Hollywoodské dilema příliš úspěšného filmu

Ota Ulč 2 2015 Ostatní česky

Film má název  The American Sniper - americký CO?  Slovník  spisovné češtiny  pro školu a veřejnost (nakladatelství Academia) český ekvivalent nezná a  Anglicko-český slovník  (Poldauf a kol., 10.vydání) pouze nabízí alternativy  "odstřelovač,  střelec ze zálohy, záškodník".

K tématu se doklopýtám poněkud oklikou. Narodil jsem se  v Plzni do rodiny maloburžoazní, otec automechanik, motocyklový závodník s vlastní živností,  matka ze sousední  vesnice v sudetoněmeckém selském prostředí.  Takovým provdáním  ovšem  zradila svou teutonskou identitu, aniž by ji české příbuzenstvo mezi sebe zcela přijalo.

Vyrůstal jsem dvoujazyčně, což se mi  málem vůbec nepovedlo. Jako pětiletý hošík jsem se totiž srazil  s nákladním automobilem, lebka pořádně nakřápnutá,  pět operací hlavy, a důvěrné lékařské ujištění mému otci, že v nepravděpodobném případě mého přežití,  normální že nebudu.

Krátce poté  započala druhá světová válka a rodná Plzeň, město nejen piva, ale i potřebného vybavení  pro Hitlerovu Wehrmacht, se těšila  pozornosti  angloamerických  bombardérů,  kteří se ale strefovali ledabyle. Škodovku, vyrábějící kanony a tanky, vesměs míjeli, zasahovali  pokojná předměstí, střecha našeho domu několikrát důkladně pošramocená, okna vymlácená, návratu do postele předcházela  důkladná inspekce s odstraňováním střepin.

Teprve v dubnu 1945, posledním měsíci válečného utkání, se pořádně trefili ,180 letadel B-17  svrhlo  víc než 700 bomb, z 125 továrních budov úplně zničena polovina.

Při zásahu nádraží utrpělo i naše reálné gymnázium,  k oprávněnému  jásotu žactva pak mimo provoz až do příjezdu osvoboditelů.  Ti k nám v podobě americké 16.obrněné divize dorazili za sychravého sobotního rána 6.května . Německý velitel , generál Georg von Majewski  se zastřelil, nikoliv tedy harakiri po vzoru neméně nevítězných japonských spojenců. Američané  rozdávali cigarety, čokoládu a nám neznámé žvýkačky.           Onen první víkend května 1945  zůstal mým  největším životním zážitkem, spolu s posledním víkendem června 1959, když se mi podařilo vykličkovat z klece právě oním západním směrem.

Než se tak stalo, vic než dva roky  jsem v jednotkách Černých baronů s krumpáčem  a lopatou ochraňoval vydobytky socialismu, aniž bych docílil  povýšení aspoň na svobodníka. (Porovnejme s kariérou  poněkud korpuletního vnoučka Kima, povýšeného  na čtyřhvězdičkového  generála či dokonce maršála, jehož ale přetrumfl nemenší civilista Barack Hussein Obama, jenž byl učiněn nejvyšším komandantem všech ozbrojených sil dodýchávající americké supermocnosti. Navíc ho v Oslu pokrokoví Oslané okrášlili Nobelovou cenou míru, nyní s údajnou pravděpodobností, že se stane i laureátem za zásluhy v oboru mediciny za svůj slib, že přestane kouřit.)

Poté v náručí amerických imperialistů a s novým vystudování jsem se o vojenské záležitosti zajímal a provandroval bojiště druhé světové války v Pacifiku, od Guadalcanalu po Iwo Jimu.

-     -     -

S koncem tohoto konfliktu povadla, až úplně pominula, témata s vlasteneckým, patriotickým  zabarvením. O to se nejvýš zasloužila dospívající generace let šedesátých,  doba  vietnamské války, mírotvůrců typu Jane Fondové a vlastně i Johna Kerryho,  nynějšího  Obamova ministra zahraničních věcí. S detailními údaji se zabývá  Mark Hemingway v textu s názvem "The 'American Sniper' Freakout' (The Weekly Standard, 2.2.2015), o druhu výtvorů, například od režiséra  Briana de Palmy, když ve filmu nazvaném "Redacted"  znicotňuje  úsilí bránit se mezinárodnímu teroru, se zdůrazňováním, jak američtí surovci przní irácké děvčátko a vraždí její rodinu.

Hollywoodští producenti mají ale nemilou zkušenost s tzv. "sand movies" - filmy "písčitými", poněvadž s tématikou afghánskou či iráckou, z končin kde písku je věru habaděj. A finančně nejméně nadějnými  jsou filmy uvedené do biografů v měsíci lednu.

