Noční linka

-red- 1 2015 Aktuality česky

Noční linka

Dostaly jsme s kolegyní Martinou Fialkovou pěkné pozvání do pořadu Mikrofórum – Noční linka Dvojky V Českém rozhlase - a to od Vlastimila  Harapese, který tento pořad uvádí každou středu.

Byla to pro nás mimořádná příležitost představit kousek naší práce (samozřejmě, jen malý kousek z těch pětadvaceti let, na větší by bylo potřeba mnoho dalších hodin.). Ale i tak jsme dostaly množství hezkých ohlasů prostřednictvím e-mailů i telefonů. Přímo do vysílání zavolal například ze Švédska houslista Jaroslav Šonský, který byl hostem stejného pořadu u Vlastimila Harapese loni. Připomněl, jak on sám si díky četbě Českého dialogu před lety začal vybavavat některá pozapomenutá česká slůvka, či moje spolužačka Zita Hrubá, která mne potěšila tím, že nás právě poslouchají i další spolužáci. A moc hezký telefon byl od paní z Vysočiny, jejíž jméno jsem si bohužel nenapsala, a které se moc líbila básnička v Českém kalendáři věnovaná Praze…

Pan Benda, který do vysílání napsal z Kanady, se divil, že tam náš časopis není více znám, když v Kanadě žije tolik Čechů. Také upozornil na Čínu, kde také žijí Češi, ačkoli se o tom moc nemluví. Pozdrav zaslal i pan Sova, také z Kanady, který se stal naším čtenářem teprve nedávno, a také se dovolala Vlasta Lazu z rumunského Temešváru, novinářka, s níž se známe naopak již dlouho.

Kdo tento pořad v rozhlase nestihl nebo o něm nevěděl, může si ho poslechnout ze záznamu zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3293125

 

Z e-mailů jsme vybrali ukázky:

 

Tak jste mne dostali.

 

Asi takhle by se dal nazvat a popsat včerejší večer při poslouchání pořadu…Z vašeho projevu bylo hned znát že pro danou věc žijete a je to vaše vášeň, ze které se stal velký kůň. Rozehrály jste mou vnitřní strunu a proto se musím ozvat, abych to vnitřní pnutí dostal ze sebe ven.

Jsem ročník 1948 a tedy také starobní důchodce, který vzpomíná na to, co bylo, ale který od mládí měl touhu cestovat a ta mu byla delší dobu odpírána. Pak přišla sametová revoluce, někdo si všiml, že něco umím a stal jsem se obyčejným člověkem, kterému se dobře daří, člověkem, který dělal na dráze a měl tedy cestování zdarma.

A to je to s čím Vám chci přispět na vaše webové stránky. V roce 2001 jsem se náhodou potkal v portugalském Algarve s Čechy, co odešli v roce 1968 do Kanady, a když se mohlo jezdit zase domů a v restitucích získali zpět dům v Roudnici nad Labem stali se z nás přátelé na dálku. Oni jsou ti, kteří se vrací domů a v Kanadě mají jen krásný byt na 28 podlaží v hlavním městě Kanady - Ottawě. Přijedou vždy na jaře a na podzim….V roce 2003 jsme byli i u nich v Kanadě, když pro nás museli zajistit ověřené pozvání a věnovat se nám celé tři týdny.

Paní je stále aktivní, jsem v kontaktu přes internet a já ji nabízím informace co a jak udělat, aby dostala aktuální informace co se děje u nás doma v Česku….

Od roku 2002 z našich společných cest po vlastech českých jsem vždy pořídil fotečky z navštívených míst a tak vznikl komplex 13ti seriálů..

Od roku 2010 pak mi syn rozjel vlastní webové stránky www.cestotipy.cz, kde je už více jak 240 článků s fotodokumentací a každá fotka má komentář.

(Celý článek dáme samostatně do rubriky Ostatní, red.)

Zdraví Vás Jan Pokorný, a-mail kontakt  facero@seznam.cz , Olomouc.

