Opijte svého muslima

Opijte svého muslima

Ota Ulč napsal nedávno krásný článek Výtečná výhoda přílišné citlivosti o toleranci či rouhání. Muslimové se cítí oprávněni zatracovat či kritizovat křesťanství, protože je to zlovíra, kdežto křesťan musí za kritiku islámu, tedy rouhání, zemřít. Ota Ulč cituje dánského  psychologa Nikolai Sennelse a výsledek jeho výzkumu ohledně muslimského obyčeje uzavírání sňatku mezi blízkými příbuznými, bratranci se sestřenicemi. Praxe zakázaná v křesťanské a židovské tradici, ale Mohamedem dovolená  již 1400 let, po dobu 50 generací. S katastrofálním genetickým dopadem na zdraví, inteligenci, ledacos.

BBC uvádí, že pakistánská rodina v Británii přivádí na svět potomky postižené třináctkrát větší pravděpodobností výskytu vrozených genetických vad. Podíl pakistánských dětí v Británii narozených je jen tříprocentní, ale těch se závadami je celá třetina (33%). Intelektuální potenciál u takových dětí je až 16x nižší. V Dánsku utratí třetinu školního rozpočtu za mládež mentálně zaostalou; 64 % dětí arabských rodičů  po desetiletém vyučování je nadále negramotných.

Anglický filosof Roger Scruton publikoval před pěti lety nádhernou knihu I drink, therefore I am (parafráze na Descartovo Myslím, tedy jsem) a tento problém výstižně popisuje: od 8. století před Kristem nechyběl na žádném stole tehdejších civilizací džbán s vínem. U chudých i bohatých. Potřebu konzumace vína, malé množství alkoholu nejen pro jeho léčivé schopnosti, máme v genech. Ale když Mohamed (c. 570 – 632) Arabům víno kvůli častému opilství zakázal a zhruba ve 2. století Arabové přestali víno pít úplně, projevilo se to jak výše uvedeno. Roger Scruton doporučuje, abychom Araby přivedli zpět k normálně prostřenému stolu se džbánem vína na něm a pomohli jim se opět najít. Jedině tak můžeme nadcházející křesťansko – islámský konflikt úspěšně vyřešit.

Zdeněk Reimann