených faktů nejvíce udivilo?

“Bylo to potvrzení toho, co nám říkali dědečkové a babičky. Není-li něco historicky doloženo dokumenty, příliš to nepřijímáme. Babička například vyprávěla, že jezdili do divadla do Kyjeva, pořádali bály. V zimě nebo během dožínek měli bál. Bylo to pro ně běžné.”

A to bylo v jakém roce?

“V letech 1933 – 1937 existoval sbor. Zpívali ukrajinské i české písně. Jezdili do Kyjevské oblasti a měli velký úspěch. Měli amatérské divadlo. Zdá se, že to vše bylo dávno, ale máme potvrzeno, že to vše bylo přesně tak.”

A babička s Vámi mluvila česky?

“Byl to můj první jazyk. Poté jsem již mluvila rusky a ukrajinsky. Dnes už se mi stává, protože více komunikuji v ukrajinštině, že se musím zamyslet, jak se to či ono řekne rusky.”

Podíváme-li se na to takto, jak se cítíte, když se dostanete do českého jazykového prostředí? Jako ryba ve vodě?

“Jako doma.”

Je-li to možné, bylo by dobré připomenout některá fakta. O Vasiliji Zemljakovi nebo o lidech, kteří v oblasti techniky dosáhli velkých úspěchů a výsledky jejich práce nám slouží do dnešních dob. Například Suchomel po sobě zanechal Donbaský kanál.

“Suchomel byl známý hydraulik, který udělal velmi mnoho pro rozvoj vodních systémů na Ukrajině. A kanál Donbas – Krym je vlastně jeho dítě. Generace jeho následovníků dodnes pracují v různých institucích, proto by bylo složité mluvit o pouze o někom, o jednotlivci. A Vasilij Zemljak, to byl známý ukrajinský spisovatel. Jeho pozdější příjmení – Vacek – je už opravdu českým jménem. Ve válečných letech byl v partizánském oddílu, a tam přijal toto příjmení. Bylo to proto, že těm, kteří si nechali svá původní příjmení, nacisté vyvražďovali rodiny. Napsal velmi mnoho knih, některé byly věnovány jeho rodné vesnici Nikolajevka. Poslední léta svého života strávil v Kyjevu, byl scénáristou Dovženkova filmového studia.”

Celkem nedávno našel český spolek v Kyjevu hrob archeologa Chvojky.

“Byl pohřben a na náhrobku bylo napsáno: umřel toho a toho data. Oni totiž dříve nevěděli dokonce ani to, kde se narodil, a kdo to vůbec je. Proto jsme tam napsali, že Chvojka byl známý ukrajinský archeolog českého původu, a budou ho tak znát i naši potomci. Jeho památník bude pod ochranou České národní rady Ukrajiny.”

Bude vybudován?

“On už byl postaven. Nachází se přímo v polské části hřbitova.”

A byl zapomenut?

“Ano, byla to velká hrobka. Nyní je kolem ní opravdu mnoho hrobů. Přemýšleli jsme proto o tom, že by vše zůstalo na místě, ale je potřeba, aby to bylo dobře vyřešeno. Tímto směrem se nyní naše úvahy ubírají.”

Vincent Chvojka (Викентий Хвойка) zemřel v roce 1914 v Kyjevu. V letošním roce, 2. listopadu, si připomínáme 160 let ode dne jeho narození. Na jeho počest je k tomuto datu pořádána konference pod patronátem Akademie věd Ukrajiny. Pokračuje Ludmila Muchina:

“Konferenci organizujeme spolu s nimi. Když už o tom mluvíme, u nás probíhá opravdu hodně konferencí. Pořádali jsme také konferenci na téma “Cesty pokroku Čechů na Ukrajině”. Nebyla pouze o kultuře jako takové, ale také o zemědělské a průmyslové kultuře, kterou Češi dali Rusku a Ukrajině. Takový je nyní trend. Je velmi mnoho konferencí, které se zabývají lidmi, kteří odešli z Česka, volyňskými Čechy, Čechy v újezdu Dubno, v oblasti Rovno.

Odehrála se tu ale také podobná tragédie, jaká se stala v Lidicích. Vše se událo v české vsi Malín. V roce 1943 přes Český Malín prošli kolpakovci. Obyvatelé Malína jim dali potraviny, odevzdali jim mouku. 13. července byla ale ves vypálena, prakticky všichni, kteří byli ve vsi, zemřeli.”

Kolik tam tehdy bylo obyvatel?

“Nyní to vše zpřesňujeme, protože existují různé prameny. Někteří lidé se ještě poté našli.”

To nebylo do dnešních dob známo?

“Bylo to známo. Volynští Češi postavili památník. Poprvé jsem tam přijela v roce 1993, protože jsme o tom také dříve neslyšeli. Poblíž Kyjeva je také Malín, a tam mluvili o tragédii. Ukázalo se, že taková česká vesnice existovala. Nyní tam každý rok přijíždějí volynští Češi z Prahy, slouží se tam tradiční smuteční mše. Navíc, o hřbitov se také starají dubínští Češi, pravidelně tam uklízejí.”

Jak početná je Dubínská diaspora?

“Více než dvě stě lidí. Tam a také v Lucku je velká diaspora. V Žitomiru žije také mnoho volyňských Čechů. V Malíně byla také velká diaspora, pak v Malé Zubovščině. No ale nyní, když po černobylské havárii mnoho Čechů odvezli do Česka, je situace poněkud jiná. Byl tu totiž takový program přesídlení, který s radostí ve většině vesnic přijali. Tyto vsi se staly méně českými a více ukrajinskými.”

A kolik etnických Čechů žije na Ukrajině?

“Podle sčítání je jich zhruba pět tisíc. To jsou nejpřesnější údaje, které máme.”

Děkuji Ludmile Muchině za rozhovor a přeji českým spolkům na Ukrajině mnoho úspěchů a soudržnosti.

Autor: Loreta Vašková Z ruštiny přeložila: Kristýna Maková

Celý článek v originále najdete zde: www.radio.cz/ru/

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012