Stres mezi lékařem, pacientem a zdravou osobou

Felix Irmiš

Stres mezi lékařem, pacientem a zdravou osobou

Příklady, příčiny, psychosomatika, etika

Psychiatr Felix Irmiš se vždy zajímal i o psychosomatickou a alternativní medicínu (homeopatii) .  Po roce 1989 tyto možnosti medicíny praktikoval.  Zajímal se –bohužel  na rozdíl od mnoha jiných lékařů – i o vztahy mezi  lékaři a pacienty.

Tato knížka je právě o tom. Je z části určena lékařům, ale je zajímavá i pro laiky, kteří sice nemusí v některých případech rozumět latinským lékařským výrazům, nicméně, pochopí , že i lékař je jen člověk, který má své nálady a možnosti  a stejně jako  lékař by měl chápat individualitu různých pacientů.

Toto je informace nakladatelství:

Komunikace mezi lékařem, pacientem a zdravým člověkem se při důrazu na pomocné objektivní diagnostické metody spíše zhoršuje. Není vždy přímý vztah mezi laboratorními hodnotami, klinickým stavem a subjektivními potížemi, jejichž průběh a intenzita se podrobně nemusí sledovat. Pohled vědecký, stanovisko praktické medicíny a individuální zkušenost pacienta se mohou lišit, což může vyvolávat stresové situace. Ty jsou závislé též na osobnosti lékaře i pacienta, emocích, temperamentu, poruchách informace, různých interpretacích výsledků, na neznalosti přesné diagnózy a individuální reakce pacienta na nemoc a léčbu, etice, neznalosti životního příběhu pacienta a jeho sociálního prostředí aj. Práce uvádí řadu příkladů zátěžových situací a stresových výroků mezi lékařem, pacientem a zdravou osobou. Hledá příčiny uvedených nedostatků a upozorňuje na často méně podrobný rozbor dynamiky nemoci. Monografie rozebírá též spirituální (duchovní) přístup v psychosomatické medicíně z biopsychosociálního pohledu a popisuje význam spirituality pro hledání smyslu života pacienta, adaptaci, humanitu, etiku a zlepšení vztahu lékař - pacient.

Toto je obecná informace. Zajímavé jsou v knížce příklady chování a jednání lékařů, pacientů a zdravých mezi sebou. Některé působí až humorně. Jsou rozebírané stresové situace, které vznikají u doposud neujasněných diagnóz, kdy pacient chodí od lékaře k lékaři a dostane se i na psychiatrii. Situace, kdy lékař slyší různé názory na svoji nemoc a nakonec hledá pomoc u léčitele. Jsou rozebírané též psychosomatické nemoci, které vedle určité dispozice pacienta jsou vyvolané různými životními stresovými zátěžovými situacemi. Co mne nejvíce zaujalo, byla třetí část knížky s názvem Spiritualita v medicíně.  Spiritualita (duchovnost) není totéž co religiozita (studium  náboženství), i když má s ní mnoho společného. V současnosti se řada, zejména mladých lidí o spiritualitu zajímá a hledá něco, co přesahuje racionální smyslové vnímání (transcendence), má vztah k víře, etice, a zlepšuje adaptaci v chaosu současného světa.  Je řada  alternativních psychoterapeutických metod, které vychází se spojení těla, mysli a ducha, a které mají uklidňující, smysluplný význam pro život člověka.  Knihu by měli číst  lékaři i pacienti, kteří se o téma vztahů s lékaři zajímají.

Eva Střížovská