Což se právě stalo teď v roce 2015, když došlo k velikánské výjimce, na níž  hollywoodští mogulové a valná většina celebrit reagovala způsobem,  nejlíp vyjádřeným  slovem ambivalence - rozpornost, něco snad víc buď sladkého či kyselého. Jeden kongresman ve Washingtonu to přirovnal k pocitu  shlédnout vlastní tchyni, jak se v jeho novém cadillacu z útesu řítí do moře.

Čímž se konečně dostávám k filmu  s tímto odstřelovačem,  který se stal  důvodem  notné nelibosti, až zuřivosti americké politické, důkladně korektní levice.

Jejím  tvůrcem - pachatelem je Clint Eastwood (bývalý dlouholetý zákazník mého bratra Gustava,  automechanika, v Kalifornii mu pečoval o jeho mercedesy). Eastwood se provinil svými sympatiemi pro Romneyho, Obamova rivala, a vůbec mu nepomohla jeho opozice proti  válce v Iráku a jeho pochyby o oprávněnosti invaze Afghánistánu (jako výcvikové báze al-Kájdy a tím i podílu na zničení mrakodrapů v New Yorku  s rekordním množstvím obětí.

Tento film, jehož  výroba všeho všudy stála 60 milionů dolarů, se dostal do biografů 16. ledna a za první víkend promítání  přinesl rekordní zisk ve výši 105 milionů. Do týdne těch milionů  už bylo 275, z nichž 80 procent z domácího  a 20 procent ze zahraničního promítání.

Dosavadní průzkum reakce diváků:  hodnocení známkou A+ čili známka výtečná.

Též důkladně uštědřená  facka na mravně popuzené tváři liberálů, co se  v životě nepotkali s jednoduchým, nábožensky založeným americkým patriotem, převážně konzervativcem,  který se za svou  vlast nestydí. Takové typy   vskutku ještě nevymřeli, mezi ně patřil  Texasan Chris Kyle s ověřenou zkušeností, veterán příslušníků elitních námořních jednotek SEAL - se čtyřnásobným nasazením v tuze explozivním, převážně islámském  nebezpečném terénu.

Televizní  osobnost  Bill Maher ho charakterizuje  jako vlastence - psychopata, však on sám by nikdy nikoho nezabil, takovou odpovědnost  přenechává  psychopatům  Kyleho kalibru, aby ho v případě potřeby před nepřítelem ochránily.  Kyle se  v onom nebezpečném terénu zasloužil   celkem o 162 smrtelných zásahů. Z nich se nijak neraduje, ovšem představa, že tím zachránil  nejeden život svých spolubojovniků  ho těšila velice. Byla ale postižena vědomím, že osud mnohým  kamarádům nedovolil, aby  se toho  mohli dožít. Podíleli se na společném životě,  mezi nimi se vytvářely vztahy s  ochotou pro toho druhého maximálně riskovat. Ve filmu jsem nepostřehl okamžik slasti ze zabíjení.

The Economist,  zpravidla  solidní zdroj, se o Kyleovi  vyjadřuje (1.31.2015:22) jako o někom, kdo  nepostrádá pocit provinění, pouze lituje, že svým počínáním nedovedl zachránit život  více svých spolubojovníků.

Ovšem nemáme a nikdy nebudeme  mít nedostatek pokrytců či obhájců neméně nevábných úchylných hodnot.  Ayman Mohyeldin , zahraniční korespondent NBC, například neměl zábrany obvinit  našeho snipera z rasismu - hříchu v těchto dobách téměř nejstrašnějšího, aniž by ale  vysvětlil  onen kardinální rasový rozdíl mezi Texasanem a afghánským  zemědělcem. Sheldon Richman, viceprezident čehosi jménem  The Future of Freedom Foundation zplodil tvrzení, že autentický hrdina Chris Kyle  byl neodlišitelný od  mnohonásobného vraha  Adama Lanzy, který zabil dvacet dětí a šest dospělých osob v základní škole Sandy Hook v Newtownu,  státu Connecticutu.  A do třetice :  Michael Moore,  filmař, razantní , nesmiřitelný kritik všeho amerického, též multimilionář,  odsoudil Kyleho, spolu se všemi odstřelovači, jako  zbabělce.. Což zdůvodnil odkazem na svého strýce, za druhé světové války  prý nějakým sniperem zasaženého. Tolik Moore, s tváří ponoukající k použití  adjektiva porcine, což by ho ovšem jako potenciálního musulmana značně diskvalifikovalo.

Chris Kyle již nežije. Nepadl na bojišti, zasažen kulkou nepřátelského odstřelovače,  ale psychicky postiženým veteránem ve vlastních řadách , zpět v domácím prostředí.

Ota Ulč

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012