Děkujeme za leden

Úvodem děkujeme všem čtenářům za krásná novoroční přání. Ať již elektronická či na pohlednicích. Všechna přání opětujeme, což jsem doufám již hezky napsala dříve.

V lednu nám přispěli na výdaje spojené s webovou stránkou, nájemným a telefony tito dobří lidé:

Afrikanistka Marie Imbrová, která se již roky bez pomoci úřadů (z MZV jako diplomatka odešla pro ztuhlou byrokracii) stará o děti v Zimbabwe v Tengenenge. Jak jsme již psali, zařídila jim např. školu, shání pro ně kola, aby mohly do školy jezdit i ze vzdálenějších míst (viz článek…), mladým i dospělým výtvarníkům, sochařům a šperkařům uspořádala řadu výstav a pomohla jim k tomu, že se dostali do širšího i světového povědomí. Cesty do Afriky si Marie platí ze svého. Když není v Africe, pracuje v Roudnici jako kulturní ředitelka….

Manželé Věra a Karel Pokorných z Holandska. Píší: Zdravíme ze zeměplacky, přejeme krásný rok 2015 a posíláme příspěvek na Vaši činnost.

Celých pětadvacet let organizovali se vší energií a hlavně s obětavostí každoroční Symposia. Byla to debatní setkání Čechoslováků, žijících v Nizozemí a bohatým přednáškovým a kulturním programem, kam po roce 1989 přijížděli také hosté z Československa, později z ČR.

Milan Hahn. Je špičkovým brusičem. Pracoval jako podnikatel ve vlastní opravárenské a konstrukční dílně.  Měl dobré výsledky, ušetřil si na poznávací cestu do USA. V Českém dialogu ho zaujalo vyprávění o Marii Dolanské ze San Diega a tak se rozjel do Kalifornie.

Setkali se spolu a jelikož Marie byla kromě profesorky matematiky na tamější univerzitě i vynikající muzikantkou, pozvala ho na svůj koncert.  Bylo to zřejmě natolik působivé, že v sobě Milan našel hudební tvůrčí nutkání a skládá muziku. Kromě toho se tak zamiloval do Kalifornie, že by se tam rád vrátil a otevřel si tam podnik.

Erik Sova je podnikatelem ve Vancouveru v Kanadě. Za léta tvrdé práce se vypracoval k dobrým výsledkům. Přispívá na různou charitu. Když slyšel v rozhlase pořad, kde se dozvěděl o existenci Českého dialogu, hned se pustil do jeho čtení a psal nám krásné e-maily. A také hned začal časopis podporovat. Po téměř 50ti letech se pak vypravil s  manželkou do Prahy a Martinu Fialkovou, s kterou si nejvíc psal,  pozval do Národního divadla aj.

Oldřich Čupr.  Je podnikatelem ve Švýcarsku, ale svůj čas dělí spravedlivě na Prahu, Curych a osmi až desetihodinové přejezdy autem sem a tam.  Vždy si od nás kupuje kalendáře a knihy ve větším pro své přátele, vozí nás do Švýcar, když je třeba a je milým společníkem.

Erica Michálek je úžasně vitální osoba, která žije v jižním Švédsku. Má tam mj. dceru a pejska. Ale jak to občas bývá u našinců, kteří se odstěhovali do ciziny, jedno její dítě – syn se odstěhoval do mateřské země svých rodičů, našel si tady ženu a založil rodinu. A tak si Erica koupila bydlení poblíž této rodiny a střídá Švédsko s Českem. Pracuje jako podnikatelka - ekonomka a kupuje každoročně kalendáře, knihy a přispívá na nás.

Zakončím dnes žalováním na úřady. Ale radši ne, nebudu kazit to tyto pozitivní řádky.  To si přečtěte prosím v mém Slově na únor.

Takže DĚKUJEME!

Eva Střížovská