Martin Mejstřík: "Vážení spoluobčané!"

2 2003 Aktuality česky
obálka čísla

Cítíme se oklamáni. Díváme se do tváře arogantní politické moci, která se neumí domluvit na funkčním vedení země a obviňuje z toho nás, občany, protože jsme prý špatně volili! Ve jménu generace naší i generací příštích kategoricky voláme po návratu slušnosti, morálky, politické korektnosti a humanistické orientace a žádáme vůdčí politiky hlavních politických stran, aby v zájmu této země ODSTOUPILI!

Chceme se stát opět normální zemí, kde slušnost a dodržování zákonů je platnou normou pro prosté občany stejně jako pro vedoucí politiky."

Vážené dámy, vážení páni, občané! Dovolil jsem si v úvodu citovat z Prohlášení bývalých studentů k desátému výročí 17. listopadu 1989, z výzvy známé jako Děkujeme, odejděte. Jistě nemusím připomínat osobnosti, jichž zejména (i když nejenom...) se text týkal.

Nevěřím již v to, že večer člověk ulehne a ráno v zrcadle shledá, že je novým, lepším... Proč bych měl věřit tomu, že se Miloš Zeman či Václav Klaus stane coby president lepším, nestranným a nestranickým člověkem hodným titulu a funkce presidenta republiky?

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi nyní přečíst výňatky z Otevřeného dopisu Sdružení "Děkujeme, odejděte!" senátorům a poslancům Parlamentu České republiky, který mi byl doručen včera.

"Vážené senátorky a senátoři, vážené poslankyně a poslanci, tento pátek budete jako volení zástupci lidu v obou komorách parlamentu (...) volit ve 2. volbě prezidenta České republiky. Po neúspěšné první volbě (...) nastupují tři kandidáti do volby nové. Jsou mezi nimi i dva, kteří v našich očích symbolizují tu nejpokleslejší stránku české politiky: Miloš Zeman, kandidát ČSSD a Václav Klaus, kandidát ODS.

Od 17. listopadu 1999 uplynuly 3 roky. (...) Po červnových volbách 2002 (...) vznikla vláda, která se rozhodla programově odmítnout styl opoziční smlouvy. Jsou to lidé mladší, přístupnější a ochotnější naslouchat občanům. I přes některé odlišné ideové a politické názory, i přes kritičnost vůči postojům některých z těchto politiků, jsme při pohledu na ně dosud neměli vážný důvod pomýšlet na veřejný občanský protest.

Naše země prožila po pádu komunismu období euforie, optimismu, deprese i "blbé nálady". Za poslední čtyři roky ale společnost totálně politicky vystřízlivěla. Ani Dřevíčská výzva, ani Impuls´99, ano, ani občanská výzva "Děkujeme, odejděte!" nepřiměla hlavní aktéry opozičního paktu, jímž degradovali politiku na technologii moci, k sebereflexi: neuznali své chyby a dále setrvávali ve svých pozicích. (...) Nakonec se zdálo, že odešli, pozdě sice, ale přeci . (...) Dnes, k našemu zděšení, se jako přízraky vracejí -- přímo na Hrad! (...)

Pražský hrad jistě zažil ve svých dějinách horší okamžiky, než je tento. Matyášovou branou vpochodovala v březnu roku 1939 nacistická vojska, po únoru 1948 se na Hradě usadila garnitura prezidentů komunistických. Přes tyto potupné okamžiky si ale český národ uchoval elementární hrdost k tradici a dědictví svých předků a dosud vnímá prezidentský úřad jako místo hodné obdivu, a osobnost prezidenta jako člověka, hodného úcty.

Vážení zástupci a zákonodárci, (...) Dovolte, abychom vám připomněli, že kdysi v těchto místech, kde budete volit prezidenta, zasedali slovutní vladaři, vévodové a knížata českých zemí, v těchto místech se rozhodovalo o klíčových událostech země, za Koruny České, za Rakouska-Uherska i za 1. republiky.

Není pravda, že česká společnost je ve své většině apatická, frustrovaná a morálně zdevastovaná. (...) Nicméně - tato země potřebuje myšlenku. (...) Má ale naše země svou vlastní ideu, svou vlastní vizi? Má vůbec náš národ onu vnitřní sílu klást si dnes takové otázky?

Jaké jsou, slovutní senátoři a senátorky, slovutní poslanci a poslankyně, vaše vize?

Ve výzvě "Děkujeme, odejděte!" jsme apelovali na politiky, aby byli slušní. Nyní se na vás obracíme s prosbou, abyste byli pamětliví místa a hodiny. Myslete, prosím na to, že nad Pražským hradem vlaje zástava suverénní země, České republiky, která chce být součástí velké Evropy. Myslete, prosím na to, že se na vás díváme. Váš mandát vychází z důvěry lidu, ano - z důvěry nás, sebevědomých občanů. (...). Myslete, prosím, na pravdu, o kterou tento národ v dějinách tolik usiloval.

(...) Je nyní, v tomto okamžiku, jenom na vás, abyste dostáli vážnosti volby a zvolili podle svého nejlepšího svědomí. Bůh vám k tomu žehnej! V Praze dne 22. ledna 2003

Vážené dámy, vážen pánové! Závěrem snad jen toliko - je nedůstojné tohoto místa, tradice i našich dějin, aby se volba presidenta stala cílem politických handlů. Je nedůstojné a nemravné, aby se demokraté, jen pár let od pádu komunistické totality, doprošovali komunistických hlasů. A přesto se stalo... Je mi stydno a mrazivo...

Vážené dámy, vážení panové, majestát Hradu i obyčejná lidská slušnost vyžaduje, abych pánům Václavu Klausovi i Miloši Zemanovi za všechno dobré, co pro naši vlast udělali, poděkoval. Bylo nám dáno spolu prožít jedno z nejzajímavějších období dějin našeho národa. V dobrém i ve zlém. A jsem upřímně rád, že jsme je mohli prožít spolu.

Ve jménu stejného majestátu a ve jménu stejné slušnosti je však, prostřednictvím pana předsedy, žádám -- přijměte pokání a učiňte gesto velkých mužů: stáhněte svoji kandidaturu a v zájmu budoucnosti této země podpořte paní senátorku Moserovou.

Jedna etapa se uzavírá -- je čas dát prostor lidem novým, hříchy minulosti nezatíženým, těm, kteří mohou nám všem přinést naději.

Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé...

Děkuji Vám za pozornost.

Martin Mejstřík, v Praze dne 23. ledna 2003

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012