Mateřinky - z historie mateřských školek

Bohumil Tesařík 1 2015 Dějiny česky

Před osmdesáti lety se z pěstounek staly učitelky mateřských škol alias "mateřinky"

 

"Non scholae, sed vitae discimus." - "Neučíme se pro školu. ale pro život."

(Seneca)

"Školy nejsou místa, kde se nabývá vzdělání, ale kde se dostávají vysvědčení, která jsou nutná k tomu, aby žák dostal existenci."

(Karel Poláček)

 

Určitě není náhoda, že ve vyspělých západních zemích se říká, že předškolní školství je perlou v celém národním školském systému. Skutečnost, že v mateřských školách se pokládají základní kameny pro budoucí návyky dětí, je pozitivně širokou rodičovskou veřejností již vnímána také u nás, ale dlouhodobě to neplatí o platových podmínkách jejich práce. O tom, jak je náročná, psát nelze, protože ten, kdo si tuto řeholi sám nevyzkoušel, jí nemůže pochopit. Naposledy jsme toho svědky při posledních úpravách platů učitelů a dalších pracovníků rezortu školství od ledna tohoto roku.

 

U každé lidské činnosti, přípravu předškolních pedagogů nevyjímaje, je nejen poučné, ale také zajímavé vrátit se do její historie. Na přelomu 19. a 20. století patřily české země v habsburské monarchii k nejvzdělanějším, naplňujíce tak vlastenecké heslo "Dvě zbraně máme, knihu jen a školu". Platilo to i o něco později za dob existence první čs. republiky (1918 - 1938), snažící se v nových podmínkách zajistit konkrétními opatřeními naplnění myšlenky Jana Amose Komenského o tom, že "škola je základem života".

Již tenkrát existovaly pro ty nejmladší děti mateřské školy, dodnes poměrně často nesprávně nazývané "mateřská školka" nebo ještě chybněji zkráceně "školka". Jako správnější synonymum lze akceptovat výraz "mateřinka". Nebývalo však zvykem, aby v nich děti trávily celé dny. V polovině třicátých let je navštěvovalo v každém školním roce okolo 100 tisíc předškoláků. Ještě před tím sehrála významnou úlohu při zřizování a podporování nižšího českého školství Ústřední matice školská, založená z podnětu Spolku učitelských jednot v Čechách již v roce 1880. Ta také vydržovala v prvním desetiletí 20. století tam, kde se nedostávaly veřejné finanční prostředky - zejména v jazykově smíšených oblastech - v Čechách 30 opatroven a mateřských škol s 2560 dětmi, na Moravě 14 opatroven se 1360 dětmi a ve Slezsku tři se 156 dětmi.

 

Mateřská škola ve státech střední Evropy znamená předškolní zařízení pro děti od 3 do 6 let. V mnoha jiných zemích se nazývá "Kindergarten" (z němčiny - "zahrada pro děti") a označuje první stupeň vzdělávání pro děti ve třídě (nultá úroveň ISCED - mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání podle UNESCO platná od roku 1976). Tedy termín mateřská škola v některých zemích označuje součást formálního školního systému, zatímco v jiných zemích může znamenat předškolní zařízení nebo opatrovatelskou péči. Ve 20. století se u nás v rovině teorie i praxe předškolní výchovy rozšířily dva hlavní proudy - mateřská škola jako doplnění rodinné výchovy a mateřská škola jako příprava na základní vzdělání. Zde také pramení různorodost názorů na rozsah a obsah přípravy předškolních pedagogických pracovníků.

 

S nástupem a pozvolným rozvojem předškolní výchovy před povinnou školní docházkou dochází již od počátku minulého století k postupnému zkvalitňování a zákonným úpravám studia kvalifikovaných pedagogických pracovnic. Má to svoje opodstatnění. Poznatky z vývojové psychologie dokládají, jak velký význam pro formování života člověka má právě předškolní výchova. Učitelky mateřských škol (tehdy pěstounky) se zprvu vzdělávaly na jednoletých a od roku 1914 dvouletých kursech ke vzdělávání pěstounek, spojených s ženskými učitelskými ústavy, nebo zde mohly konat zkoušky externě. Po vzniku ČSR v roce 1918 bylo možno zřizovat samostatné ústavy pro vzdělávání pěstounek a současně s tím později zanikla možnost externích zkoušek (1932). Výnosem ministerstva školní a národní osvěty z roku 1934 se dřívější pěstounky nazývají učitelkami, školy mateřskými a rovněž příslušné školy byly přejmenovány na ústavy pro vzdělávání učitelek mateřských škol. Dodatečně až po třech letech byl pro ně vydán v roce 1937 nový organizační statut.

 

Zde je nutno podotknout, že tento požadavek se poprvé objevil již na V. sjezdu pěstounek českých škol mateřských v roce 1908, kde v přijaté závěrečné rezoluci se v bodě 11 uvádí požadavek "název pěstounka budiž zaměněn titulem učitelka mateřských škol".

Po složení přijímací zkoušky z jazyka vyučovacího a počtů mohly na těchto školách studovat šestnáctileté dívky, které absolvovaly měšťanskou školu, jednoroční učební běh a měly hudební sluch a dobrý zpěvný hlas. S ústavem byla vždy spojena mateřská škola cvičná. Ve dvou ročnících se vyučovalo v celkovém počtu 32/33 hodin týdně patnáct předmětů: náboženství, vychovatelství, praktická cvičení v mateřské škole, nauka o mateřské škole, jazyk vyučovací, jazyk německý, kulturní dějiny, občanská nauka a sociální péče, přírodní nauky, tělověda a zdravověda, kreslení a modelování, výtvarné práce, ženské ruční práce, zpěv a tělesná výchova.

Závěrečné zkoušky se nekonaly a absolventkám bylo přiznáno právo, aby byly ustanoveny učitelkami na mateřských školách. Nové učební osnovy znamenaly velký pokrok oproti stavu předchozímu. Také ustanovení, že i absolventky středních škol a učitelských ústavů mohou po doplňující zkoušce nabýt vysvědčení způsobilosti pro mateřské školy umožnilo, aby zvláště pro významná místa mohly být získávány síly s vyšší obecnou kvalifikací.

Kromě ústavů pro vzdělávání učitelek mateřských škol existovala ještě zařízení pro vzdělávání pěstounek v rodinách a opatrovnic v jeslích; bývaly spojeny se školami rodinnými a navazovaly na ně. Absolventky těchto škol se však nemohly stát učitelkami na veřejných mateřských školách.

 

Použitá literatura:

Čábalová, D.: Pedagogika. Praha 2011.

Čábalová, D. a kol.: Pregraduální vzdělávání učitelů mateřských škol jako dialog mezi teorií a praxí.

Kolektiv: Rámcový program pro předškolní vzdělávání. Praha 2001.

Příhoda, V.: Vědecká příprava učitelstva. Praha 1937.

Vašutová, M.: Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno 2004

 

PaedDr. Ing. Bohumil Tesařík

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012