Letní vzpomínky

Dostali jsme následující velmi zajímavý text. Napsal jej jeden student kurzu češtiny pořádaného na Karlově univerzitě v Praze.

Léto na Albertově v Praze

Když lidem řeknu, že studuji češtinu, opakovaně mi dávají jednu a tutéž otázku. Doprovází ji obvykle překvapený a nevěřící výraz: Proč češtinu?

Důvody této opakované otázky jsou dva: Zaprvé lidé vědí, že čeština není příliš rozšířený jazyk. A tím druhým důvodem jsem já sám. Pocházím z Číny a studuji v USA, takže v tom prakticky není nic, co by ospravedlňovalo potřebu a můj zápal pro studium tohoto jazyka, kromě neurčitého pocitu, který mám už déle, že Česká republika je země velkého vědění, umělecké tvorby a spirituality.

Místo odpovědi se budu snažit dokázat, že žádná praktická příčina není zapotřebí a samo úspěšné absolvování Kurzu českého jazyka a kultury ve Studijním centru Albertov je jeho nejlepším odůvodněním.

Lidé opravdu přečasto studují jazyky z praktických důvodů a to je správné. Ale nemusí tomu tak být vždy. Po doktorandech v oboru srovnávacích literárních věd se žádá ovládnutí tří jazyků a pasivní znalost alespoň jednoho dalšího. Na rozdíl od víry, že přeložit se dá vše, je důvodem tohoto požadavku vědomí, že jazyk není pouhým nástrojem, ale že je to celý myšlenkový svět. A ačkoliv ten nepřináší přímý zisk, dokáže lidský život naplnit více a povznáší jej.

Po měsíc dlouhém Kurzu českého jazyka a kultury jsem přesvědčen, že stejný je i názor jeho pořadatelů. Kurz by byl úspěšný, i kdyby se soustředil jen na výuku jazyka. Ale dal nám toho mnohem víc. Cítil jsem upřímnou touhu organizátorů předvést nám to nejlepší z neuvěřitelně bohatého kulturního dědictví této země. Tato část je dokonale skloubena s pevným učebním plánem jazykové výuky.

V Praze nám představili rozmanitost kulturní obce tohoto skvělého města, což není zrovna snadno dostupné ani těm, kdo se o to snaží. Rozhovory s českými hudebníky, spisovateli, filmaři, herci a vědci pořadateli pečlivě vybranými nám umožnily pochopit nejen kulturu, ale i velké postavy, které ji vytvořily. Při konverzaci se nám otevřel způsob jejich myšlení, který je neoddělitelně spjat s českým jazykem. Existuje snad lepší způsob, jak se ho učit? Toto byl naprostý protiklad obvyklé „kulturní turistiky“, na niž si stěžovali moji přátelé z Prahy. Věřím, že za ten měsíc mnozí z nás získali cenný pohled na autentickou kulturu. A co je důležitější, posílilo to můj obdiv k českému národu.

Jako další příklad uvedu návštěvu Českého Krumlova. Vedle všech turistických atrakcí (které byly opravdu fantastické) jsme si užili i speciální program. Obsahoval přístup do barokního divadla na zámku, poznání mnoha aspektů místní historie, úžasnou cikánskou hudbu, působivé pouliční umění a zvláště proslulá díla Egona Schieleho, která tak přesně zachycují genia loci této kouzelné země.

Samozřejmě by to nebylo možné bez promyšlené podpory zapáleného týmu vedeného ředitelkou Marií Poláčkovou a složeného z báječných lidí jako Katka Šturmová, Josefina Veselá a mnoha dalších. Nepovažuji to za samozřejmé. Mé předchozí zkušenosti z jazykových kurzů v jiných zemích mi pomohly ocenit, jak mimořádný Albertov je. Samozřejmě nemohu opominout hodiny jazykové výuky s našimi oddanými a milovanými učiteli.

Náš moderní svět se stává stále menším a jednotvárnějším. Dostat se hlouběji než jen k návštěvě nejoblíbenějších turistických atrakcí je čím dál tím vzácnější. V důsledku toho jsou lidé spokojeni s tím, že jsou zabydleni ve svém pohodlí, „zaškatulkováni“ podle nejužitečnějších jazyků a kultur, které by měli poznat. Bohužel mnoho z nás nemá jinou možnost. Ale odvážím se tvrdit, že jazykový a kulturní kurz na Albertově je skvělá alternativa. Je nejen snadno dosažitelná, ale přináší i velké uspokojení.

Díky Albertovu teď nemám problém, jak odpovědět na tu stále se opakující otázku.

Guangchen Chen

Doktorand (kandidát PhD.) Srovnávacích literárních věd

Harvard University