 

 

Milá paní Evo, gratuluji Vám i p. kolegyni Fialkové za skvělou propagaci ČD ve včerejším pořadu v rozhlase, který jsem si samozřejmě nenechal ujít! Zvládly jste to perfektně … Věřím, že časopisu i kalendáři přibylo pár desítek nových čtenářů (zrovna mi před chvílí volala jedna známá, že ten pořad pravidelně poslouchá, a jestli tu báseň o Praze, co tam zmínila posluchačka z Vysočiny, jsem psal já - a ta taky o existenci ČD do včerejška neměla potuchy). Moc se mi také líbila ta lidová (?) písnička, co jste přinesla na ukázku a vůbec se celý pořad povedl (a je skvělé, že se posluchači dozvěděli i o Vašich knížkách).

Mirek Seifert

 

 

Dobrý den, paní Fialková!

 

Upřímně Vás i paní Střížovskou pozdravuji a snad nikdy nezapomenu na skutečnost, že díky Českému dialogu a uveřejněném inzerátu v něm, jsem našla kamarádky z dětství. Jsem Miluše Maršíková a kdysi jsem hledala Bibi v Brazílii, na konec jsem ve spojení s druhou sestrou Bibi, která žije v Norsku. Za ta léta se uskutečnila setkání v Praze, jsme v neustálém písemném styku a je to nááááádhera. Byly obě u nás na návštěvě, poznala jsem syna Bibiany, přátele Majky z Norska atd. a najednou je svět malý.  Včerejší Mikrofórum bylo "bezchybné" i jsem chtěla zavolat, ale bála jsem se, že bych o něco tím voláním přišla a tak jsem jenom poslouchala a vzpomínala na naše setkání a bum - 90 minut uběhlo jako vánek a najednou hrají hymnu. Ostatně mám jednu příhodu s hymnou - tenkrát jak si možná pamatujete, nás dal dohromady pan generál Souček, bývalý letec RAF. Jeho život se nachýlil a Bibi se svou sestrou Helenou se dohodly, že by bylo důstojné mu při rozloučení zahrát v obřadní síni naší hymnu a tak narychlo jsem obstarala CD, velice rychlou poštou za hodně korunek jsem ji odeslala a jakoby panu Součkovi to o hodně týdnů prodloužilo život. Ale o tom to právě je. Paní Fialková, děláte bohulibou a velice užitečnou práci a máte můj obdiv.  Jenom jsem včera v noci litovala, že takový pořad by měl trvat 180 minut, 90 je málo. Ještě jednou Vás  pozdravuji a přeji hodně pracovních úspěchů.

 

Vaše Miluše Maršíková

 

Milá Evičko,

 

poslechla jsem si s p. Harapesem pořad a bylo mi moooc líto hudby, která tak moooc omezila čas vašeho sdělení bohatých zážitků v životě. Bylo to zajímavé a slyšela jsem mnoho nových skutečností. Je krásné, mít tak dobré odezvy na náplň života. I seznámení s Martinou a spolupráce je významná. Ráda jsem slyšela o Milanovi, jeho práce pro lidstvo byla bez hranic.  Ráda bych Vás pozdravila a doplnila výstavu v Ústí, ale byl to velký tlak na obsazený telefon a nedovolala jsem se. Proto mi vadilo přerušování. Vy jste měly tolik co říkat. Gratuluji a zdravím

Maruška Kužílková, Choceň (sestra Milana Vyhnálka, Sýrařského krále – pozn. red.)

 

 

Milá Evino,

 

tak jsem neusnul a bylo to tak zajímavé, že jsem poslouchal, až do konce do půlnoci. Byli jste všichni tři dobří (clap). Měl jsem při poslechu moc hezký pocit, tak jako bych tam byl s vámi. Udělala jsi dobře, že jsi nezapomněla na své knížky a mohla jsi udělat jim reklamu. Pan "Harahund" tomu dodal tu správnou přátelskou a rodinou atmosféru. Bylo to BEZVA!

GRATULUJI!

Vašek Židek, Kolín nad Rýnem (plavec na dlouhé traťě a milovník studené vody – pozn.red.)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012